Page 8
6
|
GOLF
KOMENTÁŘE
Výčet vítězů PGA Tour 2011 obsahuje doposud celkem 32 jmen,
která se stkví u letošních 37 dosud odehraných turnajů. Zde je
jejich abecední seznam:
Baddeley, K. Bradley (2), M. Bradley, Byrd, Choi, Clarke, Donald,
Frazar, Glover, Jacobson, Kirk, Laird, McIlroy, Mickelson, O'Hair,
Piercy, Points, Sabbatini, Schwartzel, Scott, Simpson, Snedeker,
Stallings, Steele, Stricker (2), Toms, Vegas, Wagner, Watney (2),
B. Watson (2), M. Wilson (2) a Woodland.
Co jméno, to vynikající golfi sta. Navíc ze všech koutů světa, jak
se patří na sport rozšiřující se po celé zeměkouli.
Ale přiznejme si, kolik z nich si pamatujeme? Který z nich nás zaujal?
O kterém víme víc než o ostatních? Dokázali bychom u každého
z nich určit zemi, kde se narodil? Je to velká plejáda hráčů, ale ani je-
den z nich nepřevyšuje ostatní. Je to dobře, nebo špatně? Toť otázka.
Z mého pohledu je to špatně pro světový golf. Ne že bych nepřál
těmto jmenovaným hráčům vítězství na některém z turnajů.
Ne že by oni i ti nejmenovaní neměli mou úctu a obdiv. Ale dle
mého názoru žádný turnaj letos nepřinesl napětí. Jestli vyhraje
ten nebo onen, bylo s prominutím vcelku jedno.
Od doby, kdy gríny opustil Tiger Woods, je veškeré dění na nich jaksi
bez napětí. Ano, Woods byl šampión. A mnohokrát to dokázal. Ať už
se mu dařilo či nikoli. Od roku 1996 jako profesionální hráč golfu vy-
hrál 97 turnajů! Bylo to sice trochu nudné, protože všechny hráče stále
převyšoval, ale i diváci byli pod tlakem, zda ho přece jen některý z nich
neporazí. Zároveň hnal svou touhou vítězit ostatní golfi sty ke zlepšení.
Tiger je mimo hru. A těžko už někdy naváže na svou spanilou jízdu,
již předváděl 15 let. Tak jako my všichni, i on stárne a už to není, co
to bývalo. Škoda, zvykli jsme si na to a golfu to prospívalo.
Těm, kteří by mi chtěli oponovat, uvedu namátkou pár jmen, pár
šampiónů z jiných sportů. Bratři Pospíšilové, Jacques Anquetil, sovět-
ská hokejová sborná, Muhammad Ali (Cassius Clay), Jean Claude Killy,
Ivan Lendl, Martina Navrátilová, Pelé, Emil Zátopek a další uváděli di-
váky do transu při svých vítězstvích. A to bylo nejen pro sport dobře.
I v golfu byli šampióni. Třeba Big Three , tedy Arnold Palmer, Jack
Nicklaus a Gary Player, kteří díky vzájemným soubojům nastar-
tovali obrovský zájem o golf. Jenže zestárli, a nic. Až se objevil
mladý Tiger. Jeho jméno, tvář i hra přiváděly k obrazovkám i ty,
pro které golf nebyl sportem.
Nejen sport, ale hlavně lidé potřebují ikony, vůdce, šampióny, či jak jim
chceme říkat. A golf nikoho takového momentálně nemá. Nezbývá
než doufat, že se časem někdo objeví. Protože golf je prostě golf.
Golf je hra plná setkávání. Vše začíná u fl ajtu. Skupinka čtyř lidí odká-
zaná jen sama na sebe a „odsouzená“ alespoň ke čtyřem hodinám
společného soužití. Však každý zná historky jako: „tentokrát jsem měl
dobrý fl ajt”, „byli jsme takovým tichým fl ajtem, nikdo moc nemluvil”
anebo „všichni z fl ajtu se znali až na mě, připadal jsem si odstrčený”.
Příběhů existuje celá řada, ale ať jsou pocity jakékoliv, fakt je, že za
dobu osmnáctky se se svými spoluhráči sblížíte, ať už jsou to sym-
paťáci nebo zarputilci. Ve většině ostatních sportů si s protihráči
ani nepovykládáte, natož abyste se sblížili. V tomhle je golf jiný.
Existuje mnoho přátelství, která vznikla během golfového turnaje.
Nejde však jen o čas během turnajů. Na začátku všední osm-
náctky může do vašeho startovacího času přibýt někdo další.
Společenská hra může začít.
V souvislosti s tímto se nabízí téma, dnes tolik propírané golfo-
vými kluby, a tím je neochota hráčů přijmout do fl ajtu někoho
cizího, a bránit tak zaplnění startovacího času. Řeč je o známých
intrikách, kdy si hráč zarezervuje celý fl ajt, a pak jen tak náhodou
mu nikdo nedorazí. Jsou dokonce hráči, kteří své přátele nahlásí
i na recepci, jako by na hřišti byli, jenže nejsou.
A ti nejdrzejší, když zjistí, že budou svůj fl ajt sdílet s někým dal-
ším, tak jednoduše vyrazí o pět minut před startovním časem
a vytvoří, jakoby nic, takový „mezifl ajt“.
Jen těžko se v tom hledá smysl. Proč se někdo dobrovolně
okrádá o možnost, setkat se s člověkem, kterého sice nezná,
ale se kterým sdílí tu neskutečnou vášeň zvanou golf. A vůbec,
poznávání lidí, to je přece úžasná záliba.
Jde i o tak krásnou věc, jakou je golfový švih. Je příjemné pochlubit
se svoji dovedností před někým novým. Zúročit tak čas strávený
tréninkem a těšit se chvále a uznání od nestranného pozorovatele.
A zároveň, a tím se dostáváme k nadpisu tohoto článku, můžete
naslouchat názorům a radám lidí, jež zažili 2. světovou válku. Zní to
možná šíleně, ale golf má jednu nedoceněnou výhodu, a sice, že na
jednom grínu, při jednou turnajovém klání, se stejnou šancí na vý-
hru se mohou potkat lidé i s půl století hlubokým věkovým rozdílem.
Není mnoho sportů, kde se může utkat dědeček s vnukem. A není
mnoho příležitostí, kdy budete moci naslouchat zkušenostem od lidí,
co už v životě leccos prožili.
Vzpomeňte si, jak jste potkali přátele, s nimiž teď chodíte každou neděli
hrát. Poznali jste je na klubovém turnaji, strávili spolu několik hodin, zažili
bouřku a stáli pod jedním deštníkem. Společně jste poobědvali a rozlou-
čili se s tím, že si půjdete zahrát. Proč by tedy nemohl vyjít i další pokus?
Z prvního odpaliště
Je nyní golf nudný?
Na grínech i několik generací
Ota Doležal
Petr Kapoun
po
P
e