Page 101
WWW.CASOPISGOLF.CZ
99
DRIVING
|
Zamyšlení, refl exe
Jenomže, jak ví většina spisova-
telů, nic nezastarává a neztrácí
srozumitelnost tak rychle jako
slangové výrazy. Rovněž je zapo-
třebí mít hodně citu pro situaci
a emoční inteligence, aby bylo
možno slangový výraz trefně po-
užít v odborném komentáři bez
rušivého vlivu.
Musím se přiznat, že po mnoha
letech strávených v zahraničí, se
nyní cítím v českých golfových
komentářích poněkud ztracen.
Od roku 1990 jsem hrál golf ve
španělštině, angličtině, portu-
galštině a němčině. V žádném
z těchto jazyků jsem nikdy neměl
pochybnosti, která činnost právě
na hřišti probíhá, co jako hráči
zrovna děláme.
Ve španělštině golfi sta odnepa-
měti „patea para birdie“, v ang-
ličtině „player is putting for bir-
die“, v němčině je to „zum Birdie
putten“. V těch jazycích mohou
spolu hrát vnuk s dědečkem
a oběma bude jasné, jakou akci
právě na grínu vykonávají. Jenže
u nás doma v poslední době ne-
vím, jak vlastně nazvat některé
golfové činnosti.
Moje generace vždy patovala
„na birdie“, „na par“ nebo „na
bogey“. Pod vlivem televizních
komentářů však mladší golfi sté
u nás teď patují „do paru“ nebo
„do birdie“. Někdy se mi zdá, že
hrajeme rozdílné hry.
Nevím, jestli existuje nějaká
koordinovaná kampaň s cílem
předělat již vžité české golfové
názvosloví, ale někdy mi to tak
připadá. Ti „kluci ušatí“, kteří ko-
mentují golfové přenosy, užívají
shodně výrazivo, které je mojí
generaci cizí.
Mnoho sportů, které jsme pře-
vzali ze zahraničí, prošlo podob-
ným vývojem. Ze sportů, jimiž
jsem se přímo zabýval, mohu na-
mátkou vzpomenout například
judo, jež prožilo a díky bohu pře-
žilo podobnou kampaň. V 60.
a 70. letech minulého století
se objevovaly tendence, aby se
z juda stalo „džudo“ a odborné
japonské názvy chvatů měly být
nahrazeny českými ekvivalenty.
Naštěstí se to neujalo.
Z příkladu juda vyplývá pou-
čení, že není vždy nutné ani
prospěšné snažit se odborné
názvosloví celého sportu po-
češtit. A když už počešťujeme,
je lepší použít výrazy našemu
jazyku vlastní a vnímané jako
přirozené. Ze současných
trendů golfového názvosloví
mohu uvést namátkou termín
„příhra“, který nyní koordino-
vaně používají komentátoři te-
levizních přenosů, když chtějí
vyjádřit, že hráč uskutečnil
„approach“. V češtině však již
po několik golfových generací
existovalo pro tento úder slovo
„přihrávka“, které je jazyku
vlastní a netahá za uši.
Pokud se Česká golfová federace
usnese, že budeme používat
nová slova, jsem (i když se zaťa-
tými zuby) připraven „hrát příhry
do grínu“ namísto „přihrávek na
grín“ a pak jsem jakožto kon-
sensuální člověk rovněž ochoten
v zájmu jednoty národa „patovat
do birdie“, místo abych „patoval
na birdie“.
Určitě však nejsem ochoten naslou-
chat puberťáckým slangovým vý-
razům typu „kluci z túry“ a „hodil
to k tyči“. Všechny rádoby vtipné
komentátory se sklony k těmto
přehnaně slangovým výrazům
bych rád varoval, že je může po-
tkat osud spisovatelů typu Jáchyma
Topola – nakonec už tomu nikdo
nebude rozumět a většinu bude
ten jazyk obtěžovat.
Závěrem musím zmínit rovněž
jeden spíše tristní nešvar do-
provázející české komentáře
přenosů z velkých mezinárod-
ních golfových turnajů. Naši ko-
mentátoři a přizvaní čeští pro-
fesionálové pochopitelně mají
zkušenosti ze zahraničních pře-
nosů a vědí, že jejich komen-
tátoři jako Nick Faldo, Johnny
Miller, Frank Nobilo a další pro-
kládají přímý přenos svými vzpo-
mínkami na vlastní zajímavé
herní situace.
Pod vlivem těchto příkladů pak
naši komentátoři a profesionální
golfi sté rovněž touží oblažit di-
váky příhodami z jejich golfo-
vého života. Zapomínají však na
jednu velmi starou zásadu: že
když dva dělají totéž, ne vždy je
to totéž…
Docela rád si poslechnu na okraj
přímého přenosu PGA příběhy
o zázračných ranách a naivních
chybách od velikánů světového
golfu. Působí však poněkud rušivě
až tragikomicky, když náš prů-
měrný profesionál napodobuje
tento styl a ruší diváky sledující
přenos významného turnaje vy-
právěním: „No jak sem neska hrál
v těch Benátkách na túře, tak
sem furt nemoh najít drajvrem
férvej, a tydle kluci ušatý sou
na tom fak ňák podobně.“
Měl bych pro podobné nesou-
dné komentátory jeden návrh:
Dokud se tady u nás golf doo-
pravdy nenaučíme hrát a dokud
nebudeme mít několik hráčů
v horní polovině hodnocení ev-
ropské Tour a několik v americké
PGA Tour, je vhodnější zachovat
skromnost. Jedním z projevů
zdravé skromnosti je omezit se
v průvodním slovu k vrcholným
světovým soutěžím na stříz-
livé komentování toho, co tam
opravdoví golfi sté dělají, proč to
tak dělají a jak to dělají. Takový
moudře úsporný styl mají Jiří
Kromichal a Jiří Seifert – a proto
jim naši skuteční golfi sté rádi
naslouchají.
Z příkladu
juda vyplývá
poučení, že není
vždy nutné ani
prospěšné snažit
se odborné
názvosloví
celého sportu
počeštit. A když
už počešťujeme,
je lepší použít
výrazy našemu
jazyku vlastní
a vnímané jako
přirozené.