Page 59
WWW.CASOPISGOLF.CZ
57
Ještě jednou se vrátím
k Dr. B. Mooreheadovi a k jeho
eseji. Myslím si totiž, že naše
cesta k lepšímu využití golfové-
ho potenciálu je do značné míry
blokována paradoxy ve slovním
a myšlenkovém aparátu, jehož
prostřednictvím se golf vyučuje.
V té eseji se dále říká: „Žijeme
dobu rychlého občerstvení a po-
malého zažívání, velkých celeb-
rit s malými charaktery, dobu
vysokých zisků a nicotných vzta-
hů mezi lidmi.“ Smutné, ale
pravdivé paradoxy…
Golf je jednou z oblastí, kde se
setkáváme s paradoxy na kaž-
dém kroku. Před časem jsem se
pokoušel analyzovat jeden
z nich – instrukci, že golfista má
být při hře pekelně soustředěný
a současně zcela uvolněný. Dnes
se zamýšlím nad dalším golfo-
vým paradoxem: radou, aby gol-
fista švihal „hezky pomalu“. Je to
velmi oblíbená instrukce a má
asi tolik logiky, jako kdybychom
radili pilotům F1, aby si pro ví-
tězství dojeli zvolna a v pohodě.
Pokud by golfový švih byl oprav-
du celý pomalý, jak by mohl udě-
lit míčku počáteční rychlost přes
200 km/h a více?
Pracuji momentálně na zásadním
článku o mechanice golfového
švihu, který se bude jmenovat
nejspíše „Příručka k údržbě
a opravám golfového švihu“.
Tam podrobně rozebírám, kdy
je dobré během švihu nespěchat
(celý backswing a polovina
downswingu) a kdy je naopak
nutno ponechat přírodní síly,
aby spustily brutální akceleraci
(poslední polovina downswingu).
Takže se nebudu opakovat a sou-
středím se zde pouze na fatální
záměnu a nedorozumění při po-
užití slov „rychlost“, „tempo“
a „rytmus“ švihu.
Ti, kteří vám radili, že je nutno
golfový švih provádět celý „hezky
pomalu“, zcela ignorují velké roz-
dílnosti lidských povah. Lidé se
zkrátka dělí na ty, kteří jedí, cho-
dí, myslí, mluví a hrají rychle –
a na jejich antitezi, na ty, kteří
rádi vše dělají vláčně, zvolna.
Skutečně výkonný a opravdu
„náš“ golfový švih, který je
schopen odolat tlakům a nepří-
zním počasí a osudu, musí vy-
cházet z naší přirozenosti. Tak-
že vždy byli a vždy budou
hráči, jejichž celková příprava
ke švihu i švih jsou rychlé.
A vždycky budou „lenochodi“,
jejichž švih se zdánlivě podobá
tekoucímu medu. Oba typy gol-
fových švihů mohou být velmi
výkonné, pokud jsou v plném
souladu s osobností majitele.
Každý velmi rychlý, střední
i pomalý švih má však také svůj
vnitřní rytmus, svoji vlastní gra-
daci. A právě nepochopení –
nejprve verbální a návazně
mentální – rozdílu mezi celko-
vou rychlostí a vnitřní gradací
švihu bývá hlavním zdrojem
problémů. I zdánlivě velmi
rychlý švih totiž může mít svůj
ideální vnitřní rytmus – a vice
versa – i zdánlivě pomalý švih
může trpět nedostatkem toho-
to vnitřního rytmu.
Jaké z toho plyne poučení? Ne-
dejte se manipulovat a šlechtě-
te svůj vlastní, osobní a neopa-
kovatelný švih, který odpovídá
vaší osobnosti a podle ní je
rychlý, střední nebo pomalý.
Do toho si prostě nenechejte
od nikoho mluvit. V rámci ideální
rychlosti švihu vycházející
z typu vašeho těla a duše však
navíc hledejte správnou vnitřní
gradaci, správný vnitřní ryt-
mus. Ten mají kupodivu hodně
podobný dobré švihy nejrych-
lejší i nejpomalejší. Asi byste
byli překvapeni, kdybyste vidě-
li srovnávací měření rytmu vel-
mi rychlého kvalitního švihu
a pomalého kvalitního švihu.
Jedná se pouze o zpomalení
nebo zrychlení stejně rytmické
gradace.
DRIVING
|
Zamyšlení, reflexe
I zdánlivě velmi
rychlý švih může
mít svůj ideální
vnitřní rytmus –
a vice versa –
i zdánlivě
pomalý švih
může trpět
nedostatkem
tohoto vnitřního
rytmu.
GOLFOVÉ INSTRUKCE V ZAJETÍ
SLOVNÍCH PARADOXŮ
Problém, který se dříve jevil
jako velmi jednoduchý, redu-
kovaný pouze na délku šaftu,
se nyní ukazuje být podstatně
komplexnější. Ještě před pěti
lety bylo v „odborném golfo-
vém světě“ obecně akceptová-
no, že šafty o délce 114 cm
a kratší jsou jedinou cestou
k větší přesnosti hry.
Nové konstrukce hlav drajvrů
a nové šafty a jejich následná
kombinace ukazuje, že tato teo-
rie byla příliš zjednodušená.
Pravda bude nejspíše ta, že nej-
vyšší přesnosti při hře s drajvrem
dosahuje golfista tehdy, když se
podaří dát dohromady ideální
kombinaci komponent pro kon-
krétního hráče:
1) hlavu drajvru, jejíž odrazová
plocha má pro daného hrá-
če ideální úhel, má ideální
statickou i dynamickou
hmotnost
2) šaft s ideální hmotností
a vhodným profilem aktivity
(tvrdší či měkčí akce dolní
části)
Když je dosaženo těchto hodnot
tak, aby byly synergické a ideální
ve vztahu ke konkrétnímu
uživateli, záleží už méně na cel-
kové délce šaftu. Jinými slovy –
správně zvolená kombinace
všech prvků drajvru „unese“
i delší šaft, který slibuje trochu
délky navíc.
Raději to tedy přiznám sám
a hned teď, protože se na pod-
zim vracím do ČR a snadno by
mne tam mohl zhlédnout na
hřišti nějaký čtenář, který si ješ-
tě pamatuje, jak jsem doporučo-
val držet se jen kratších šaftů
u drajvru. Upřímné doznání
osvobozuje…