Page 88
DRIVING
|
Zajímavosti
86
|
GOLF
Ten pán se jmenuje Fagan, Bob Fagan.
Kdyby jeho počínání nebylo mé duši tak
blízké, asi bych se jím vůbec nezaobí-
ral nebo bych jej rovnou zařadil mezi
blázny. Udělala to i společnost Golf
Nuts Society, volně přeloženo Společ-
nost golfových bláznů: u nich je ovšem
tohle slůvko pocta, a Fagan byl už po-
několikáté vyhlášen za jejich světovou
jedničku.
Rob Garland, prezident společnosti,
neváhal Fagana nazvat „Tigerem
Woodsem Golf Nuts Society, člověkem
vytvářejícím rekordy, které nikdy nikdo
nepřekoná“.
Jedním z takových rekordů je
180 000 bodů,
které Fagan během své golfové kariéry
nashromáždil. Nedávno se to přestalo sle-
dovat, nejbližší pronásledovatel v té chvíli
neměl ani sto tisíc. Takže navždy…
„Jsem jediný, kdo hrál všech 200 nejlep-
ších hřišť USA, jak je vyhlašuje americký
časopis Golfweek,“ prohlašuje o sobě
Bob hrdě. To mu docela závidím, jsem
na opačném pólu, nehrál jsem zatím ani
jedno z nich... Dohromady hrál v Americe
víc než
2 400 hřišť a ze všech má scho-
vané skóre karty.
Jeho sbírka knih – golfových nebo tako-
vých, kde je třeba jen sebemenší zmínka
o golfu, čítá na 3 000 svazků. „Necítím se
jako sběratel, spíš jsem jen člověk, který
rád čte,“ dozvíte se od něj.
Na Novém Zélandu hrál 40 kol za 18 dní.
Poslední den sehrál dvě kola na Zélandu
a dvě kola v Kalifornii ve stejném dnu.
Při cestě do Michiganu hrál 26 hřišť
během pěti a půl dne, přitom najezdil
přes 2 100 km autem.
Ráno před svou svatbou si šel s kama-
rády naposled za svobodna zahrát –
pršelo a poryvy vichřice dosahovaly
rychlosti 100 km/h. Jeho fl ajt byl jediný
na hřišti, všichni měli brzo zlomené
deštníky…
Hrál také při mínus 20 °C (kvůli větru to
však bylo pocitových mínus 37 °C) a obe-
šel to hřiště v paru. Jindy hrál 9 jamek při
vichřici 135 km/h, jednotlivé závany měly
až
160 km/h.
V Palm Springs hrál šest kol za den, v po-
ledne bylo
45 °C. Tři z těch kol šel pěšky,
na posledním z nich už neměl vodu.
„Proto jsem při dalším pokusu zahrát
hodně kol v horku odehrál všech šest kol
na vozíku, to bylo lehčí, i když bylo až
51 stupňů,“ objasňuje svou taktiku. Tohle
už zní jako těžká golfová latina…
Vzdal se velice výhodného místa, přišel
o víc než
100 000 dolarů ročně a na-
stoupil k letecké společnosti, aby měl
letenky zdarma. Za dva a půl roku stihl
70 golfových výletů. Některé byly delší,
jiné krátké: tak třeba letěl ze San Fran-
cisca do New Yorku, odehrál jedno kolo
a tentýž den letěl zpět.
Po hře v Yale zůstal trčet v zácpě a nestihl
let do (velice elitního soukromého) klubu
Fisher Island, kde měl dohodnutou rundu.
Nakonec to zvládl – musel si ovšem na to
najmout soukromé letadlo…
Jeden rok vydal za golf víc peněz, než
ten rok vydělal. Na otázku, kolik to bylo,
odpověděl vyhýbavě: „Nijak moc jsem
nevydělal… takže to šlo snadno.“
Fagan jel z Arizony do Filadelfi e bez pře-
nocování, ujel prý
3 685 km, aby si zahrál
Pine Valley – údajně nejlepší hřiště světa.
„Ale napadl tam sníh, takže se nehrálo…,“
smál se při té vzpomínce.
Podle jeho mínění vlastně ani moc golf
nehraje. Když je doma, hraje jen zřídka.
Ale zajímá ho vyzkoušet nová hřiště,
takže je na svých výpravách k neudržení.
Jeho heslo, jehož se v naprosté většině
případů drží, zní: Hrát je potřeba od sví-
tání do tmy, každý delší přejezd autem se
musí absolvovat za tmy.
Bobovy rekordy se mi překonávat nechce,
ani bych to nedokázal, ale jeho zápal pro
hru je nádherný…
Nej, nej, nej speciál – Bob Fagan
Když se člověk ponoří do golfových statistik a archivů,
občas se nestačí divit. Při pátrání po dalších nej jsem objevil
člověka, který si zaslouží samostatnou stránku – těch nej
a dalších pozoruhodných, nebo chcete-li bláznivých, výkonů
nashromáždil nespočet. Zde je jejich malá ukázka…
S využitím zahraničních pramenů připravil: Ivo Doušek
Bob Fagan