Page 26
24
|
GOLF
ROZHOVOR | Petr Hrubý
že si něco koupím za své první vydělané
peníze. Sešlo ztoho. Za prvé mě nic zají
-
mavého nenapadlo aza druhé bylo jasné,
že by to byla hloupá investice.
Co bylo tou největší zkušeností, kte
‑
rou jste získal během půlroku za
mořem mezi profesionály?
Určitě plánování turnajů avšeho dalšího,
co stím souvisí, protože na univerzitě
nám zařídili všechno, letenky, ubytování,
program byl daný. Já jen přijel amým
úkolem bylo hrát golf. Teď najednou mu
-
sím zařizovat letenky, půjčit si auto, zajis-
tit, kde budu spát, kde bydlet apřípadně
ským, od kdy do kdy. To bylo něco,
včem jsem se rozkoukával. Naštěstí jsem
měl kamarády, kteří už profesionální golf
rok dva hráli abyli mi schopni pomoct.
Iváš druhý půlrok byl neméně hek
‑
tický. Odehrál jste Czech Masters,
Q ‑School vEvropě ivAmerice.
Zkuste se sodstupem času ohléd
‑
nout za jednotlivými zastávkami?
Začněme třeba na Czech Masters…
Tam to bolelo, protože jsem nedal cut
ojedinou ránu. Zklamání to bylo, ale
na druhou stranu mě upřímně těšilo, že
jsem mohl na takové akci být. Byl to pro
mě nezapomenutelný týden tím, že jsem
měl tu čest být na tiskovce shráčem,
jako je Francesco Molinari. Když jsem ho
pak viděl hrát asním iostatní hráče,
dalo mi to takový klid, že vlastně nedělají
nic navíc, čeho bych nebyl sám schopný.
Odcházel jsem ztoho týdne stím, že
dělám to samé, jen oni to jsou schopni
dělat častěji akonzistentněji. Vzal jsem
si ztoho ponaučení, že můj nejlepší golf
je srovnatelný sjejich nejlepším golfem,
ale že musím stále vylepšovat svůj béč
-
kový acéčkový golf, který se hraje na
devadesáti procentech turnajů během
roku. Týden, kdy se cítíte po všech strán
-
kách skvěle, ten se ukáže málokdy. Ně-
kteří, jako třeba Scottie Scheffler, ho mají
častěji, většina ale spíš výjimečně.
Cutem jste neprošel docela smolně.
Ještě dvě jamky před koncem jste
byl ve hře, na poslední jamce vám
projel míček okrajem jamky. Jak
dlouho si takový okamžik nese člo
‑
věk vhlavě?
Přišlo mi, že to lidi kolem mě, co to sledo
-
vali, prožívali víc než já. Uklidňovalo mě
to, že kdybych se vrátil na hřiště, tak bych
asi nic neudělal jinak. Nic ztoho, co bylo
pod mojí kontrolou. Každá rána, kterou
jsem zahrál, byla mým rozhodnutím. Ato,
že míček navíc nespadl do jamky, to už
je jiná věc. To bylo tím pozitivním, ikdyž
jsem neprošel cutem.
Měl jste podobné pocity ipři
Q ‑School vEvropě?
To ani ne. Na to jsem chtěl spíš rychle
zapomenout. Na počasí, na hřiště, které
bylo nepřipravené na úroveň toho turnaje.
Museli jsme zůstat oden navíc, abychom
odehráli vůbec tři kola. Celkově jsem od
-
jížděl ztoho týdne takový otrávený. Cítil
jsem na sobě, že je na čase odložit hole
na chvíli do kouta. Přiznávám, že na ev
-
ropské Q -School to už trochu drhlo.
Tak sdovolením skočíme na
Q ‑School za oceán. Tam to vyšlo
mnohem, mnohem lépe. Jak se
stane, že kluk zČeska přijede na
druhou fázi bitvy okarty na PGA
Tour avšechny soupeře porazí?
