GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Page 22

ROZHOVOR | Petr Uhlík

20

|

GOLF

čase se střídají, takže se vlastně ani ne-

unaví, unás je to odost náročnější. Ko-

mentovat ve dvojici je obrovský bonus.

Není to jen otom, že zvládnete zachytit

víc informací, ale lidé slyší dva různé hlasy,

ataky případné fórky vyznějí lépe, když

jeden druhému nahraje na smeč. Velký

rozdíl je ivkomfortu, když přenos trvá

osm avíce hodin. Něco sníst, dojít si na

toaletu, uvařit si kafe. Tady opravdu platí,

že ve dvou se to lépe táhne…

Když už jste to nakousl. Přenos trvá

osm hodin ačlověk si musí odskočit.

Jak se tohle řeší? Reklamní pauza je

vtakovém případě příliš krátká…

Přenosy standardně trvají kolem pěti ho

-

din, všechno delší už je spíš výjimka. Are-

klamní pauza opravdu nestačí. Někdy ani

na to kafe. Člověk si musí tu chvilku najít,

odhadnout podle vývoje přenosu, že teď

na pár desítek sekund jeho hlas nebude

chybět– jsou tam sestřihy shudbou,

dlouhé tabulky. Jen vsamotném závěru

turnaje se už nikam neodchází, tam ob

-

čas člověk jede tak trochu na krev. Stačí,

když třeba hráč ve vedení na poslední

jamce zahraje někam do problémů, volá

se ruling, všechno se opět deset minut

neplánovaně natáhne adrobné drama je

na světě. Takže to napětí se nutně nemusí

týkat jen hry. (smích)

Dokážete spočítat kolik hodin jste

za ty roky už odkomentoval?

Dá se to jen zhruba odhadnout. Komentuji

od roku 2006, osmnáct let, turnaje se ve

-

směs hrají od čtvrtka do neděle, čtyři dny

řekněme po pěti hodinách. Stovky hodin

ročně, takže celkem už asi pořádné tisíce…

Avzpomenete si na nejdelší

přenos?

Bylo jich víc. Deseti idvanáctihodinové

klády. To jsou například majory, které dě

-

láme ve dvou. Extrémně dlouhé jsou pře-

nosy zRyder Cupu, kde se první dva dny

hraje od rána do večera. Občas zasáhne

počasí, přerušuje se ačeká se na obno

-

vení hry. Nedávno na mě shodou okol-

ností vyšly dva přenosy po sobě, takže

dvakrát pět hodin vjednom člověku. To

je potom maraton, že na konci už trochu

odchází hlas isoustředění. Člověk si ale

za ty roky vytvoří nějaký mechanismus,

jak podobné situace ustát.

Je to pořád takové dobrodružství,

nebo už vám golf za tu dobu trochu

zešedl?

Je to jako se vším, není každý den posví

-

cení akomentátor si nemůže vybírat. Ně-

které turnaje představují jen jakýsi běžný

standard aobčas je těžké znich vykře

-

sat něco navíc. Tam nastoupí vdobrém

slova smyslu rutina. Ale na druhé straně

jsou top akce, na které se opravdu těšíte,

protože tam je všechno– špičkoví hráči,

zajímavé hřiště, maximální napětí, prostě

parádní drama se vším všudy. Vtomto

ohledu je vrcholem nejen pro hráče, jak

často říkají, ale ipro komentátory právě

Ryder Cup. Iproto, že hra na jamky je ta

-

ková „šťavnatější“. Hra na rány je klasika,

ale tím nejstarším formátem je právě jam

-

kovka. Je možná škoda, že se víc turnajů

nehraje vtomhle nejpůvodnějším for

-

mátu. Ale chápu, proč to tak je. Na konci

turnaje je hřiště skoro prázdné anejde

Jak se občas říká, to nejpodstatnější se odehrává

někde mezi ušima. Nahlédnout do téhle sféry, která

předchází dobré či špatné ráně, vtom je, myslím,

půvab komentátorské práce.

S někdejším prezidentem ČGF Hanušem Goldscheiderem v počátcích Konopiště. Foto: Martin Uhlík