Page 12
10
|
GOLF
SVĚTOVÝ GOLF | Osudové okamžiky
Severoirská hvězda hraje vpředposled-
ním flajtu alídra turnaje má za sebou,
přičemž na odpaliště závěrečné osm
-
náctky nastupují oba hráči po sobě už
stotožným skóre šest pod par. Amálo
-
kdo tuší, jaké zvraty tahle jediná jamka
přinese.
McIlroy se po ne právě ideálním odpalu
druhou ranou jen tak tak vyhne obáva
-
nému bankru atřetí přihrává zdocela
výhodné pozice na green. Míček běží až
nad jamku– přesto se ale zdá, že jde
odocela vpohodě hratelný pat do paru.
Akcie slavné značky zbritských ostrovů
rázem letí nahoru, tím spíš, že DeCham
-
beau za ním kazí ránu ztýčka ještě víc
adruhou musí hrát krkolomně zpod
stromu na levé straně. Jeho míč pak
končí přesně vtom bankru, kam nechtěl
McIlroy ani nikdo jiný. Odtud zatím toho
dne par nezachránil vůbec nikdo!
Jenže už pár desítek vteřin předtím to
nahoře na greenu mezi diváky zděšeně
zašumí. Ano, McIlroyův pat jamku sotva
lízne amíří pryč. Takže nikoli par, ale
zbytečné bogey. Na tváři světové dvojky
je dobře vidět, že tuší, co to může zna
-
menat. Už vklubovně sleduje na televizní
obrazovce svého rivala, kterak fantastic
-
kou ranou zonoho až dosud prokletého
bankru posílá míček do zhruba stejné
vzdálenosti od jamky, jako před ním McIl
-
roy, ovšem pod ni.
DeChambeau idíky tomu nezaváhá,
proměňuje pat do paru ajeho vítězný
řev může severoirský hráč slyšet snad až
vútrobách budovy, zatímco sám zdrceně
opouští scénu.
„Věděl jsem dobře, kde Bryson leží po
ráně ztýčka. Jenže tenhle můj pat byl
mnohem záludnější, než to mohlo vy
-
padat, musel jsem ho hrát opatrně, aby
případně nesjel moc dolů. Kdyby už na
té další ráně tolik nezáleželo, napálil bych
ho prudčeji, ale nemohl jsem vtu chvíli
vědět, jestli Bryson zahraje par,“ líčil Rory
osudný okamžik opěkných pár týdnů
později, když se mu obrovské zklamání
konečně trochu rozleželo vhlavě.
„Mířil jsem zhruba odvě nebo dvě apůl
jamky nalevo, byl tam na tak krátkou
vzdálenost opravdu velký brejk, obzvlášť
při tak pomalém tempu. Jak jsem řekl,
kdyby to bylo vturnaji na jamky, prostě
přitlačím, ale takhle jsem prostě chtěl mít
jistotu, že budu na případné bogey moct
hrát zblízka,“ litoval McIlroy.
Připomněl ito, že předchozí třetí rána
měla být oněco kratší. „Ten čip jsem ne
-
chal na špatné straně jamky, měl skončit
pod ní, ne nad ní,“ věděl zpětně. Asamo
-
zřejmě nešlo také nezmínit, že obdobně
krátký pat neproměnil už na šestnáctce–
možná ještě snadnější než ten osudový
předposlední. Historii je ale jedno, kde se
stala chyba. Eviduje zkrátka McIlroye opět
„až“ na druhém místě. Další šanci zlomit
letitou kletbu tak dostane vdubnu na
příštím Masters.
Jak už jsme podotkli vúvodu, ne všichni
nešťastníci golfových dějin takovou mož
-
nost měli. Vzpomenete si ještě na jméno
Scott Hoch? Golfista, pocházející mimo
-
chodem právě ze Severní Karolíny, je
dnes už trochu pozapomenutý, ačkoli na
-
sbíral úctyhodných 11 titulů na PGA Tour.
Bohužel mezi nimi nebyl žádný major, ač
-
koli mohl být– vlastně spíš měl.
Vroce 1989, ve svých třiatřiceti, měl
Hoch vAugustě kratičký pat na výhru
vnejslavnějším golfovém turnaji světa!
Vplay -off proti Nicku Faldovi mu stačilo
na první dodatečné jamce číslo osm
-
náct jen „dohrát“ ani ne půlmetrový pat.
Jenže znervóznělý Hoch kúžasu všech
včetně přihlížejícího Falda minul, při
-
čemž míčku snad ani nedal šanci cíl tre-
fit. Hned na další jamce pak už zlomený
prakticky odevzdal zelené sako zMasters
soupeři– anikdy vkariéře už na žád
-
ném majoru tak vysoko nebyl, ovýhře
ani nemluvě.
Snad ještě smutnější je příběh Douga
Sanderse, který zářil na hřištích všedesá
-
tých letech. Rodák zGeorgie má na PGA
Tour dokonce dvacet titulů, ovšem na
majorech si postupně vybudoval doslova
mindrák. Druhá místa bral postupně na
PGA Championship 1959, US Open 1961
aThe Open 1966, vtom roce mimocho
-
dem skončil vTOP 10 na všech kláních
velké čtyřky, což se vhistorii nepovedlo
jen tak někomu. Právě nejstarší turnaj
světa, britské Open, pak vroce 1970 hos
-
tilo slavné hřiště vSt. Andrews. Už už to
tehdy vypadalo, že Sanders prolomí svou
smůlu, stylově na téhle posvátné půdě.
Vsouboji slegendárním Jackem Nicklau
-
sem si vedl skvěle ave finálovém kole si
dokázal na osmnácté jamce přihrát ani
ne na metr od jamky. Stačilo tuhle ránu
proměnit atitul byl jeho! Záznam téhle
situace je kdohledání na youtube, jestli
ovšem míváte problém „dodělat“ důle
-
žité jamky arány, snad si ho raději ani
nepouštějte.
Američan, viditelně vystresovaný zobrov
-
ské šance, která se před ním na sklonku
kariéry otevřela, si banální pat nekonečně
dlouho přeměřuje, pak se kráně postaví,
znovu se napřímí, zvedne jakési imagi
-
nární stéblo trávy ležící snad vcestě.
Znovu založí, dlouhé čekání, pak opatrný
úder, vykročí vnaději za míčem– aten
zamíří mimo jamku…
Šokovaný Sanders jej dohraje amusí do
play -off sNicklausem, diváci asnad ion
sám ale už dopředu tuší, jak to dopadne.
Ano, The Open 1970 je jedním zosm
-
nácti vítězných korálků historického re-
kordmana vpočtu vítězných majorů,
zatímco Sanders má vkariéře už navěky
zapsána jen druhá místa.
Jak tedy vidno, McIlroy vtom není zda
-
leka sám, na rozdíl od výše uvedených
ale na kontě čtyři majorové tituly už má.
Aodborníci pořád věří, že ještě přeci jen
alespoň jednu velkou výhru přidá. Bude
to už napřesrok? Když nic jiného, snad
jej nepotká podobně srdcervoucí konec,
jako letos včervnu vPinehurst…
Věděl jsem dobře, kde Bryson leží po ráně ztýčka.
Jenže tenhle můj pat byl mnohem záludnější, než to
mohlo vypadat, musel jsem ho hrát opatrně, aby
případně nesjel moc dolů. Kdyby už na té další ráně
tolik nezáleželo, napálil bych ho prudčeji, ale nemohl
jsem vtu chvíli vědět, jestli Bryson zahraje par.