CESTY ZA GOLFEM | Letem světem

Hřiště otevřeli 23. března 1889 a v záchvatu nadšení ihned pozvali „za sumu

nepřevyšující 4 libry“ Old Toma Morrise,

aby jim poradil, co kde vylepšit. Tom zde

strávil dva dny, 4 libry stačily i na cestu…

Dnes je to jedno z nejnavštěvovanějších hřišť, přestože objednávat se musíte dlouho dopředu, zaplatit nejpozději

měsíc před hrou, být si vědomi toho, že

když nejste čtyři, budete doplněni dalšími hráči, že nejsou dovoleny buginy,

že caddy stojí 50 liber, green fee 210,

hra ze vzdálenějších modrých odpališť

vyžaduje dvěstěpadesátiyardové drajvy,

že vás maršál může posunout na kratší

odpaliště…

Vnitřní prostory klubovny Royal Colombo mapují bohatou historii.

Zakázána jsou trika s komerčními reklamními nápisy. Čepice se nesmějí nosit kšiltem dozadu, do klubovny v nich nesmíte

vkročit vůbec. V klubovně smíte mít čisté

džíny, ale ne roztřepené. A nikde nesmíte chodit bosi, to vše a mnohé jiné je

tam výslovně vypsáno!

V jídelně klubovny Royal Wimbledon

klubu se gentlemani musí pohybovat

v saku, vázance a kalhotech od krejčího,

džíny nejsou v klubu dovoleny nikde,

stejně jako oblečení s většími reklamními

nápisy. Pro hochy od 8 let platí stejná pravidla, jen nemusí nosit sako. K pravidlům

chování a dress code se ještě vrátíme.

Jeden z hodně slavných a také drahých,

Royal Lytham & St. Annes GC, se

chlubí kuriózní historkou. Slavná dvojice

Bobby Jones a Walter Hagen si mezi koly

Open zašla do hospody, aby si trošku ulevili od toho napětí. Na cestě zpátky zjistil

Jones, že někde ztratil svůj hráčský průkaz. Přísný strážce ho nepoznal, neuvěřil

mu, a aby mohl dovnitř, musel si koupit

vstupenku. Stal se tak jediným vítězem

Open, který musel zaplatit lístek, aby

mohl hrát. Kolik platil, se nedozvíte, ale

když si zde budete chtít zahrát vy, stojí to

pořádný balík, klub totiž patří mezi Royal

kluby k nejdražším. Nejlevnější nabídka

green fee na klubovém webu – 230 liber.

Znáte ostrov Jersey v kanálu La

Manche? I tam založili v roce 1878 klub,

52 | GOLF

o rok později už byl královský – i když

ostrůvek je maličký a leží blíž Francii než

Anglii. Vyrostli zde pozoruhodní hráči –

Harry Vardon, šestinásobný vítěz Open

a asi největší anglický hráč vůbec, a Ted

Ray, další velká hvězda a první kapitán rydercupového týmu. Za války, když Němci

obsadili ostrovy, proměnilo se hřiště

v minové pole. Stopy války jsou kolem

hřiště dosud patrné.

Irský Royal County Down, mnohokrát

hodnocený jako nejlepší světové hřiště,

leží na těch nejkrásnějších dunách, jaké

si umíte představit, v přírodní rezervaci

Murlough, mezi horami Mourne a zálivem Dundrum Bay. Čirý links, ferveje se

Stejně fantastickou linksovou krajinu nabízí i druhý nejstarší irský klub Royal

Portrush, z Irska jediný, kde hostili

Open. Velmi podrobný dress code vydá

na celou stránku, řeší třeba i nošení sandálů (jen v klubovně a vždy s ponožkami, uvnitř se nesmí nosit čepice atd.).

V Royal Jersey jsou ještě rigioróznější

– nesmíte hrát v kalhotách s vnějšími

kapsami, košile musí být vždy zasunuty,

i když jsou navrženy tak, že by mohly být

nošeny volně, ktaťasy nesmí být kratší

než 3 palce nad kolena, kalhoty i šortky

musí být od krejčího, loga musí souviset

s golfem, ponožky musí být vidět nad

botou. Tam je pořádek!

Royal North Devon je nejstarším linksem v Anglii (založen 1864), pravidelně

V těchto velmi tradičních klubech panují i často

přísnější pravidla chování a oblékání, než jaké

známe z našich luhů a hájů. Některé věci znějí až

pedantsky, jiným se můžeme zasmát – ale jsou

tam. A vypisují je důsledně v pravidlech klubu.

klikatí mezi dunami, z každé jamky jiný

výhled. Asi znáte obrázky „vlasatých“

bankrů s převislými rostlinami. Ferveje

jsou obklopeny závějemi purpurového

vřesu, nádherného na pohled, ale smrtícího, když vám do něj zapadne míček.

Tento nejlepší ze všech linksů světa má

hodně fousatý rekord ze zadních odpališť. První irská superstar Jimmy Bruen

tady zahrál v roce 1939 66 ran a od té

doby ho nikdo nepřekonal.

bývá uváděn mezi 100 nejlepšími hřišti

světa. Tady hrály od počátku významnou

roli i ženy, měly trofej (šálu či přehoz),

o kterou musela nositelka hrát, když

byla vyzvána, často i dvakrát denně!

Ženy doprovázeli nosiči v šarlatových

uniformách.

Royal Cromer se hraje na útesech,

kraje těchto útesů občas opadávají do

moře, a tak je hřiště potřeba posouvat.

Nejhorší situace nastala v roce 1962.