Page 91
DRIVING
|
Příběhy z historie
WWW.CASOPISGOLF.CZ
89
Na 168 hráčů se v roce 1913 zaregistrovalo
na hřišti Country Clubu Brooklyne k dvou-
dennímu klání o šampiona US Open, šek
na 300 dolarů a stříbrný pohár, na jehož
vrcholu trůní anděl držící vavřínový věnec.
Byli mezi nimi i Harry Vardon a Ted Ray,
blížící se ke konci svého amerického turné,
kvůli kterým byl turnaj poprvé a naposledy
přesunut oproti původně plánovanému ter-
mínu na pozdější datum – 18.–19. září. Ve
startovním poli bylo i 23 pozvaných ama-
térů včetně dvacetiletého hocha, z ma-
lého dřevěného domku stojícího naproti
klubovně, Francise Ouimeta, jemuž byl
Vardon celoživotním vzorem.
Všichni golfi sté museli nejprve projít
dvěma kvalifi kačními koly po osmnácti
jamkách, aby si zajistili start v hlavní sou-
těži začínající ve čtvrtek ráno. Na Vardona
a Ouimeta přišla řada již v úterý.
16. září 1913 se Ouimetovi splnil životní sen,
když cestou na odpaliště první jamky poprvé
potkal Vardona, provádějícího cvičné odpaly
na ferveji desítky. Luxusní kožený bag, hole
na zakázku. Jaký to rozdíl oproti Francisovým
deseti značně ohraným holím schovaným
v obyčejném plátěném bagu. Není divu, že
po tomto setkání poslal Francis svůj první
cvičný odpal patkou hole přímo do lesa.
Brzy však musel řešit ještě závažnější pro-
blém. Původně domluvený kedík, Jack
Lowery, se kvůli školním povinnostem ne-
mohl dostavit. Ouimetovi to přes celé
hřiště běžel sdělit Jackův mladší bratr Eddie,
kterému Francis nakonec svůj bag svěřil.
V 9.45 tak po prvním nepodařeném Fran-
cisově drajvu mimo fervej vyšla na hřiště
dvojice, jež přepsala golfové dějiny – bý-
valý kedík, amatér Francis Ouimet, a Eddie
Lowery, který byl jen o malinko větší než
Francisův bag a o němž Ted Ray na konci
dne prohlásil: „Dám krk, že Ouimetovi nosí
hole nějaký prokletý trpaslík.“
Kvalifi kační kolo se pro Francise vyvíjelo
skvěle. Zaváhání na první devítce vzápětí
napravil a po osmnácti jamkách se ocitl
ve vedení o jeden úder před Harry Vardo-
nem. Při příchodu na první týčko druhého
kola kvalifi kace již nehrál sám, neboť ho ku-
předu hnala zhruba tisícovka diváků, včetně
amerického prezidenta Tafta, dychtící po
úspěchu svého krajana.
V půlce kola vedl Francis nad Vardonem
chvílemi i o tři, ale Angličan na druhé devítce
předvedl několik zázračných patů, kdežto
Ouimet zapisoval jednou dokonce double
bogey, a tak součet dvou kvalifi kačních kol
vyšel lépe pro Vardona – 151:152.
Druhý den kvalifi kace vyhrál Vardonův parťák
Ted Ray s celkovým počtem 148 úderů, na
skóre 151 se zastavili Wilfried Reid a Robert
McDonald. US Open 2013 slibovalo vzrušující
podívanou.
Ve čtvrtek ráno po osmé hodině vyšel
Francis před svůj rodný dům. Eddie na něj
již čekal. Oba měli před sebou první kolo
turnaje, když kedík jakoby nic poznamenal:
„Dnes zahraješ dvaasedmdesát...“
Na první jamku o téměř dvě hodiny poz-
ději však přišel úplně jiný Ouimet než ten,
který v kvalifi kaci téměř porazil Vardona.
Tíha soutěže na něj dopadla cestou na
první odpaliště. První drajv neuletěl ani
50 metrů a zapadl vlevo od ferveje, téměř
mimo hru. Ani druhou ranou se nedostal
dál než 60 metrů od týčka. Nakonec s vy-
pětím všech sil zahrál bogey. Ani na dalším
čtyřparu však nepřišel k sobě, zahrál troj-
pat a double bogey a po dvou jamkách
se ocitl se skóre plus čtyři šest ran za v té
době vedoucím Johny McDermottem!
V přední části pole před ním hrál i Vardon.
První devítka se mu nevyvedla podle před-
stav, ale druhou půlku kola zahrál ve skvělé
formě a vyrovnal se 75 údery v té době
druhého Wilfrieda Reida. Před nimi byli
pouze nováček Walter Hagen a s rekordem
hřiště i Alec Ross a MacDonald Smith, kteří
zahráli neskutečných 71.
Nervozitu Ouimet setřásl někde okolo
čtvrté jamky. Velkou měrou k tomu přispěl
malý Eddie s dnes již legendární poučkou:
„Měj hlavu dole, já budu sledovat míč!“ Na
posledních pěti jamkách první devítky hrál
Francis již v paru. Nakonec celé kolo zakon-
čil se skóre 77, šest ran za vedením. Po prv-
ním kole US Open opanovali čelo pole Ame-
ričané. Lišák Vardon však číhal v závětří.
Jestliže po prvním kole visela americká
vlajka velmi vysoko, v odpoledním dru-
hém kole začali domácí jeden po druhém
odpadávat. Naproti tomu Vardon zahrál
skvělých 72 a dotáhl se ve vedení na Reida.
Také Francis nastoupil do odpoledního
kola jako vyměněný. Na první devítce držel
skóre mínus dva, kolo zakončil nakonec
v paru a v půlce US Open se dělil s Rossem,
Hagenem a Sargentem o páté místo.
V poli za Ouimetem vyčníval jen jeden
hráč. Jerseyan s raketovými drajvy, Ted Ray.
Po zpackaném prvním kole Ray v druhé
rundě porážel hřiště Country Clubu na
hlavu a až do osmnácté jamky to vypadalo,
že zahraje skóre pod sedmdesát, což bylo
v té době nevídané. Rozhodnout to měl
metr a půl dlouhý pat do birdie na osm-
náctce. Míček se však zastavil na samém
okraji jamky. I tak bylo 70 ran novým rekor-
dem hřiště a Ray se posunul z devětadva-
cáté pozice na druhé místo.
Následujícího rána se Francis vzbudil již
před sedmou. Na okna bubnovaly kapky
deště a v takovém počasí hrál hřiště
Country Clubu snad stokrát.
Deštivé třetí kolo, ač podobné typickému
britskému počasí, nesvědčilo Rayovi ani
Vardonovi. Harry zahrál po nevydařené
první devítce 78, Ted 76, obdobně jako
US Open 1913
Trilogii o Harry Vardonovi započatou v zářijovém a říjnovém čísle nezbývá zakončit
jinak než památným US Open z roku 1913. Tento turnaj Harry Vardon nevyhrál, a právě
proto se 19. ročník zapsal do historie. Ukázal totiž, že ve hře, kterou Američané objevili
teprve před nedávnem, je možné vše.
Text: Jan Vlášek