Page 89
WWW.CASOPISGOLF.CZ
87
DRIVING
|
Zamyšlení, refl exe
přirozenou autoritu podloženou
umem, znalostmi a charakterem.
Komplikovaná historie i součas-
nost našeho národa je plná pří-
kladů toho, že přirozené elity
a přirozenou autoritu vyplývající
z čestnosti nelze ničím nahradit.
Hannah Arendtová v minulém
století odhalila, že není banálního
zla. Do kategorie zla však patří
také nedostatek dobra, nedosta-
tek úcty ke skutečným autoritám
a strpění rozpínavosti elit faleš-
ných. Nejspíše do kategorie zla
patří také nedostatek přirozené
lidské noblesy.
Možná, že golfi sté v naší zemi by
se měli zamyslet nad tím, zda náš
krásný a v nejvlastnějším smyslu
toho slova ušlechtilý sport by ná-
hodou nemohl být prostředím, ve
kterém se pokusíme obnovit vzá-
jemnou slušnost, úctu ke skuteč-
ným hodnotám a trochu té nená-
silné, lehké „noblesy“, jež tu mezi
dvěma světovými válkami bývala,
a bohužel se ji dosud nepodařilo
obnovit.
Sledoval jsem v poslední době
několik golfových přenosů na čes-
kých televizních kanálech. Avšak
zmíněný přenos z Thajska ze sou-
těže Royal Trophy jsem náhodně
našel na slovenském kanálu SV3.
Zpočátku mi komentář dvou
slovenských dívek připadal spíš
komický. Člověku to chvíli trvá,
než si zvykne na to, že golfová
hůl je „palica“… Ale po nějaké
chvíli jsem si začal uvědomovat,
že slovenské komentátorky vědí,
o čem hovoří. Projevovaly dobrou
znalost golfu, bystré reakce a do-
konce dokázaly po dlouhé ho-
diny také obětavě odpovídat na
spousty diváckých dotazů.
Největším poznatkem ze slo-
venského přenosu Royal Trophy
2011 však bylo něco docela ji-
ného. Překvapilo mne, jak Slováci
vnímají Evropu. Jinak uměřené
a profesionální komentátorky slo-
venského přenosu se nedokázaly
vyhnout emocím a dojetí, když
se utkání lámalo a začalo se zdát,
že by Evropa mohla vybojovat
neočekávané a již nepravděpo-
dobné vítězství.
Musel jsem se hluboce zamyslet
nad tím, když fandily evropskému
týmu, kde nemělo Slovensko ani
jednoho reprezentanta, a užívaly
u toho s přirozenou samozřej-
mostí pro výběr Evropy slovo „my“.
Byl jsem nucen si položit otázku,
jestli také v Čechách jsme schopni
se tímto způsobem identifi kovat
s Evropou. Zdá se mi, že nikoliv,
a to mne nutí k dalším úvahám
nad tím, proč tomu tak není.
V žádném případě zde nechci
uměle glorifi kovat slovenskou te-
levizi, protože vím, že má vážné
fi nanční i jiné problémy. Také
nechci glorifi kovat skutečnost,
že Slovensko již má euro, které
Česká republika rovněž mohla
mít, kdyby k tomu bývala byla
politická vůle.
Nevím, zda používání eura bude
pro Slovensko komparativní vý-
hodou vůči naší zemi, protože –
podobně jako mnoho jiných
přemýšlejících lidí – nejsem scho-
pen předpovídat budoucnost
společné evropské měny a to,
s jakým stupněm ekonomické
zodpovědnosti se budou chovat
jednotlivé silnější a hlavně ekono-
micky slabší země eurozóny.
To, co na mne tak silně zapů-
sobilo ve slovenském přenosu
soutěže Royal Trophy, je daleko
jednodušší a současně nadča-
sovější: Jaký je vlastně náš vztah
k Evropě? Když se říká „Evropa“,
cítíme v Čechách a na Moravě
také, že Evropa jsme „my“?
Nejspíše je nejvyšší čas, aby-
chom si to konečně vyjasnili.
František Palacký byl znám
svým ostražitým postojem vůči
perspektivě rozdrobení Střední
Evropy. Byl přesvědčen, že „…
říše rakouská rozdělená na
množství republik a republiček –
jaký to milý základ k universální
ruské monarchii…“.
Dnes se sice zdá, že naše exis-
tence v rámci národního státu je
samozřejmá a neohrozitelná, nic-
méně cestou z práce jsem viděl
u vchodu jedné velmi historické
vinárny a kavárny na Malé straně
nápisy v azbuce a slepý harmo-
nikář, který po desítky let na Ná-
rodní třídě hrával české lidové
písně, přeladil na „Volga, Volga,
mať radnaja…“ A to ani nemluvím
o tom, že jeden z nejvýznam-
nějších symbolů české státnosti,
pražská trasa zvaná „Královská
cesta“, je vroubená obchody
s matrjoškami a ikonami…
My golfi sté jsme z podstaty naší
hry tak trochu světoobčané. Ale
u toho současně můžeme být
vlastenci v tom smyslu, že cítíme
naši rovnocennost a sounáležitost
se západní kulturou a hodnotami.
Nejspíše bychom to měli být také
my golfi sté, kdo bude pomáhat
naší zemi najít tu správnou rov-
nováhu mezi světovostí a národní
identitou. Aby už přestalo o naší
zemi platit to, co před časem
napsal Josef Kroutvor v knize
„ Potíže s dějinami“: „Česká nátura
je stejně tak sociální jako asoci-
ální. Slovanská družnost nemůže
nahradit občanské vědomí.“
Myslím, že nemáme v této etapě
historie jinou smysluplnou volbu,
než přijmout ideu, že „Evropa“
jsme také „my“. Jak to výstižně
vyjádřil v lednu zesnulý první po-
listopadový ministr zahraničí Jiří
Dienstbier: „Nemáme-li být jen
trpným vykonavatelem cizích
rozhodnutí, máme jen jedinou
možnost. Zalezeme-li do kouta
české malosti, ostatní nás tam
nechají a vytvoří si silný evropský
klub bez nás.“
„Nemáme-li
být jen trpným
vykonavatelem
cizích rozhodnutí,
máme jen
jedinou možnost.
Zalezeme-li do
kouta české
malosti, ostatní
nás tam nechají
a vytvoří si silný
evropský klub
bez nás.“