Page 30
28
|
GOLF
POLEMIKA
|
Kluby versus hřiště
je pro vás členství v golfovém klubu
nezbytné.
TAK KOHO MOHU VLASTNĚ LETOS
PUSTIT NA HŘIŠTĚ?
Chyba ale není jen na straně hráčů. Svou
roli nemají zcela vyjasněnu ani současní
majitelé golfových hřišť, zejména ti, kte-
ří – prozatím – „nevlastní“ svůj golfový
klub. Musím přiznat, že i mezi nimi kaž-
dé jaro narážím na věty typu – co tedy
vlastně platí, jaká pravidla a koho že to
mohou pouštět na golfové hřiště…
A jsem přesvědčen, že u nich nesbírám
žádné kladné body, když jim říkám, že to
přece záleží jen a jen na nich, koho a za ja-
kých podmínek na své hřiště pustí, a také
na tom, zda dokáží dodržování jimi stano-
vených podmínek kontrolovat a vymáhat.
Do toho jim žádný klub, žádná federace
ani golfový profesionál přece nemůže
mluvit. Žádný papír ještě neudělal z hulvá-
ta slušného člověka, stejně tak jako z něj
neudělá ani lepšího golfistu.
Přesto se dá životaschopný model vy-
tvořit docela snadno, stačí jen, když
budou u prvního odpaliště uvedena
jasná pravidla, která budou platit pro
každého, a po hřišti se bude pohybo-
vat osoba, jež bude dohlížet na jejich
dodržování a bude přesně vědět, kdy
a co má udělat.
Myslím, že nikdo, kdo má správně nasta-
vený mechanismus kontroly hráčů pohy-
bujících se po hřišti, se nedomáhá dokla-
dů o úrovni jejich hry, a to ani v případě,
pokud je v provozním řádu uveden je-
jich hendikepový limit – například 36.
Ten obvykle vypovídá spíš o obtížnosti
některých jamek a o tom, že hráči s hor-
ším hendikepem si hřiště neužijí. Pokud
ale dodržují etické normy a předepsané
tempo hry, jsou a vždy budou na kaž-
dém hřišti těmi nejváženějšími hosty
bez ohledu na to, zda mají nebo nemají
nějaký certifikát.
KONIÁŠ KONTRA HIPÍK
Kontroverzním tématem mezi klubem
a hřištěm, vyplývajícím ze zcela odlišných
úloh, bývá docela často i úroveň dodr-
žování golfových pravidel při běžné
hře. Pozor – nemyslím dodržování pro-
vozního řádu, ten je svatý vždy, ale
golfových pravidel v paragrafovaném
znění.
Bohužel není řídkým jevem názor, že
hráči mají dodržovat pravidla kdykoli,
protože se pak „nepletou“ při turnaji.
Něco jako „těžko na cvičišti, lehko na
bojišti“. Možná bych se dokonce s tím-
to názorem dokázal ztotožnit, musel
by mě ale někdo přesvědčit, že je na-
ším cílem vychovat ze 100 000 golfis-
tů 100 000 kvalitních turnajových
hráčů.
Protože jsem ale přesvědčen, že golf se
má hrát primárně pro radost (a hráčům
s hendikepem vyšším než 27 a s člen-
stvím kratším než rok bych nejraději –
s výjimkou dětí – účast na turnajích vy-
sloveně zakázal), určitě nepovažuji za
důležitou náplň činnosti marshalla, do-
hlížejícího nad plynulostí provozu, kont-
rolu úrovně dodržování pravidel, míst,
kde hráči berou úlevu, či oprávněnost
jejich postupu.
Když si hráč zaplatí a dodržuje místní
řád, nemá mu nikdo mluvit do toho,
když si míč – poté, co skončil ve vodní
překážce – hodí doprostřed ferveje
nebo se pokusí spustit ho dvakrát
na prudkém nebo zarostlém svahu.