Abych pravdu řekl, jel jsem tam spocitem,
že jsem extrémně nepřipravený. Během
toho měsíce apůl, kdy jsem byl vČe
-
chách, mě rozbolelo zápěstí. Nakonec mi
tam našli dvě cysty, které tlačily na tkáně.
Byl jsem ztoho mrzutý anevěděl, co dál.
Navíc se unás už vzávěru roku začala
zavírat hřiště, takže jsem nemohl zůstat
vturnajovém nastavení. Na jednu stranu
jsem byl rád, že mám nějaké volno. Pak
už mě ale začaly svrbět ruce, ale trénovat
unás se už moc nedalo. Začal jsem tré
-
novat ve fitku, domluvil jsem se sMilanem
Kotrbou. Sním jsem začal trénovat, udělali
jsme kratší bojový plán, který považuji za
úspěšný. Pomohlo ito, že diagnóza ruky
odhalila, že nejde onic vážného, není nic
zlomeného, aani ty dvě cysty se nemu
-
sely chirurgicky odstranit. Týden jsem se
ještě připravoval ve Španělsku ado Ame
-
riky jsem letěl otýden dřív. Strávil jsem
nějaký čas vSeattlu na univerzitě slidmi,
které znám, dobře si zatrénoval avyčistil
hlavu. Zatímco ten měsíc předtím to byly
spíš samé negativní věci, ten týden mě
naladil pozitivně. Celkově to otočilo moji
hlavu. To bylo důležité, protože turnaje
typu Q -School jsou největším cvičení na
hlavu. Víc než na hru. Prostě jsem přesvěd
-
čil hlavu, že by bylo fajn hrát ten týden
dobře, ale že se svět nezboří, když se to
náhodou nepovede. Pomohlo ito, že jsem
měl jistou kartu na PGA Tour Americas ina
další sezonu. Zase něčím krytá záda.
Evidentně to vturnaji fungovalo…
Je to tak. Těšil jsem se na turnaj, že uvi
-
dím své jméno na leaderboardu co nej-
výš. Pomohla mi izkušenost zAmericas.
Hrál jsem tam slidmi, kterým bylo 35let,
mají děti, rodiny ahrají na stejné úrovni
jako já. To ve mně probudilo takový pocit
klidu, že nemusím teď ahned. Byla to ta
-
ková pomoc pro hlavu. Ataky to byl ten
zásadní rozdíl aklíč ktomu, proč to na
-
konec dopadlo, jako to dopadlo.
Otýden později jste byl ive hře
okarty na PGA Tour, ale už to nešlo.
Proč? Únava, konkurence, hřiště, či
těžké podmínky?
Řekl bych, že všechno dohromady. Hřiště
vLos Angeles otýden dřív bylo ztýčka
přívětivé ado greenu se svýjimkou tří
-
parů nemusely hrát nijak zvlášť dlouhé
rány. Navíc moc nefoukalo. Podmínky tak
trochu nahrávaly tomu, že jsem se mohl
proplížit na první místo vlastně isbéčko
-
vou hrou. Na Sawgrass se to otočilo stím,
že hřiště ztýčka bylo daleko těžší, na vět
-
šině jamek číhaly problémy na obou stra-
nách, ktomu se přidal šílený vítr. To bylo
vidět ve druhém kole, kdy jsem hrál na
těžším hřišti. Nikdo tam nezahrál ten den
pod par. Ato mluvím olidech, kteří hráli
na PGA Tour. Průměrné skóre bylo +4. Po
-
řád jsem věřil, že se ještě na nejlepší do-
táhnu, ale možná už sehrála roli iúnava.
Mentální ifyzická. Už jsem se nedokázal
vrátit do hry, jak bych si přál.
Mrzí mě, když před každým Czech Masters se mluví
o tom, kdo zČechů by mohl dát cut. Klade se na to
příliš velký důraz. Sám bych za úspěch považoval
třeba umístění vtop 10. Ne se nějak prošourat do
víkendu a skončit na nějakém padesátém místě.