Page 40
38
|
GOLF
INSTRUKCE
|
Teorie golfu
V úvodním vstupu jsme golfistu popsali
jako systém dvou pák otáčejících se ko-
lem středu. „Horní páka“ přibližně od-
povídá hráčovým ramenům a pažím,
zatímco „dolní páka“ odpovídá holi,
závěs mezi nimi představuje hráčovy
ruce a zápěstí.
Nyní se podíváme, jak celý systém přes-
ně pracuje. Začneme obecnou pozicí,
kdy obě páky odpovídají vrcholné fázi
nápřahu, dolní páka směřuje dozadu
a s horní pákou svírá úhel 90°. Hráč jako
jeden celek švihá v rovině kolem pevné
osy horní páky.
Pomyslná stopka (viz minulý díl) udržuje
páku otevřenou přibližně pod pravým
úhlem, dolní páka tak sleduje švih horní
páky a zůstává vzhledem k ní v konstant-
ní poloze. Záhy po zahájení pohybu za-
čnou na dolní páku působit odstředivé
síly, což způsobí, že dolní páka začne
dohánět horní páku. Během toho se
energie účinně přenáší z horní páky na
dolní, zvlášť pak do jejího krajního bodu,
což v reálu odpovídá přenosu energie od
hráče směrem k hlavě hole. Výsledkem
reakce mezi oběma pákami je zpomale-
ní švihu horní páky a zrychlení pohybu
páky dolní.
Velké množství energie, jež je vyprodu-
kována švihovým pohybem systému
dvou pák kolem fixní osy umístěné
ve vrcholu horní páky, tak přispívá ke
zrychlení pohybu spodního bodu dolní
páky. Je zřejmé, že takový systém vypro-
dukuje větší množství energie, než by
tomu bylo v případě systému s jednou
pákou. V podstatě lze do hlavy hole
přenést při zásahu míče až čtyři pětiny
celkové energie produkované při švihu.
Díky tomu se hlava může pohybovat až
dvakrát rychleji v porovnání téhož pohybu
jednoho pevného ramena.
Fundamentální přístup tak zobrazuje
nejjednodušší základní schéma dobrého
švihu: kruhový pohyb paží kolem pev-
ného středu, švihajících v jednoduché
rovině holí.
RYTMUS, TIMING
A „OPOŽDĚNÝ ÚDER“
Pokud paže pracují jako volný závěs,
na který nepůsobí žádnou silou, pak
bychom celý systém mohli připodob-
nit mlácení cepem. Otázkou je, zdali
síla působící na závěs umožní přenést
do hlavy hole ještě větší množství
energie.
Z mechanického hlediska se to zdá být
pravděpodobné. Takový systém ovšem
musí vycházet z dobrého timingu –
jedině tak bude při zásahu pracovat
s maximální účinností a bude možné
míči při impaktu udělit co největší
množství energie, aby letěl požado-
vaným směrem.
Pokud systém nebude v tomto ohledu
dokonale načasovaný, dolní páka (hůl)
může švihat příliš brzy, tudíž maximální
rychlosti dosáhne ještě před zásahem.
Proto se zdá být žádoucí přidržet ji při
fázi spouštění hlavy hole, aby se ve vzta-
hu k dalším fázím švihu opozdila. V dů-
sledku toho dosáhne maximální rychlosti
při impaktu nebo před ním.
(Příště: Význam modelu)
GOLFISTA JAKO
DVOJITÉ KYVADLO II
GOLFOVÁ FYZIKA
Podle výukových materiálů
PGAC připravil
Ondřej Trupl
V návaznosti na minulý úvod do problematiky budeme pokračovat v kapitolách
z golfové fyziky, jež pojednávají o základní teorii golfového švihu i o tom, jak při švihu
pracuje hráčovo tělo.
Obr.: Představte si systém dvou statických pák (silné čáry). Síla, jež táhne hlavu ven, má tendenci
narovnávat páku směrem ven a ohýbat ji dozadu. Nyní si představte, že se celý systém pohybuje
ve směru znázorněné šipky. Síla táhnoucí hlavu hole ven je nyní odstředivá a zpětný pohyb páky je
superponovaný obecnou dopřednou rotací celého systému, což vede pouze ke zpomalení pohybu
horní páky.
síla