Page 62
CESTY ZA GOLFEM
|
Slovensko
60
|
GOLF
Ale stromy mne překvapily: nevím, jestli
se stoletý strom může za tři roky ještě
rozrůst, ale tyhle to, myslím, dokázaly.
Mezi korunami je jen velice málo místa,
a už vůbec žádné pro nepřesnou ránu.
Vzpomněl jsem si na slova majitele a zá-
roveň architekta hřiště Ing. arch. Jaroslava
Kachlíka, že toto hřiště učí hráče pokoře:
a nezačíná to od pověstné sedmé jamky,
začíná to hned na jedničce! Bogey golf je
tady rozumný cíl.
Pokud to ovšem nehrajete jako náš prů-
vodce Marek. Má hendikep 7 a choval se
podle toho. Jeho první drajv pronikl nad
koruny stromů a přistál až u grínu. Ten je
270 metrů od odpaliště… My tři ostatní
jsme hned začali poznávat specifi ka parku
zblízka. Tráva vysekaná i daleko od fervejí,
vlastně celý park, míček se v ní neschová,
to je vynikající. Ale leckde vede přímo
u ferveje řada sestříhaných stromků, asi
habrů, živý plot, tam když to padne, je
z toho nehratelný míč.
Gríny prvních jamek úplně rovné, bez mo-
dulace, a i když byly někdy nedávno zapísko-
vané, vůbec to nevadilo, byly férové. Druhá
a třetí jamka – to jsou dva lehké třípary,
čtvrtá naopak – jeden z nejtěžších tříparů,
co znám. Doprostřed ferveje (cca před sto
lety) tu zasadili kaštan, který dělí 191 me-
trů dlouhý třípar na dvě půlky. Dlouzí hráči
jej přestřelí, kratší mohou jít zleva, zprava,
případně do něj. Z žádné z těchto cest nic
dobrého nekouká. Nejrozumnější by bylo
dát lehkou ránu tak, aby podběhla pod stro-
mem, pak by čekala další bezpečná středem
ferveje na odkrytý grín. Ale rozum šel stra-
nou, takhle to neřešil nikdo z nás.
Pátá je zajímavý čtyřpar, ostrý levý do-
gleg. Na stopadesátce zase uprostřed fer-
veje obří strom neznámé značky, k němu
a kousek za něj má jít optimální rána. To
zas dokázal jenom náš průvodce. Pak už
je to ke grínu pohoda, jen vpravo za grí-
nem číhá aut.
Škoda, že šestá jamka nemá číslo 18, bylo
by to kouzelné zakončení celé hry. Před-
stavte si 450 metrů, absolutní rovina,
hned za grínem silueta kaštielu, fervej
široká, bankry po stranách začínají až
ve druhé půlce a žádný v podstatě nepře-
káží. Hezký závěr parkové části. Park cho-
díval často hrát i Milan Lasica, než se jeho
žena stala prezidentkou klubu ve Skalici.
Sedmá jamka představuje drsný vstup
do bernolákovské reality. Odpaliště je
na výspě, jako byste stáli se Šemíkem na
Vyšehradě, i pocit máte podobný, jaký
musel zažívat před svým skokem Ho-
rymír. Hluboko a daleko pod vámi teče
Black River, na jeho druhý břeh je to
Na osmé jamce začínají velmi výrazné terénní
tvary, ostré kontury, hluboké bankry i jámy
s vodou, příčné vlny na fervejích připomínající
Atlantik nebo tankodrom, ale i další nikde jinde
nevídané tvary. Mnohé hráče odrazují, neboť tyto
tvary působí až surově. A vyřešit hru mezi nimi,
představuje tu velkou bernolákovskou výzvu,
kterou někteří vítají a jiní odmítají.
Přístup ke grínům nebývá snadný.