Page 106
104
|
GOLF
Zkusil jsem na to jít s geometrií ve snaze
rozpitvat například jednotlivé části švihu
do základních prvků, jako jsou třeba kruž-
nice a tečna. Výsledek byl ale stále stejný.
Nic. Nekonečné nic.
Poslední nadějí se stala pramáti matema-
tika. Po dlouhém přemýšlení jsem došel
k základnímu a exaktnímu vzorci, kterým
lze vyjádřit golfovou hru:
D + W + I + P = 72
Ano, to je základní kámen veškerého
golfi stova snažení o zdolání mety, dané
součtem parů všech jamek na klasickém
hřišti. 72 je magické číslo, od něhož se
odvíjí každá hra na osmnáct jamek.
S pohledem upřeným do historie na-
jdeme jako svatý grál číslo 72. Podě-
líme-li toto číslo osmnácti, dostaneme
průměr pro každou jamku s hodno-
tou čtyři. To znamená, pokud by byly
všechny jamky stejné, k úspěchu by
stačilo zahrát každou z nich na čtyři
údery.
Ovšem praotcové golfu se rozhodli, že
by to bylo vcelku nudné, a proto čtyři
jamky zkrátili a čtyři prodloužili. Tím pá-
dem se dostali k paru tři a k paru pět.
Sice trochu pokazili čisté průměry osmi
jamek, ale deset z nich zůstalo u klasiky
s číslem čtyři.
Dobře, to je jen část golfu. Druhou
mimo hráče jsou hole. Zde je to ještě
horší, protože povolený počet je čtr-
náct. Ale ať počítáte, jak počítáte, čtr-
nácti 72 beze zbytku nepodělíte. Navíc
jedna z holí v bagu je využívaná více
než všechny ostatní. Pro patr je z čísla
72 vyhrazena celá polovina, tedy 36.
Ale ani po tomto odečtu nelze podělit
druhou polovinu zbylými holemi, aniž
bychom dosáhli bezezbytkového vý-
sledku. Ve světě, kde vše souvisí se vším,
je až s podivem, že „vynálezci“ golfu
toto nevzali v potaz.
Vraťme se ale k výše uvedenému vzorci.
Každé z písmen značí, kolikrát golfi sta
ty které hole použije. D znamená počet
užití drajvru, W totéž se dřevy, jako I do-
sadíme hraní železy a pro patr je pocho-
pitelné písmeno P.
Jelikož dobře navržená hřiště by měla do-
nutit hráče použít všechny hole, znamená
to, že nepočítáme-li patr, máme k dis-
pozici třináct holí. V tom okamžiku se
vkrádá myšlenka jednu hůl nechat doma,
a rázem se dostaneme k číslu dvanáct,
což znamená, že každou hůl použijeme
třikrát, abychom dosáhli zbylé poloviny
úderů. Asi by to bylo jednodušší.
Ve vzorci jsou navíc dány určité zákonitosti,
které je nutné dodržet. D musí být menší
než W a zároveň menší než I. Budeme-li
mít toto na paměti, můžeme dosáhnout
vhodné kombinace zaručující kýžený vý-
sledek. Např. 6D + 10W + 20I by byl velice
dobrý vklad, který by nám zaručil při 36P
impozantní úspěch v podobě celkového
součtu 72.
Nelze ale počítat s takto jednoduchým
závěrem. Hodnoty D, W, I a P jsou ve-
lice proměnné a navzájem se ovlivňující,
takže nelze zde v tomto krátkém pojed-
nání vypsat všechny možné varianty.
Když jsem došel až sem, k tomuto po-
znání po nespočetných bezesných no-
cích, nespočetných hodinách bádání,
rozhodl jsem se. Zavrhl jsem všechny
vědy a pavědy, zničil stohy popsaných
stránek a vyvětral mou soukromou
badatelnu.
Pohlédl jsem z okna. Venku bylo krásně,
slunce hladilo svými paprsky vše okolo, listy
stromů rozechvíval lehký vánek a tráva
na hřišti byla tak nádherně zelená. Počasí
přímo lákalo, dokonce volalo: „Pojď, pojď,
přistup blíž.“
Šel jsem. Postavil se na první odpaliště, usa-
dil míček, založil hůl a ... míček letěl a letěl.
Sice ne přesně tam, kam jsem chtěl, ale
cítil jsem se blaženě. Golf a já jsme utvořili
nerozlučnou dvojici. A nepotřebovali jsme
k tomu žádné vzorečky.
DRIVING
|
Zamyšlení, postřehy
Golf a matematika
aneb
Pavědecké
pojednání o golfu
Přečetl jsem spousty moudrých
a poučných knih o golfu, shlédl nespočet
videí, fi lmů a televizních přenosů,
přemýšlel o jednotlivých nuancích každé
části golfové hry, ale postupem času
jsem pochopil, že jsem nepostoupil ani
o krůček v rozřešení tajů golfu. Utápěl
jsem se čím dál tím víc v beznaději.
Text: Ota Doležal
Foto: ingimage.com