Pan Lohr, majitel hostince, je lovec, který

nosí z okolních lesů dostatek zvěřiny na

to, aby mohla být po celý rok na jídelníčku. S ní je tam spousta dalších specialit

– ani jídlo s nejobyčejnějším názvem není

u Lohrů obyčejné, vyzkoušel jsem to ten

večer s Babiččiným řízkem, kolem nějž nebylo nic, co byste tam čekali, zato spousta

příloh a doplňků, které byste u řízku nečekali ani náhodou. A byl kančí…

Hrají si tu s běžnými jmény jídel a vytvářejí

podstatné varianty. Navíc je na jídelníčku

položka Překvapení – to když si objednáte, kuchař vytvoří podle okamžitého nápadu a stavu lednice zcela individuální pokrm. Velmi oblíbené. U Lohrů se servíruje

na cedrovém dřevě… Ty body v katalogu

Gault Millau pak člověk snadno pochopí.

Spolu s tím, že zde předloni zrenovovali všechny pokoje, s tím, jak nízké mají

ceny a jak si hledí golfových hostů, si myslím, že Knappenwirt je optimum, čeho si

žádá duše člověka, který už spal v padesáti sobě se podobajících hotelech všude

možně. Našinci už to tady objevili, v zimě

na lyže, v létě na golf.

K večeři jsem si mohl vybrat posezení na

nekuřácké verandě (kde bych byl sám),

nebo vedle v lokálu, kde se živě bavili

místní chlapi (a kde bylo plno, přestože

nekuřácký nebyl ani náhodou). Tam jsem

pojedl ten Babiččin řízek, zapojen do debaty, jako bych byl zdejší.

GOLFCLUB MURAU – KREISCHBERG

Jedeme dál. Údolí stále mírně stoupá,

řeka Mur je užší než včera a stále se zužuje. Hory kolem se zvyšují. Pak městečko

Murau, v něm mocný zámek Schwarzenbergů, kousek dál třetí hřiště.

Karl Fussi se ze svého okna v klubovně

dívá na dvacet metrů vzdálený ostrovní

green poslední jamky, ohrazený bytelnou

palisádou. Všechno, co jen trošku jde, je

na tomto hřišti ze dřeva. Úmysl? Jistě.

Právě tady je údolí Murtal „nejdřevěnější“,

tady narazíte na dřevo a jeho zpracování

všude, a tak jej hojně využil i architekt

hřiště Diethardt Fahrenleitner (navrhoval

třeba Zillertal).

Celé osmnáctka je v podstatě plochá

(a tentokrát to sedělo), výška 850 metrů,

velice pěkné jamky v lese, dva poloostrovní greeny, poslední jamku tvoří ostrov.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Jednoduše designový pořádek – jednička

i desítka jdou hned od klubovny, kde je

i green devítky a tři sta let starý dřevěný

domek, při turnajích přebírající funkci „občerstvovny“. Velice přehledné, kompaktní

hřiště, žádné velké přechody. Spustili ho

před devíti roky, moderní prvky.

Architekt disponoval dostatkem místa, ferveje tudíž nejsou natěsnané, právě naopak, s přírodou nemusel moc hýbat; lesíky,

jezírka, krásná horská příroda. Na jedné

Když mi Karl hotel doporučoval, řekl, že

je takový normální. Sám bych to lépe

nevystihl: nehraná rakouská pohostinnost, velmi dobrá večeře, na jídelním

lístku přesně to, co očekáváte, pokoj,

všechno. Rozumná cena. Po dni na golfu

optimální.

GOLF CLUB LUNGAU

Oblast Lungau je prý nejslunnějším koutkem Rakouska (určitě je jich po Rakousku

Jak jsem zanedlouho zjistil, připomíná hřiště

Dr. Jekylla a pana Hydea a ještě někoho třetího

k nim – má tři tváře. Rovinaté jamky s jezírky,

zmíněná úžasná část s kopci a na druhé devítce

řada krásných, dost netypických jamek.

straně ohraničuje hřiště řeka Mur, na druhé

straně splazy hory Kreischberg: lyžařský

areál je necelý kilometr odtud.

Karl Fussi patnáct let velel turismu v regionu, před čtrnácti lety pak přešel řídit lyžařské středisko Kreischberg (to už je tady

čtyři desetiletí), stál u zrodu myšlenky

vybudovat zde golf a od počátku, tedy

deset let, mu šéfuje. To zrovna končila

zlatá éra budování golfových hřišť v Rakousku, ale to nikdo nevěděl. Nicméně

tenhle golf si vede výtečně. Kvalita, příroda, lidi… směje se Karl. Díky dvojímu angažmá nemá žádnou pauzu, ale zato, jak

sám řekl, nejkrásnější pracoviště na světě

– golf a lyže. Právě proto, že je tady tak

hluboko „in“, obracejí se na něj spousty

hráčů o radu na ubytování a tipy na hru,

na balíčky, na green fee karty…

Golfisté využívají služeb steakhouse „Pfiff“,

který najdete přímo v budově klubu. Pestrá

nabídka, předlouhý seznam steaků a dalších jídel, rozumné ceny. Protože klub je

u lyžařského střediska a je s ním propojen

pupeční šňůrou, má i spoustu partnerských

hotelů – buď těsně u areálu, nebo v pět kilometrů vzdáleném městě Murau.

Karl mi doporučil hotel Zum Brauhaus,

tedy U pivovaru, na břehu řeky Mur. Jako

jeden z mála místních hotelů se pyšní

čtyřmi hvězdičkami, nicméně ceny odpovídají třem hvězdám ve známějších střediscích – to je zde obecný jev, Murtalsko

není drahá oblast.

víc, já na tohle tvrzení narazil i v Lienzi).

Fakt svítilo, hory se vznášely někde u nebe

a tvořily pěkný kontrast hřišti. To leží

1 050 metrů vysoko, opět ploché, renomovaný architekt Keith Preston ho citlivě

zasadil mezi louky, pastviny a chráněnou

oblast Saumoos.

Řeka Mur je tady jen deset či patnáct metrů široká a když přijedou lidi z Grazu,

kudy Mur o sto dvacet kilometrů níž protéká, smějí se tomu potůčku. Dvakrát se

přes ni hraje, ale není to žádná hrůza, na

světě se hraje přes větší řeky. Na hřišti je

ale vody víc, četná jezírka, chráněné vlhké

biotopy… Nejtěžší jamkou je nově udělaná osmnáctka, kde jde rána na green

rovněž přes vodu.

Recepční mi řekla, že tady vaří klasiku,

salzburské regionální pokrmy a mezinárodní kuchyni, velké saláty, špagety, menší

jídla, jak se patří na golfu. Pak jsem zahlédl, jak jednomu hostovi nesou talíř domácích buchet, a bylo rozhodnuto…

Údolí Muru je dostupné z obou stran po

dálnicích. Ze „spodní“ strany přichází dálnice od Vídně, z horní strany údolí je to

jen skok (přesněji: od GC Lungau 5 km) ke

sjezdu St. Michael z tauernské dálnice, vedoucí od Salzburgu. Údolí je dobré projet

celé a zahrát si aspoň tři hřiště. Kdybych

si měl vybrat, které vynechat, nedokážu

to, všude je dobře. Neporadí vám ani Karl

Fussi – stará se o všechna, žádné ze svých

čtyř „dítek“ nemá víc nebo méně rád než

ta ostatní.

63