GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Page 72

ROZHOVOR | Ondřej Trupl

70

|

GOLF

Yips?

„Yips“ je termín, kterým se vgolfu popi

-

suje situace, kdy hráč, nejčastěji při pa-

tování, nedokáže správně udržet zápěstí

vklidu, což se projevuje nečekaným sva

-

lovým záškubem nebo nechtěným po-

hybem, atudíž vede knepřesnostem.

Správná technika amentální nastavení

dohromady umožňují mít stabilní zápěstí,

což pomáhá zajistit plynulý apřesný úder.

Nyní se přemístíme na hřiště. Často

můžeme vidět, že někteří hráči ne

‑

dodržují základní golfová pravi‑

dla, která se učí při získání „zelené

karty“. Otázka tedy zní, jaký máte

názor na rychlokvašené zelené

karty apozorujete vtomto ohledu

nějaké zlepšení?

Bohužel, celý golf vČesku je pořád ještě

jakousi rychlokvaškou. Potřebujeme víc

mezinárodních úspěchů atím iuznání

ve světě, ikdyž už se blýská na lepší časy.

Problémy se zelenými kartami jsou bohu

-

žel výsledkem tlaku doby aokolností. ČGF

tlačila na masovost, vzpomeňme na akci

100 000 golfistů do roka ado dne. Nebyl

čas koukat na drobnosti. Jenže, když pěs

-

tujete masu, uniká vám člověk.

Čímž jsme se zhřiště přesunuli kČGF.

Tady se nebudu pouštět do hlubších ana

-

lýz. Řeknu snad jen tolik, že ČGF je zastře-

šující orgán, který by měl spojovat jak ty,

kteří nové golfisty vychovávají, tak ity,

kteří je na svých hřištích nechávají hrát.

Bohužel ale nemám dlouhodobě pocit,

že ČGF je tady pro nás, ale že je to spíš

naopak. Za ty roky, co vychováváme nové

anové generace národních reprezen

-

tantů, byl zájem onaše nápady, potřeby,

nebo dokonce spolupráci, prakticky nu

-

lový. Minimálně mluvím za sebe.

Jak byste tedy viděl spolupráci

sČGF videálním případě?

Myslíte zmého pohledu, tedy zpohledu

naší akademie? Určitě začít jakkoli spolu

-

pracovat, protože prozatím naše impulsy

vždy přišly vniveč. Je to určitě ivosobní

rovině, kdy potřebuji partnera ke komu

-

nikaci, který bude ochoten se mnou tyto

věci řešit. Je to jako při tréninku, novou

kvalitu najdu „out of the box“. Ve svém

zaběhaném prostředí stagnuji.

Abychom se posunuli od vážnějších

témat kněčemu veselejšímu, co vás

vposlední době potěšilo?

Potěšilo mě, že jsem si oprášil ten pocit

mít na krku zase nějakou medaili. Ta sou

-

těživost se ve mně zase probudila. Aděti

se rády svezou na takové vlně. Ty roky bojů

světrnými mlýny snad již pominuly, takže

už zase koukáme snadějí dopředu. Teď

kotázce, konkrétně? Raději ne, protože ta

-

ková připomínka jednomu radost přinese,

ale jinému zase smutek. Jsme profíci, co

samozřejmě trénují hráče icizích klubů.

Děláme to pro děti, pro radost všech.

Co byste závěrem hráčům golfu

vzkázal?

Aby si vzpomněli, proč sgolfem začínali,

co se jim na tom tenkrát na začátku líbilo.

Mluvím teď ktěm zarytým soutěživcům,

kteří se honí za výsledky ahendikepy, ale

přitom jim uniká radost ze hry.

Chápu, že soutěžní atmosféra může po

-

moci klepšímu výkonu, ten stres často

pomáhá ke koncentraci. Ale je důležité si

také uvědomit, že výsledek není to hlavní.

Radost spočívá vdobrých pocitech, pro

mě například, když míček letí tak, jak chci.

Takovouto radost mám já. Každý by si ale

měl najít tu svou vlastní radost ajít si za ní,

ať už to pro něj znamená cokoliv.

Za rozhovor děkuje Magda Jochmanová

Foto: Archiv Ondřeje Trupla

Buď je to zákaz vjezdu, který říká, co nechci, ale

zároveň mi neřekne, kam mám jet, nebo to je

šipka, přikázaný směr jízdy, který ukazuje, jakým

směrem se mám vydat, abych se posunul. Ti, kteří

mají „zákazy vjezdu“, neustále narážejí na

překážky a cítí se frustrovaní.

V současné době vede Ondřej Trupl akademii v golfovém resortu Austerlitz.