Page 65
WWW.CASOPISGOLF.CZ
63
Pan Lohr, majitel hostince, je lovec, který
nosí z okolních lesů dostatek zvěřiny na
to, aby mohla být po celý rok na jídel-
níčku. S ní je tam spousta dalších specialit
– ani jídlo s nejobyčejnějším názvem není
u Lohrů obyčejné, vyzkoušel jsem to ten
večer s Babiččiným řízkem, kolem nějž ne-
bylo nic, co byste tam čekali, zato spousta
příloh a doplňků, které byste u řízku neče-
kali ani náhodou. A byl kančí…
Hrají si tu s běžnými jmény jídel a vytvářejí
podstatné varianty. Navíc je na jídelníčku
položka Překvapení – to když si objed-
náte, kuchař vytvoří podle okamžitého ná-
padu a stavu lednice zcela individuální po-
krm. Velmi oblíbené. U Lohrů se servíruje
na cedrovém dřevě… Ty body v katalogu
Gault Millau pak člověk snadno pochopí.
Spolu s tím, že zde předloni zrenovo-
vali všechny pokoje, s tím, jak nízké mají
ceny a jak si hledí golfových hostů, si mys-
lím, že Knappenwirt je optimum, čeho si
žádá duše člověka, který už spal v pade-
sáti sobě se podobajících hotelech všude
možně. Našinci už to tady objevili, v zimě
na lyže, v létě na golf.
K večeři jsem si mohl vybrat posezení na
nekuřácké verandě (kde bych byl sám),
nebo vedle v lokálu, kde se živě bavili
místní chlapi (a kde bylo plno, přestože
nekuřácký nebyl ani náhodou). Tam jsem
pojedl ten Babiččin řízek, zapojen do de-
baty, jako bych byl zdejší.
GOLFCLUB MURAU – KREISCHBERG
Jedeme dál. Údolí stále mírně stoupá,
řeka Mur je užší než včera a stále se zu-
žuje. Hory kolem se zvyšují. Pak městečko
Murau, v něm mocný zámek Schwarzen-
bergů, kousek dál třetí hřiště.
Karl Fussi se ze svého okna v klubovně
dívá na dvacet metrů vzdálený ostrovní
green poslední jamky, ohrazený bytelnou
palisádou. Všechno, co jen trošku jde, je
na tomto hřišti ze dřeva. Úmysl? Jistě.
Právě tady je údolí Murtal „nejdřevěnější“,
tady narazíte na dřevo a jeho zpracování
všude, a tak jej hojně využil i architekt
hřiště Diethardt Fahrenleitner (navrhoval
třeba Zillertal).
Celé osmnáctka je v podstatě plochá
(a tentokrát to sedělo), výška 850 metrů,
velice pěkné jamky v lese, dva poloost-
rovní greeny, poslední jamku tvoří ostrov.
Jednoduše designový pořádek – jednička
i desítka jdou hned od klubovny, kde je
i green devítky a tři sta let starý dřevěný
domek, při turnajích přebírající funkci „ob-
čerstvovny“. Velice přehledné, kompaktní
hřiště, žádné velké přechody. Spustili ho
před devíti roky, moderní prvky.
Architekt disponoval dostatkem místa, fer-
veje tudíž nejsou natěsnané, právě nao-
pak, s přírodou nemusel moc hýbat; lesíky,
jezírka, krásná horská příroda. Na jedné
straně ohraničuje hřiště řeka Mur, na druhé
straně splazy hory Kreischberg: lyžařský
areál je necelý kilometr odtud.
