Page 27
DOMÁCÍ GOLF
|
Profesionální scéna
WWW.CASOPISGOLF.CZ
25
všem devíti Čechům. Náklady si rád sní-
ží každý…
Profesionálové jsou totiž lidi z masa
a kostí zrovna jako my ostatní, množ-
stvím sponzorů na úrovni Alps Tour ještě
většinou neoplývají, jen málokdo z nich
si dovolí účastnit se na turnajích, kde ná-
klady převáží pravděpodobný zisk z výher.
To neplatí jen o Alps Tour a o Češích,
podobně šetřily i účastnice evropského
turnaje LET v Tálích. Proto jsem před tur-
najem v Haugschlagu v listině Order of
Merit marně hledal česká jména… To se
ovšem mělo změnit a s touto nadějí Češi
do dějiště turnaje přijížděli.
Většina účastníků se rekrutovala z Alps
Tour, zbylí přicházejí z tzv. národního
pole, kam se vešli i naši. Do kvóty Alps
Tour se vtlačili i dva Australané, jinak
byla zastoupena málem celá Evropa,
mezi osmi startujícími amatéry i dva
naši – Mrůzek a Suchan. Desátým hrá-
čem s českou vlaječkou za jménem byl
slovinský amatér Tim Gornik, to ale or-
ganizátoři brzy uvedli na pravou míru.
Waltraud Neuwirth ta čísla ještě upřes-
nila: Alps Tour dodala 80 hráčů, národní
pole 52, celkem tedy 132 startujících
a takový počet bývá na všech turnajích.
Ale jak to, že na startovce v Haugschla-
gu je jich jen 97? „Měli jsme plno, ale
asi týden před zahájením turnaje se za-
čali hráči odhlašovat, jeden za druhým,
padali jako mouchy. Bylo to velmi ne-
příjemné, ale ti nejlepší naštěstí přijeli,“
vysvětloval Rudolf Penn.
Pro/Am organizátory trochu polekal – na-
jednou se totiž zdálo, že Haugschlag je
pro nejlepší profíky krátký, a hrozilo, že
výsledky půjdou hluboko pod par. Nejlepší
borci stříleli jedno birdie za druhým. Po
hře šla řeč o hráči, který jich nashromáždil
deset! I Georg Schultes, profík, se kterým
jsem mohl jít já sám, to tam sázel osto-
šest, zahrál sedm birdie, a to ještě několik
patů z nadějných vzdáleností nedal. Když
zapisoval jen par, byl lehce znechucen
svou nešikovností…
Ono se není co divit. Zeptal jsem se, jak
daleko asi drajvuje. Naznačil, že v tom to
všechno není, ale že asi 300 yardů. Mlu-
vil v yardech, protože, ač Rakušan, od
narození žije v Anglii. Takže jsem to pře-
početl na 270 metrů, ale když se snažil,
byl na dvou čtyřparech až na forgrínu –
oba měly 300 metrů. A neméně úžasná
byla přesnost drajvů. Nespletl se ani jed-
nou. Když se člověk dívá na mistry v te-
levizi nebo z míst pro diváky, tohle tolik
nevynikne, jako když s nimi jdete.
Večerní vyhlášení vítězů Pro/Am trochu
pokazil druhý hráč Order of Merit této
série Francouz Alan Bihan. On i jeho otec
začali na organizátory naléhat, aby vyhlá-
sili nejlepší brutto tým jako první, ne až
po celkových vítězích. Že už Alan musí jít
spát. Organizátoři odmítli, Bihan odjel,
pro svou cenu si nepřišel. Bylo půl osmé…
I takové dokážou být vycházející hvězdy.
Obavy organizátorů se naplnily.
Suverénně nejlepší hráč prvního dne
Angličan Matthew Cryer nasázel těch
berdíků deset, přidal osm parů,
a na světě byl nový rekord hřiště. Moc
daleko pozadu za ním nezůstali ani na-
ši, nejmilejším překvapením byl Lukáš
Tintěra na třetím postu, Lizánek těsně
za ním! (Ten můj profík, který při Pro/Am
přiznal, že na posledních čtyřech turnajích
vždycky o ránu neprošel cutem, byl
s Lizánkem na -5.)
Fakta prvního dne: krásné počasí, horko,
bezvětří. Pořadí: Cryer -10, Barnes (oba
Anglie) -8, Tintěra -6, T4 Lizánek -5,
T7 Nič -4, T40 Kučera a Němeček par.
Španěl Sastre zaznamenal hole-in-one
na 18. jamce.
„Túra je výborně zorganizovaná, startovné není
vysoké, takže máme nekonečné čekací listiny
a tlačí se sem hráči doslova z celého světa.“
Lukáš Tintěra, nakonec nejlepší z Čechů, si značí míček před startem 1. kola.