Page 15
WWW.CASOPISGOLF.CZ
13
Sedmadvacetiletý Koepka ovládl dosud
nejdelší hřiště US Open s výrazem hráče
pokeru a silou jen částečně zkroceného
divokého hřebce. Vyznavači ortodoxního
pojetí US Open jakožto nástroje k poní-
žení golfi stů jsou tím částečně pobouřeni,
částečně zůstávají v šoku. Významnou
část golfových publicistů a diváků dostal
ten zážitek do stavu, který se v psycholo-
gii nazývá kognitivní disonance.
Neuropsycholog MUDr. František Koukolík,
DrSc. charakterizuje kognitivní disonanci
ve stručnosti jakožto „nepříjemný stav,
jakmile máme ve vědomí současně dvě
protikladné myšlenky.“ A následkem toho,
co jsme viděli během 117. US Open v Erin
Hills, se v hlavách mnoha golfových pub-
licistů a fanoušků srazily dvě protichůdné
víry, dvě protichůdné touhy, dvě proti-
chůdné myšlenky.
Abychom se zamysleli nad smíšenými po-
city u lidí normálních, je nutné napřed
stručně zmínit frustraci extremistů, kteří
vnímají US Open pouze prostřednictvím
klišé, že musí jít o krutý turnaj hraný na
démonickém hřišti, které sadisticky zmučí
současnou golfovou špičku absurdní ob-
tížností překážek, zejména nehratelných
rafů a bankrů.
Tito ortodoxní sadisté se po 117. ročníku
cítí zklamáni. Jejich touha po fyzickém
utrpení hvězd nebyla vinou vítěze do-
statečně ukojena. Ovšem s tímto kon-
statováním bych tyto fundamentalisty
a jejich klišé raději ponechal stranou,
protože deprivanti jsou spíše specialitou
Dr. F. Koukolíka. Pro vás i pro mne bude
zajímavější zamyslet se nad tím, jaký to
vlastně vyvstal z Erin Hills druh zmatku
a zda z toho může vzejít něco pozitiv-
ního pro budoucnost světového a na-
šeho golfu.
JAK TĚŽKÉ PODMÍNKY JSOU JEŠTĚ
FÉROVÉ A ZÁBAVNÉ?
Úvodem zmíním, že nemám zrovna
v lásce linksová hřiště. Pro mne je golf
spojen se stromy či ještě lépe s lesy. Nic-
méně jsem schopen pochopit, že turnaje
jako British Open a US Open se pořádají
na typu hřišť, jež zvláště za větru předsta-
vují nejtěžší zkoušku golfové dovednosti
a odolnosti. I v kategorii linksů však lze
uplatnit staré pořekadlo, že „když dělají
dva totéž, nemusí to být totéž“.
Některá linksová hřiště (například ta od
Petea Dye) mi připadají jako nástroje s cí-
lem znechutit golf jak profesionálům, tak
divákům. Samozřejmě existuje určitá část
diváků, kteří své vlastní golfové neúspě-
chy a nedostatek schopností rádi kom-
penzují tím, že se ukájejí pohledem na
utrpení profíků…
Jsem však přesvědčen, že většina rekre-
ačních golfi stů nehledá u sledování pře-
nosů z profesionálních turnajů škodolibost
z toho, jak si přední hráči zraňují zápěstí
v marné snaze vyseknout míček z nesmy-
slně vysokého rafu. Většina normálních
golfi stů chce vidět světovou špičku při
řešení herních situací, jež jsou obtížné,
avšak ještě natolik realistické, že se z toho
lze poučit a čerpat inspiraci.
Většina z nás chápe, že nikdy nebu-
deme hrát drajvy nebo trojky dřeva přes
300 metrů jako Koepka, ale zajímá nás,
jakým způsobem tito hráči strategicky
řeší rány z odpaliště, jak využívají stranové
rotace, jak si přihrávají. Chceme se od
nich učit, nikoliv dívat se, jak trpí.
Podle mého soukromého soudu je hřiště
Erin Hills skvělý links. A organizátoři
z USGA odvedli dobrou práci, když bě-
hem turnaje stále měnili délky jamek způ-
sobem, že hráči čelili jak rekordně dlou-
hým vzdálenostem, tak se jim naskýtaly
svůdné a současné zrádné příležitosti ata-
kovat greeny zkrácených čtyřparů.
Třetího a čtvrtého dne sledování US Open
jsem si uvědomil, jak chytře a férově je
hřiště postaveno. A vrcholným cílem gol-
fového designu je právě tohle. Aby to
bylo těžké, ale současně ještě férové. Dle
mého názoru je Erin Hills kráska mezi
linksy, která trestá ty, kdo nedokáží dosta-
tečně dobře strategicky myslet a přesně
kontrolovat své rány. Ale umí štědře
odměňovat rytíře, kteří jsou chytří, silní
a odvážní.
Plně souhlasím s komentářem golf.com
z 20. června, v němž se píše: „Hřiště Erin
Hills podrobilo testu každou hůl, kterou
měli hráči v bagu. Přesně tohle se od US
Open očekává.“
Abych se vrátil k myšlence kognitivní di-
sonance. Mnohým docela normálním re-
kreačním hráčům se při sledování turnaje
dostaly do hlav dvě zcela protichůdné
myšlenky. Na jedné straně to bylo ono
staré klišé, že US Open je zážitkem, který
musí bolet, a ti největší šťastlivci se pro-
trpí eventuálně jen ke skóre, které je ilu-
zorně blízké číslům amatérským. A na-
jednou viděli Erin Hills změklé po deštích
a skoro bez větru, které umožňovalo gol-
fi stům chápajícím zadání architektů hrát
jedno birdie za druhým.
Není divu, že to v mnohých vzbudilo
rozpaky. Prostě se srazily dva rozdílné
koncepty. Těm, kterým se 117. US Open
zdálo příliš lehké, lze odpovědět tak, že
cutem neprošli tři nejvýše postavení hráči
světa a mnoho ostatních zvučných jmen.
Ferveje byly sice dost široké, avšak ne
pro nejlepší světovou trojku. Erin Hills do-
kázalo trestat, ale současně inspirovalo
mnoho amatérů sledujících přenosy.
Mne osobně zaujal způsob, jak hráči,
kteří turnaj zvládli nejlépe, dovedně sla-
dili sílu a kontrolu, a zejména jak praco-
vali se stranovými rotacemi drajvů. Jen
málokteré hřiště na světě je tak labora-
torní ukázkou, jak přesně zvládnuté drajvy
s křivkou typu fade představují bezpeč-
nou cestu k úspěchu. (Rovněž je to me-
mento pro všechny naše necitlivé trenéry,
kteří považují rotaci typu fade za méně-
cennou ve srovnání s draw.)
Jak bych shrnul US Open v Erin Hills? Bro-
oks Koepka nevyhrál proto, že by toto
hřiště bylo banální či nedostatečně ná-
ročné. Vyhrál, protože měl dost pokory
a inteligence pochopit zadání autorů
hřiště a dokázal správně kombinovat
Floridský Brooks Koepka triumfoval na rekordně dlouhém hřišti Erin Hills ve Wiscon-
sinu, když vyrovnal nejnižší skóre v historii US Open – 16 úderů pod par. V předchá-
zejících 116 ročnících přitom hráči jen šestkrát dosáhli dvojciferného skóre pod par.
Text: Ondřej Kašina, foto: Globe Media/Reuters