Page 15
WWW.CASOPISGOLF.CZ
13
chytat, takže na golfu mi vyhovovalo, že
stačilo odpálit. (smích) Mívala jsem ráda
turistiku a závodně jsem běhala na ly-
žích a dělala i orientační běh, takže jsem
byla ráda, že se u golfu projdu. Ani ne-
jsem zrovna ctižádostivý závodní typ,
třebaže jsem kdysi bývala, takže to pro
mě vždycky byla spíš příjemná procházka
s fajn lidmi. Ani turnaje jsem nikdy moc
nevyhledávala. Hlavně se mi líbí, že golf
vychovává lidi, aby byli čestní a féroví.
Dřív třeba v Mariánských Lázních to na
turnajích chodilo tak, že děti hrály s ně-
kým, kdo je něco naučil, a protože jsem
docela trpělivá a vstřícná, často jsem
s nimi chodila já. Učila jsem je, co smí
a co ne, a podobný způsob učení měl
podle mě smysl. Ne jako dnes, kdy se
hráči naučí pravidla někde z knížky a pak
chodí po hřišti stylem „Víte, kdo já jsem?“
Teď už ale několik let nehrajete.
Nehrála jsem kvůli zdravotním potížím,
ale mám v plánu se do toho znovu dát.
Slyším ze všech stran, že prostě nejde,
abych nehrála. (smích) Ale já jsem víc než
hráč vždycky bývala spíš caddy. Hole jsem
nosila manželovi a potom Jirkovi Němeč-
kovi na mnoha profesionálních turnajích.
Oslovil mě, abych mu nesla hole i na Euro-
pean Tour na Čeladné. Věděl, že jsem kli-
ďas a nebudu mu „kecat“ do toho, jakou
hůl si má vzít. Musel mi ovšem slíbit, že si
vezme lehký bag, ne ten těžký „tourový“.
Tehdy jsem byla jediná žena…
Jediná a historicky první žena jste
i ve Výboru. Jak se vám daří hájit
své názory proti mužské přesile?
Myslím, že dobře. Za tu dobu, co tu
jsem, chlapi poznali, že té problematice
rozumím, vidím další daňové dopady,
které třeba ostatním hned nedojdou.
Na co můžeme použít peníze z dotací
a jiné souvislosti. Mám zkrátka pocit, že
mi věří a respektují mě, což je pro tu
práci důležité.
Jak jste se do Výboru dostala?
Hanuše Goldsheidera, někdejšího pre-
zidenta ČGF, jsem znala už dlouho
z Mariánek. Zemřel v roce 2001 těsně
předtím, než měl symbolicky předávat
křeslo prezidenta ČGF Milanu Veselému.
Pro mě bylo dost symbolické, že odešel
jako prezident, měla jsem ho moc ráda.
Přišel za mnou někdy v roce 2000 a řekl
mi, že když tomu hraní moc nedám
a jsem ekonomka, jestli bych nechtěla jít
do Revizní komise (dnes Kontrolní). Do
ní mě zvolili v roce 2001 a od té doby
tu působím nepřetržitě. (úsměv)
Po odstoupení pana Matějčka záhy po
volbě Výboru v roce 2013 jsem byla jeho
členy oslovena, zda bych nechtěla dě-
lat právě hospodářku. Promluvila jsem
si s nimi a s podmínkou, že mě budou
respektovat, což pro jedinou ženu mezi
muži v golfu není vždycky úplně snadné,
jsem do toho šla.
Co se pro vás změnilo přesunem
z Revizní komise do Výboru?
Primárně tomu věnuji mnohem víc času.
Jsem typ člověka, který když už do ně-
čeho jde, snaží se dělat vše na sto pro-
cent, jsem racionální, důsledná a ne-
mám ráda, když se moc „žvaní“ a věci
se nedotahují do konce.
Co je na práci pro ČGF nejlepší?
Jsem ráda, že díky práci ve Výboru
mám možnost stýkat se občas s lidmi,
kteří toho pro golf hodně udělali, pře-
vážně jde o členy Síně slávy. Baví mě
organizovat turnaje, jako je Memorial
Hanuše Goldscheidera, je to pro mě
velká čest. Nebýt Goldyho, golf by na
tom dnes nebyl tak, jak je. Také ráda
jezdím po turnajích, které ČGF pořádá,
takže se podívám na hřiště, která znám
jako hráč.
Máte nějaká oblíbená hřiště, pří-
padně konkrétní turnaje?
Určitě Mariánky a Vary, to je srdeční
záležitost. A pak asi Šilheřovice a Če-
ladnou. Turnaj? Nevím, jestli bych do-
kázala jmenovat. Ráda se kouknu na
pěkný golf, takže určitě by tam patřilo
mistrovství na rány, ale i jamkovka. Tu
nemá rád každý, ale mně se ten formát
líbí, takže tu se snažím nevynechat. Ji-
nak určitě mezi favority patří Memoriál
Hanuše Goldscheidera, který jsem po
Karlu Vopičkovi převzala jako ředitelka,
což považuji za velkou poctu. Stejně
tak seniorské mistrovství. To jsem do-
stala na starost také kvůli tomu, že jsem
rázná, protože se seniory někdy není
lehké pořízení, a já na ně mám trpěli-
vost... (smích)
Dělám to však ráda, stejně jako dětské
turnaje. Vždycky je úžasné sledovat,
v jak malém věku už děti hrají pěkný
golf. Některé věci ovšem na dětských
turnajích nesu nelibě. Například jak zby-
tečně drahé vybavení někteří z nich
mají a neváží si ho. Nebo jak skrze mě-
řicí přístroje úplně ztrácí kontakt s hřiš-
těm a sledují jen metry. A samozřejmě
je tu snaha rodičů, aby jejich děti byly ty
nejlepší. Aby se rodiče radovali z toho,
když soupeř jejich dítěte zkazí ránu, to
přece na hřiště nepatří! To se mnohdy
i ozvu a rodiče poprosím, aby šli stra-
nou. To je ale tak všechno, co s tím mů-
žeme dělat. Nemůžeme rodičům zaká-
zat jít na hřiště a přinutit je místo toho
sedět sedm hodin v restauraci.
Co jste dělala před ČGF?
Když jsem dokončila ekonomickou
školu, pracovala jsem deset let v bance.
V roce 1991 jsem se osamostatnila a od
té doby dělám daně a ekonomické po-
radenství. Dnes mimo jiné pomáhám
s daněmi celé řadě golfových profíků.
Vždycky přinesou v igelitce papíry a já
jim udělám daňové přiznání. (smích)
Nejsou asi zrovna pořádní, že?
To ne. Ale snažím se je k tomu vychovat.
(smích)
Blíží se OH, co to pro ČGF po fi -
nanční stránce znamená?
Kláru Spilkovou, jedinou kandidátku na
účast, podporujeme prakticky od doby,
kdy přešla k profesionálům. Hlavní
podpora spočívá v úhradě tréninků
s Keithem Williamsem, což není úplně
malá částka. Loni tato podpora činila
600 000 Kč, letos by měla být ještě
Jsem typ člověka, který když už do něčeho jde,
snaží se dělat vše na sto procent, jsem racionální,
důsledná a nemám ráda, když se moc „žvaní“
a věci se nedotahují do konce.