Page 23
ROZHOVOR | Karolína Vlčková
WWW.CASOPISGOLF.CZ
21
v červnu z Francie jako tým přivezly
s Marií Luňáčkovou a Katkou Vlašíno-
vou zlato, které jsem doplnila i o svoji
vlastní zlatou medaili z individuálního
hodnocení!
Díky svým golfovým úspěchům jsi
několikrát opanovala výroční ceny
ČGF. Naposledy za tebe cenu za ví-
tězství v anketě „Golfistka roku“
přebírala maminka. Kolik jich na
svém kontě máš a podařilo se ti
vlastně vůbec někdy toto ocenění
přebrat osobně?
Celkově mám tři krásná srdce a dobře si
pamatuji, že tohle poslední srdce bylo
poprvé, kdy za mě cenu Golfistky roku
přebírala mamka. Ta dvě předchozí
jsem měla tu čest převzít sama.
Jaký největší rozdíl najdeme mezi
desetiletou Kájou Vlčkovou a sou-
časnou Karolínou, která se chystá
proměnit svoji lásku ke golfu ve
svou skutečnou budoucnost?
Musím říct, že ten největší spočívá asi
v tom, že jsem víc sebevědomá. Na uni-
verzitě mě naučili nedbat na to, co mi
kdo říká, jestli můžu, nebo nemůžu něco
dokázat. Jen já jsem režisér toho, co dě-
lám. Režisér toho, abych dokázala, co
sama chci. A nezáleží na tom, jestli mi
to někdo přeje, nebo nepřeje. Důležité
je, abych věřila sama sobě. Abych věřila
tomu, na čem jsem pracovala a pracuji.
Takže určitě je tady velký rozdíl. Dřív
jsem mívala starosti o to, jestli ve mě ně-
kdo věří, nebo nevěří. Ale zjistila jsem,
že to není důležité. Zároveň jsem si na
univerzitě plně uvědomila a v praxi opa-
kovaně ověřila mé přirozené schopnosti,
které vnímám jako úplnou samozřej-
most, ale v USA jsou nesmírně ceněné
a otevírají mi v golfu i v civilním životě
možnosti, na které bych se dříve bála byť
jen pomyslet.
Na závěr jedna „maminkovská“.
Čtyři roky mimo domov… naučila
ses vařit?
Já jsem z rodiny, kde se hodně a dobře
vaří. Hlavně můj táta a brácha, ti vaří
úplně neskutečně! Tím pádem jsem
uměla vařit, už když jsem tam odjížděla.
Nedělám si tam teda svíčkovou na sme-
taně a kachnu se zelím, na to se vždy
těším, až přijedu domů. Musím říct, že
ráda vařím, jenže toho času v USA na
velké vaření nikdy nebylo moc. Ale mě
asi ještě víc baví pečení. A to už se stí-
hat dalo. Pekla jsem jak pro sebe, tak
pro tým a má díla měla vždy úspěch.
Univerzitu jsem dokončila, takže ač
se teď naplno vrhnu jen na golf, času
na vlastní vaření budu mít letos, dou-
fám, přece jen víc. Tak uvidíme, co vám
k tomu povím příště.
Za rozhovor děkuje Ivana Jonová
Foto: Archiv Karolíny Vlčkové
VZPOMÍNKY NA NEJ TURNAJE
Úplně nejlepší byl turnaj SEC konference, který jsme
vyhrály. Zážitek, na který budu navždy vzpomínat!
Jedna z nejsilnějších konferencí v USA. Vyhrály jsme
o 12 ran a ještě překonaly rekord o šest ran tím, že
jsme zahrály 22 pod par.
Nezapomenutelný turnaj je samozřejmě i NCAA
Championship. Hrají ho jen nejlepší týmy v USA a je
přímý přenosem vysílán na Golf Channel. Už když se
tam přijíždí, tak to vypadá, jako když člověk přijíždí
na profesionální turnaj. Je to opravdu velký turnaj,
hraný vždy na dlouhém a těžkém hřišti.
Co se týká velikosti startovního pole a obtížnosti
hřiště, skoro všechny turnaje jsme hrály ve velké
konkurenci a na obtížných hřištích. Ono i naše
domovské hřiště v Gainesville je hodně obtížné.
Několik turnajů jsme navíc hrály i na soukromých
nebo polosoukromých hřištích, která byla
připravena jako na turnaj profesionální série –
úzké ferveje, husté zavlažované rafy, rychlost
greenů 11 až 12 stop… To jsem do té doby
z Evropy v podstatě neznala.
Když se ohlédnu zpátky, tak vlastně hra na každém
turnaji byla „nej“. V každém slova smyslu. Byly
turnaje, kde se úplně nedařilo. Turnaje na Floridě
a v dalších jižních státech, kde očekáváte krásné
počasí, ale hrajete v dešti, sněhu, větru a neskutečné
zimě a v duchu se sami sebe ptáte: Jsem doma
v Evropě nebo co… Jsou turnaje, na které
nezapomenete, protože rychlá evakuace ze hřiště
kvůli bouřce zahnala všechny hráčky do stodoly se
sekačkami a dalšími stroji na údržbu hřiště. Všechny
ty turnaje nosíte v sobě a jsou pro vás nej.
Sezona, kterou jsem si užívala nejvíc? Mám dvě.
Loni, když jsem zahrála svůj nejlepší výsledek kola
65 (-7), díky němuž jsem skončila druhá v turnaji
a jako tým jsme se dostaly na dělené první místo
v NCAA Regional Championship. A letos při výhře
SEC konference. To byl obrovský zážitek týmového
ducha. Nedá se to popsat. I když v každé sezoně je
na co vzpomínat. Celé čtyři roky opravdu stály za to.
Za nic bych je nevyměnila.
Na univerzitě mě naučili nedbat na to, co mi kdo
říká, jestli můžu, nebo nemůžu něco dokázat. Jen
já jsem režisér toho, co dělám. Režisér toho, abych
dokázala, co sama chci. A nezáleží na tom, jestli mi
to někdo přeje, nebo nepřeje.
Barvy Gators reprezentovaly i některé z hvězd současného golfu.