Page 83
DRIVING
|
Mid-amatérská scéna
WWW.CASOPISGOLF.CZ
81
metrů hluboká. Marek tady hraje dru-
hou ránu do grínu a míč zůstává stát
jen těsně před a vpravo.
To, že po mě na následujících jamkách
chce na druhou ránu maximálně devít-
ku (i na 160 metrů do vlajky), mně při-
padá divné, ale po topince z bankru na
šestnáctce a mém uhrabávání dvoucen-
timetrové vrstvy popela (nebo prachu,
nebo co to je) pokrývající tvrdý podklad
si uvědomuji, že se jedná o jiný sport,
než znám a mám tak rád.
Ferveje jsou velmi krátce střiženy a tvr-
dé jak beton. Vyseknout řízek nehrozí,
ty, které jsem viděl na hřišti, tu jsou ur-
čitě z loňska. Okraje bankrů vyholeny
dohladka. Na grínech skáče prakticky
každá příhra jako fotbalový míč, aniž by
zanechala jakýkoli pitchmark. Na dotaz,
jaká je rychlost grínů, odpovídá jeden
z funkcionářů: very quick (já ji odhaduji
na cca 10).
Pokud trefíte odpal, přidá vám tvrdá
fervej minimálně 50 metrů a do grínu
zbývá střední železo i na pětiparu. Hra-
je se na přední okraj jamkoviště (ne na
vlajku, míč nemá po odehrání z tvrdé
ferveje prakticky žádný backspin) a ne-
chává se doskákat někam k fangli. Vy-
hrává ten, kdo netrefí boule před grí-
nem. A to dnes moc nefouká.
Na sedmnáctce mě zastavuje postarší
pán v bugině s nápisem Rules. Zítra bu-
deš mít bílé ponožky, ok? Já mám bílé
ponožky! Ne, nemáš. Jsou krátké. Dob-
ře. Rozdíl mi dochází následně v klu-
bovně, kde vidím borce v kraťasech
s ponožkami do půli lýtek (to jsou ty
předepsané krátké, bílé sportovní po-
nožky), normálními ponožkami se myslí
evidentně podkolenky. Druhý den oblé-
kám radši dlouhé kalhoty.
Po kole si užíváme stoletého ducha klu-
bovny, překvapivě australské pivo a vy-
chytávky jako zvláštní vstup do objektu
pro ženy (dle vývěsky tady mohou hrát
v úterý), velký kulečníkový stůl, obrov-
ské dřevěné nástěnky, na nichž jsou zla-
tým písmem zvěčněni vítězové všech
možných turnajů od roku 1904.
K velkému zděšení přítomných proha-
zuji pár slov s barmankou v němčině (ta
je uklidňuje slovy: no co, umím trochu
z dřívějška – tím myslí určitě z války),
zatímco se Marek snaží přepnout televi-
zi z přímého přenosu hry připomínající
gorodky (ty si zase já pamatuju z „jen
počkej zajíci“) na Wimbledon. Zadáním
fivezerofourzero do terminálu u výjez-
du se dostáváme ven. Doufám, že ten
kód každý den nemění.
Druhý den pofukuje, na jedničce obdi-
vují spoluhráči Markovo nízké, táhlé
draw. Drajvem se ale dostává velmi ne-
bezpečně blízko bankrům chránících
grín, zítra to bude chtít hybrid, nebo
trojku dřevo. Jinak podobný obrázek ja-
ko včera, jedničky železa spoluhráčů Ia-
na (má HCP 0) a Tima (HCP taky kolem
nuly) na trojce, Markova šestka proti vě-
tru na 180metrovém tříparu čtyřky
a sand wedge na čtyřparech do grínu.
Kontrola vzdálenosti přihrávek prakticky
nemožná.
Do bankrů prý pastevci schovávali ovce
před nepřízní počasí. Tomu věřím. A sem
evidentně doplňovali písek naposledy
v roce 1956. Techniku hry z tohoto pod-
kladu moc nechápu, ale nejsem sám.
Topnuté bankršoty létající třicet metrů
za grín jsou na denním pořádku. Marko-
vo skóre +2 po devítce a bogey golf na
druhé (celkově +10) lze tentokrát pova-
žovat za úspěch, zítra to bude chtít za-
tlačit, jinak si v neděli nezahrajeme, přes
cut projde pouze 45 hráčů (ze 130).
Další den fouká víc. Marek dává pár ran
do sítě (imitující driving) a snaží se od-
hadnout, kam by to asi letělo. Chce mi,
evidentně v dobrém úmyslu, hodit pár
provéček do roští „abych se rozhledal“,
ale přece si hned neušpiním kalhoty.
První devítka je celkem v pohodě a dob-
ré náladě. Bohužel tu obtížnější část má-
me před sebou. Trojpat na dvanáctce,
rána do lesa na patnáctce a trojitý ban-
kršot na šestnáctce pohřbívají veškeré
naděje. Ani birdie na osmnáctce s vel-
kým aplausem přihlížejících na tom
nemůže nic změnit.
Skóre dne většiny hráčů se pohybuje
v průměru tři rány nad včerejší výsledek
a několik borců odchází s devadesáti.
Jen hrstka vyvolených hraje stabilně:
John Longcake 70, Jamie Miller 71,
Roger Roper 73, Mark Wharton dokonce
75. Pivo, fivezerofourzero a domů.
Snídaně mi už nechutná. Soukám do
sebe kafe, müsli a ovoce. „Sem zvěda-
vej, jestli to dovezeš až do Šervůdu,“
cedí Marek, dobře si vědom nejistoty
Pohled na hřiště Sherwood Forest Golf Club a jeho klubovnu