Foto: Globe Media/Reuters

„Ať je situace jakákoliv, nikdy se v golfu

nevzdávejte!“

Jack Nicklaus

PROČ JE TAK DŮLEŽITÉ ZNÁT PERFEKTNĚ PRAVIDLA

Skutečnost, že se v Royal Birkdale rvali o titul dva golfisté, kteří

jsou mi sympatičtí, to by samo o sobě bylo zatraceně málo,

abych o tom psal článek. Spatřil jsem však v jejich souboji několik klíčových modelů chování, které z hlediska sportovní psychologie považuji za velmi důležité. A jsem přesvědčen, že se

z nich mohou poučit i rekreační golfisté.

Od počátku závěrečného kola bylo zjevné, že je Spieth velmi

nervózní. Vypadalo to, že se bojí udeřit míček. To je nejhorší,

co se golfistovi může stát. Napadl mne okamžitě výraz generace našich otců a dědů: „vyklepanej jak Zorka“. Dnes už si

skoro nikdo nevzpomíná, že Zorky byly cigarety, ze kterých

snadno padal tabák ven a pak byly poněkud vyprázdněné neboli vyklepané…

Znalci golfu už vědí, že Spieth je skutečným mistrem v patování. Když ovšem přidal k nepřesným ranám z odpaliště ještě

neproměněné paty z bezprostřední vzdálenosti, vypadalo to na

další z dlouhé řady slavných sportovních selhání. Jeho náskok se

začal bolestně vypařovat a v divácích narůstal pocit, že celý děj

směřuje k nějaké náramné krizi hodné klasické řecké tragédie.

Na 13. jamce zahrál drajvrem tak neuvěřitelně doprava mimo

fervej, že bylo těžké to k čemukoliv přirovnat. Během posledních prezidentských voleb se v USA vynořil v golfové publicistice výraz pro drajv fatálně vyhozený doleva: „Tak tahle rána

směřuje ještě doleva od Bernieho Sanderse.“ Ale vzhledem

k tomu, že ve světě už dnes asi není žádná opravdová pravice,

tak nemohu využít analogii.

Spieth prostě vyhodil míček doprava mimo civilizaci na příkrý

svah duny, porostlý vegetací nejen ošklivou, ale rovněž znemožňující jakýkoliv úder. Jeho osud se zdál zpečetěn.

Jenomže mladý Američan má štěstí, že jeho keddy Michael

Greller je bývalý profesor matematiky a nátura veskrze pragmatická a metodická. Pomáhá Jordanovi zvládat emočně vypjaté

situace a ten se mu za to mimo jiné odměňuje tím, že nikdy

v rozhovorech s novináři nemluví o výkonech na hřišti termínem „já“, nýbrž vždycky „my“.

Vítězstvím na Open si Jordan Spieth nadělil pěkný dárek k blížícím

se čtyřiadvacátým narozeninám.

Dosud jsem nenašel věrohodné informace, odkud přišla do USA

rodina Matta Kuchara, ale z hlediska lingvistického je pravděpodobné, že to bylo odněkud, kde se mluvilo česky nebo slovensky.

Matt vypadá tak přesvědčivě česky, že i kdyby to byla jen domněnka, mám tendence si ho přivlastňovat. Je to tak příjemný

člověk, že je těžké mu nefandit.

Ovšem také třiadvacetiletý Jordan Spieth je golfista oplývající

dobrými vlastnostmi a spoustou talentu. Proto jsem byl potěšen,

když tito dva vyšli jako poslední dvojice na ferveje 146. Open.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Normální golfista by se po spatření polohy míčku zhroutil. Ale

Greller a Spieth předvedli velmi instruktivní demonstraci toho,

jak znalost pravidel umožňuje asertivní chování hráče a keddyho a v důsledku takové řešení situace, které minimalizuje

škodu na výsledku.

Během déle než dvaceti minut mohli diváci sledovat „tance“

a podívanou, která pro méně zkušené mohla být málo srozumitelná, avšak pro znalce pravidel poutavá. Přítomno bylo několik rozhodčích a licitovalo se, kam lze odejít dozadu po lince

původní rány, aby to bylo jen za jednu trestnou. Vzhledem

k tomu, že driving range je v Royal Birkdale součástí hřiště, měl

Spieth k dispozici velkou plochu k výběru, kde se rozhodne

dropovat.

Bylo to jak smlouvání na trhu. Ovšem legální. Obhlíželi pozice

kamionů firem golfového vybavení, odhadovali polohy stanů

5