Karl Fussi patnáct let velel turismu v regi-
onu, před čtrnácti lety pak přešel řídit ly-
žařské středisko Kreischberg (to už je tady
čtyři desetiletí), stál u zrodu myšlenky
vybudovat zde golf a od počátku, tedy
deset let, mu šéfuje. To zrovna končila
zlatá éra budování golfových hřišť v Ra-
kousku, ale to nikdo nevěděl. Nicméně
tenhle golf si vede výtečně. Kvalita, pří-
roda, lidi… směje se Karl. Díky dvojímu an-
gažmá nemá žádnou pauzu, ale zato, jak
sám řekl, nejkrásnější pracoviště na světě
– golf a lyže. Právě proto, že je tady tak
hluboko „in“, obracejí se na něj spousty
hráčů o radu na ubytování a tipy na hru,
na balíčky, na green fee karty…
Golfi sté využívají služeb steakhouse „Pfi ff“,
který najdete přímo v budově klubu. Pestrá
nabídka, předlouhý seznam steaků a dal-
ších jídel, rozumné ceny. Protože klub je
u lyžařského střediska a je s ním propojen
pupeční šňůrou, má i spoustu partnerských
hotelů – buď těsně u areálu, nebo v pět ki-
lometrů vzdáleném městě Murau.
Karl mi doporučil hotel Zum Brauhaus,
tedy U pivovaru, na břehu řeky Mur. Jako
jeden z mála místních hotelů se pyšní
čtyřmi hvězdičkami, nicméně ceny odpo-
vídají třem hvězdám ve známějších stře-
discích – to je zde obecný jev, Murtalsko
není drahá oblast.
Když mi Karl hotel doporučoval, řekl, že
je takový normální. Sám bych to lépe
nevystihl: nehraná rakouská pohostin-
nost, velmi dobrá večeře, na jídelním
lístku přesně to, co očekáváte, pokoj,
všechno. Rozumná cena. Po dni na golfu
optimální.
GOLF CLUB LUNGAU
Oblast Lungau je prý nejslunnějším kout-
kem Rakouska (určitě je jich po Rakousku
víc, já na tohle tvrzení narazil i v Lien zi).
Fakt svítilo, hory se vznášely někde u nebe
a tvořily pěkný kontrast hřišti. To leží
1 050 metrů vysoko, opět ploché, reno-
movaný architekt Keith Preston ho citlivě
zasadil mezi louky, pastviny a chráněnou
oblast Saumoos.
Řeka Mur je tady jen deset či patnáct me-
trů široká a když přijedou lidi z Grazu,
kudy Mur o sto dvacet kilometrů níž pro-
téká, smějí se tomu potůčku. Dvakrát se
přes ni hraje, ale není to žádná hrůza, na
světě se hraje přes větší řeky. Na hřišti je
ale vody víc, četná jezírka, chráněné vlhké
biotopy… Nejtěžší jamkou je nově udě-
laná osmnáctka, kde jde rána na green
rovněž přes vodu.
Recepční mi řekla, že tady vaří klasiku,
salz burské regionální pokrmy a meziná-
rodní kuchyni, velké saláty, špagety, menší
jídla, jak se patří na golfu. Pak jsem za-
hlédl, jak jednomu hostovi nesou talíř do-
mácích buchet, a bylo rozhodnuto…
Údolí Muru je dostupné z obou stran po
dálnicích. Ze „spodní“ strany přichází dál-
nice od Vídně, z horní strany údolí je to
jen skok (přesněji: od GC Lungau 5 km) ke
sjezdu St. Michael z tauernské dálnice, ve-
doucí od Salzburgu. Údolí je dobré projet
celé a zahrát si aspoň tři hřiště. Kdybych
si měl vybrat, které vynechat, nedokážu
to, všude je dobře. Neporadí vám ani Karl
Fussi – stará se o všechna, žádné ze svých
čtyř „dítek“ nemá víc nebo méně rád než
ta ostatní.
Jak jsem zanedlouho zjistil, připomíná hřiště
Dr. Jekylla a pana Hydea a ještě někoho třetího
k nim – má tři tváře. Rovinaté jamky s jezírky,
zmíněná úžasná část s kopci a na druhé devítce
řada krásných, dost netypických jamek.