Page 90
88
|
GOLF
DOMÁCÍ HŘIŠTĚ
|
Mariánské Lázně
Král Eduard VII. už jako princ z Walesu
přijížděl do Mariánských Lázní opako-
vaně od roku 1897. Jako anglický král
sem prvně zavítal roku 1903 a napo-
sledy město navštívil o šest let později.
Celkem se zde objevil devětkrát.
Právě od něho vzešel popud k vybu-
dování hřiště. Nezanedbatelnou roli
sehráli i lázeňští hosti, kteří po této
kratochvíli volali, a koneckonců i in-
spirace přicházející z nedalekých
Karlových Varů.
Dobové novinové články prozrazují, že
hřiště žilo provozem již začátkem červ-
na roku 1905, nebyla však ještě dokon-
čena klubovna a přístřeší poskytoval
malý altánek, zdobený secesními řezba-
mi, situovaný mezi odpalištěm jedničky
a dnešní drahou číslo osmnáct.
Největší zásluhy na zbudování hřiště
se připisují dvěma městským radním,
Hammerschmidtovi a Rubritiovi. Vy-
stavěno bylo za spolupráce Skota
Duiga, který o něj měl také pečovat.
K slavnostní otevření, jak už víte, do-
šlo 21. srpna 1905 krátce po poledni
králem Eduardem VII. a účastnili se
ho představitelé města, členové vý-
boru klubu i pozvaní hosti z nejvyšší
lázeňské klientely.
V čele klubu měl stát výbor, jehož slo-
žení odpovídalo dobovým poměrům:
čestným prezidentem byl zvolen hra-
bě Trautmannsdorf, místopředsedou
opat tepelského kláštera G. Helmer,
úřadujícím předsedou starosta Marián-
ských Lázní, členy organizačního výboru
lékaři Dr. Otta Dr. Porges, major pěchoty
Dundas, hoteliér Hammerschmidt,
čestným pokladníkem radní Rubritius
a čestným tajemníkem Percy Bennet
z britského vyslanectví ve Vídni.
Posledně jmenovaný sklidil už dříve
pochvalu panovníka za iniciativu stav-
by golfového hřiště ve Vídni a totéž
zopakoval v Mariankách z popudu
Eduarda VII., který ač negolfista chtěl
mít vlastní golfový klub i v oblíbených
lázních.
S otevíracím ceremoniálem je spojena
i jedna úsměvná historka. Bennet prý
požádal krále o zahajovací odpal, ale
ten s úsměvem odmítl a svěřil tuto
poctu opatu tepelského kláštera. Ten,
aniž kdy dříve viděl golfovou hůl, odpá-
lil zapůjčeným drajvrem na několik me-
trů, za což sklidil ovace všech přihlížejí-
cích i samotného krále.
Po tomto aktu byla zahájena první
soutěž, do které Eduard VII. věnoval
ceny a osobně dekoroval nejúspěšněj-
ší hráče. To se pak stalo opakovanou
tradicí.
Otevření klubovny připomíná také an-
glicky psaná deska, umístěná na hřišti,
jež uvádí, že „golfové hřiště je skvělým
přírodním parkem o rozloze 45 hek-
tarů na někdejších neúrodných a za-
mokřených slatinách.“ Pamětní kámen
Eduarda VII. byl na hřišti odhalen roku
1934 u kavárny a byla na něj umístěna
i králova plastika.
I v Mariánkách nejprve vzniklo devět ja-
mek a pravidelně se na nich procházela
anglická lázeňská společnost, ženskou
nevyjímaje. Pobýval tu i David Lloyd
George, jenž v letech 1908 až 1915 za-
stával funkci strážce pokladu a v letech
1916 až 1922 byl ministerským předse-
dou v Británii. Jezdili sem také bohatí
Američani, českých hráčů bylo zprvu
pomálu. Klub také v počátcích nesl
německý název GC Marienbad.
Zájem o hru však trvale rostl, a tak
v polovině 20. let přibyla druhá devítka.
O hřišti se už tehdy hovořilo jako
o nejkrásnějším na kontinentě, pyšnilo
se skvělou údržbou, a tak vyhovovalo
i nárokům nejnáročnějších golfistů,
navíc bylo přitažlivé ze společenského
hlediska. V sezoně tu pravidelně pořá-
dali turnaje, hostům byli k dispozici
trenéři a bylo zajištěno dobré spojení
automobily a autobusy.
Podle všeho i mezi dvěma světovými
válkami sloužilo hřiště nadále zahranič-
ním lázeňským návštěvníkům, zejména
z britských ostrovů a USA. Mířili sem
ale také členové královské rodiny ze
Španělska i Švédska, aristokraté, prů-
myslníci nebo umělci z nejrůznějších
částí světa. Hned dvakrát do Mariánek
zavítal i držitel Nobelovy ceny za lite-
raturu Rudyard Kipling, jenž se při své
druhé návštěvě roku 1935 stal dokonce
členem klubu!
V tomtéž roce zde vyvrcholila i sportov-
ní sezona. Byly sem totiž přeneseny stě-
žejní mistrovské soutěže, do té doby
pořádané na devítkách v Motole a Líšni-
ci. Poprvé v historii československého
golfu se za účasti nejlepších evropských
profesionálů konalo Otevřené mistrov-
ství ČSR na rány, které nakonec ovládl
skotský golfista Mark Seymour před
Angličany Arthurem Leesem a legen-
dárním Henry Cottonem, vítězem
British Open z roku 1934.
Sportovní soutěže přivedly na hřiště
v meziválečném období českou golfo-
vou klientelu, na víkendy sem často mí-
řili hráči z Prahy, bohužel slibný rozvoj
golfu přerušilo odtržení Sudet a ná-
sledná válka. Po jejím skončení měly
K slavnostní otevření došlo 21. srpna 1905 krátce
po poledni králem Eduardem VII. a účastnili se
ho představitelé města, členové výboru klubu
i pozvaní hosti z nejvyšší lázeňské klientely.
Dobová fotografie zachycující slvanostní otevření hřiště v roce 1905.