Page 64
ROZHOVOR
|
Kryštof Michal
62
|
GOLF
cílevědomě učit. Ale aby mě golf in-
spiroval třeba při hudební tvorbě, to
ani ne. Pro mě je dnes důležité zahrát
si ho s přáteli.
S kým chodíte nejčastěji?
Můj soused odletěl na cestu kolem světa,
takže hlavně se svým kamarádem z ve-
dení biliardové asociace. On je velký
kamarád Jirky Korna.
S členy kapely ne?
Náš basák hraje. A bubeník teď vlastně
taky. Ale oni jsou oproti mně na začát-
ku, na hendikep hrát teprve začnou.
Hrajete rád o něco?
Vždycky. Ale když to má být o peníze,
tak se má hrát tak, aby se tomu člověk
pořád na konci zasmál. Na golfu se
často doslechnete, jak parta přišla na
poslední jamku a tam násobili, násobi-
li, až ten úder stál najednou padesát
tisíc korun. Takové hry já nehraju,
nejsem gambler. Já mám nejraději
dvackovku.
Dvackovku? Jak se hraje?
Každý má v bagu svůj pytlík mincí
a kdykoliv během hry můžete dvacky
sázet na cokoliv – kdo zahraje nejvíc
na jamce, jestli dáte dvě stě metrů na
driving range... Prostě cokoliv. Ale ně-
kdy i v těch dvackách můžete vyhrát
několikasetkorunové částky.
To pak hodně cinkáte, ne?
Někdy jo. Ale někdy se naopak pořádně
vysypu. Tak to chodí. (usměje se)
Co vás na golfu tak bere? Je to právě
ten pocit z dobře odpálené rány?
Mě už to dnes těší třeba jen proto, že
se s kamarády parádně zabavím. Ale
upřímně, kdybych byl byznysmen, roz-
hodně na golf chodím co nejčastěji.
Jak jste na to přišel?
Na golfu totiž poznáte tolik charakte-
rových vlastností svých spoluhráčů, to
je tak neskutečně zajímavé... Já být
manažerem, tak všechny své zaměst-
nance vezmu povinně na golf. A víte
proč? Abych viděl, jak jsou třeba
poctiví vůči sobě.
Znáte hodně podvodníků?
Byl byste překvapený, kolik lidí ve vyso-
ce postavených funkcích podvádí, při-
tom by to neměli mít zapotřebí. Já jich
znám tolik! A fixlují už plánovaně, jdou
na hřiště s tím, že ten dobrý výsledek
tam prostě uhrají i za cenu švindlu. Golf
je osobní, je o velké odpovědnosti
a svým způsobem fixlování umožňuje.
Ale kdo je férový na golfu, tak je prav-
děpodobné, že takový bude i v práci,
v podnikání, v životě.
Vy máte čisté svědomí?
(zasměje se) Já myslím, že jo. A o to víc
si všechno užívám. Mě už netrápí, když
se mi něco nepovede, já jsem dnes rád,
když si obejdu tu osmnáctku s pocitem,
že netrénuju a pořád jsem schopný hrát
svůj hendikep. Ničilo by mě, kdybych
trávil tři roky tréninkem a pak bych si
neplnil své touhy.
Golf i snooker je hra gentlemanů. Dá
se o vás říct, že jste gentleman?
Doufám, hrozně rád bych to o sobě
tvrdil. Počkejte, teď mě vlastně napa-
dá – ještě jednu věc mají ty dva sporty
společnou!
Povídejte.
Obě to jsou jedny z mála her, kde si člo-
věk může dát faul sám. Kolikrát si ve
snoo keru natempujete do bílé koule, to-
ho si ani nikdo nevšimne, cítíte to jen vy.
A je to jen na vás, abyste to přiznali.
V golfu je to stejné – patnáct z dvaceti li-
dí půjde k nehratelnému míčku do vodní
překážky a začne přemýšlet, jak ho do-
stat do hratelné pozice pod bodem. Jen
zbylých pět řekne – smůla, takový je ži-
vot. Musím to hrát, jak to leží.
Přestože dnes neberete golf už tak
vážně, povězte, míval jste někdy
svůj sen?
Dostat se na hendikep deset byl můj
první. Pak jsem chtěl jít pod čtyři, ale
ten se mi zatím nesplnil.
A co třeba hole-in-one?
To jsou nesmyslná předsevzetí. Protože
je to pokaždé jen náhoda. Musíte mít
opravdu štěstí, někdo ho má třeba něko-
likrát za život, jiný se ho nikdy nedočká.
Já zahrál už pětkrát eagle, což je trochu
obdoba hole-in-one. Ale tohle nejsou
golfistovy cíle.
A jaké tedy podle vás ten pravý gol-
fista má?
Především kazit co nejméně. Byl by rád,
kdyby ze čtyř ran zkazil jen jednu.
Vy jste si na podzim zahrál snooker
s největšími světovými esy. Tohle
byste si v golfu nepřál?
(zasměje se) Nevím, možná. Třeba loni
v Čeladné jsem dostal nabídku zahrát si
s profíky, prý i zadarmo, ale s díky jsem
to odmítl. Řekl jsem, ať to raději dají
někomu, kdo je ochotný za to zaplatit,
protože já si zase těchto věcí nějak
zvlášť nevážím. Rád si klidně obejdu
hřiště s Alexem Čejkou, třeba. Ale budu
vděčný, i když si zahraju s českým
profíkem.
Hraje po světě nějaký golfista, které-
ho uznáváte nejvíc?
Ani ne, nemám nikoho zvlášť oblíbe-
ného. Všichni tušíme, o čem golf je, že
nebýt Tigera, tak to takové není. To on
je golfový svět a všichni jsou z něj ho-
toví. Ale já na to koukám s nadhledem
a nejlépe v televizi. Tam toho stejně
vidíte nejvíc.
Za rozhovor děkuje: Jan Čermák
KRYŠTOF MICHAL
• narozen 15. února 1974
• frontman populární hudební kapely
Support Lesbiens
• živil se i jako instruktor lyžování
nebo filmový režisér
• kromě golfu si hodně oblíbil snoo-
ker, jemuž se věnuje závodně
• s manželkou Klárou má syna Eliáše
a dceru Elsu
Kde hraje nejčastěji
Úplně nejčastěji v pražských Hodko-
vičkách. „Projedu tunelem a jsem
tam,“ uvádí. Osmnáctky by nerad
jmenoval, těch je prý hodně. Jednu
takovou si například oblíbil na Kono-
pišti, nedávno ho zaujalo hřiště v Be-
rouně. „Musel bych jich vyjmenovat
dvacet.“ Vzpomíná, jak málo bylo
hřišť v jeho začátcích. „Teď si můžu
koupit všude možně členství za přija-
telnou cenu. Tak proč by měl někdo
jako začínající golfista platit hned
čtvrt milionu na Karlštejně?“
STRUČNÁ VIZITKA
Mě už netrápí, když se mi něco nepovede, já jsem
dnes rád, když si obejdu tu osmnáctku s pocitem, že
netrénuju a pořád jsem schopný hrát svůj hendikep.