Notabene s největší pravděpodobností
stejně špatně.
Hráči by přece měli odcházet z hřiště
spokojení a zůstává nezodpovězenou
otázkou, zda se „striktním“ dodržová-
ním pravidel nenaučí tato pravidla
v samotném turnaji důmyslněji (mys-
lím tím především méně viditelně)
porušovat.
OD MINULOSTI K DNEŠKU
Ještě vás přesto zajímá, jak to s těmi dokla-
dy vlastně je? Jak jsem říkal, pokud si chce-
te pouze zahrát, nepotřebujete nic. Stačí
říct, že jste začátečník a že jste již u něko-
ho trénovali, nebo jste ryzí samouk a chce-
te si zahrát. Problém skutečně nastává až
v okamžiku, kdy se rozhodnete provozo-
vat golf na sportovní bázi, nechat si přiřa-
dit hendikep a zúčastňovat se golfových
turnajů. Ale pozor, v tom případě již mu-
síte vstoupit do golfového klubu, a to je
docela jiný příběh.
Možná jste slyšeli slova jako „zelená
karta“ či „zkouška golfové způsobilos-
ti“, možná je někteří z vás dokonce po-
znali na vlastní kůži. Svým způsobem
je jedno, jak tomu kdo říká, pokud ale
chcete být moderní, dnes oba výrazy
nahradilo slovo „osvědčení“. Přesněji
„Osvědčení pro hru na hřišti“.
A přestože ruku v ruce se změkčením
názvu byly změkčeny i podmínky jeho
udělování, musíte si stále uvědomovat,
že jde pouze o nezávaznou normu sta-
novenou sportovní komisí ČGF, takové
spíše modelové řešení, a je výhradně
v gesci jednotlivých klubů, jak „přísná“
pravidla nastaví, od koho vaše osvědčení
uznají a od koho nikoli.
Stále se však bavíme především o pod-
mínkách, po jejichž splnění vám v ně-
kterém z klubů mohou přidělit klubový
hendikep 54 a odeslat vás na sportovní
dráhu – jinými slovy – můžete začít jez-
dit po golfových turnajích hraných na
úpravu hendikepu. Určitě to nezname-
ná, že vás jako držitele osvědčení auto-
maticky pustí na jakékoli hřiště nebo
vás v případě porušování provozního
řádu z hřiště nevyhodí.
Pamatujte si, že rozhodnete-li se získat
Osvědčení, pak máte na výběr ze dvou
rovnocenných cest. Já bych doporučil vy-
brat si nejprve klub, kde chci být členem
a zjistit si, kdo všechno mně může vysta-
vit Osvědčení, které budou v klubu ak-
ceptovat a na jehož základě mně přidělí
hendikep 54.
Tou druhou je získání Osvědčení od ně-
které z oprávněných osob (profesionálo-
vé, cvičitelé různých tříd, garanti…) a pak
hledat klub, kde toto konkrétní Osvědče-
ní uznají. A to může být v některých pří-
padech docela fuška.
Pokud tedy narazíte na někoho, kdo by
chtěl začít s golfem, ale nemáte trpěli-
vost ani zájem se mu sami věnovat, pak
ho určitě neděste výčtem povinností
(ani výslednou cenou), které musí spl-
nit (zaplatit), aby se stal závodníkem –
ale pošlete ho na nejbližší veřejné hřiš-
tě nebo akademii některého resortu,
kde si může půjčit hole a po krátké
ukázce vyrazit sám na hřiště hrát.
A když ho to chytne, sám se později
doptá.
Když si hráč zaplatí a dodržuje místní řád, nemá mu
nikdo mluvit do toho, když si míč – poté, co skončil
ve vodní překážce – hodí doprostřed ferveje nebo
se pokusí spustit ho dvakrát na prudkém nebo
zarostlém svahu. Notabene s největší pravděpodob-
ností stejně špatně.