Page 39
INSTRUKCE
|
Kapitoly z psychologie
WWW.CASOPISGOLF.CZ
37
vzpomínám, s jakým despektem se před
lety dívali skuteční golfi sté na naše „base-
ballové“ švihy.
Když Phil Mickelson přirovnal ideální golfový
stav, kdy se hráč golfu cítí „být v zóně“,
k házení míčku rukou, naznačil podle mého
soudu něco důležitého. Od hlubokého pra-
věku je totiž souhrn pohybů vytvářející hod
kamenem, kopím či míčkem hluboko za-
kódován v našich genech. Je to akce, která
nás v pravěku živila a která našemu druhu
takříkajíc přešla do krve.
Naopak souhrn pohybů, ze kterých se skládá
efektivní golfový švih, není člověku přiro-
zený, ani není dosud zakódován v našich
genech. Proto musíme golfový švih pracně
udržovat a v pravidelných intervalech znovu
a znovu obnovovat jeho jistotu a přesnost.
Golfi stky a golfi sté, kteří už nějaký ten rok
hrají, si dokáží vybavit pocit, jaký zažili, když
jim hra šla jakoby sama od sebe, když se
„dostali do zóny“. Je to skutečně tak jedno-
duché, jako házet míček. Člověk pohlédne
na cíl a pak hodí a míček poslušně násle-
duje jeho vůli. Proč ovšem ty chvíle lehkosti
a přirozenosti, kdy míček dokážeme snadno
transportovat v prostoru prostřednictvím
naší vůle, trvají tak krátce?
Sám Mickelson je v tomto směru dobrou
„případovou studií“, protože kromě obrov-
ského talentu a potenciálu má v sobě rovněž
některé vlastnosti typické pro rekreační gol-
fi sty. Prokázal to právě během zmíněného
Open, kde jeho „vypadnutí ze zóny“ bylo
způsobeno tím, že minul neuvěřitelně krátký
pat. A pak už to lítalo bůhvíkam…
V jeho případě nenastala tato sebezniču-
jící sekvence poprvé. Již několikrát zahrál
sérii jamek v oné magické bublině lehkosti
a tvůrčí nádheře, zkrátka „byl v zóně“.
Pak přišel nepochopitelný zkrat, zkažený
velmi krátký pat, aby odcházel na násle-
dující odpaliště se zahanbeným úsměvem,
s podlomenou sebedůvěrou – a „mimo
zónu“. Následující zkažený drajv je pak
důsledkem, stejně jako série špatných,
nepřesných úderů.
Foto: Globe Media/Action Images