Page 19
mít lehčí. Doteď takhle občas hrávám cvičná
kola nebo si vezmu jen liché či sudé hole,
jindy zase vynechám wedge. Díky tomu se
učím zvládat nejrůznější situace, přispívá to
k větší kreativitě a procvičím si různé druhy
úderů. Do přípravy jsem zařadil i jógu.
Takže odtud pramení váš pověstný
klid. Dokážete se na hřišti vůbec
někdy rozzlobit?
Jak už jsem řekl, klid mi pomáhá a pro
golf je takové rozpoložení ideální. Sa-
mozřejmě mě občas něco naštve, už
jen proto, že chci všechno dělat stopro-
centně. Někdy to vyjde, někdy ne, a když
zpackám turnaj, chvíli mi trvá, než se
z toho dostanu. Zatím jsem ale nikdy nic
vzteky nezdemoloval… (úsměv)
Byl jste vždycky takový kliďas?
Určitě jsem se trochu změnil za po-
sledních pár let. Je to i tím, že golf pro
mě není nejdůležitější na světě. Ne-
těší mě, když ztratím turnaj nebo za-
hraju tripláče, ale není to otázka života
a smrti. Nedokážu to dost dobře vysvět-
lit, ale pomáhá mi také, když si vzpo-
menu na matku (zemřela v roce 2008
dva týdny po Martinově triumfu na
BMW Championship – pozn. red.).
A co mimo hřiště, jste
stejně rozvážný?
Jsem úplně normální
kluk. O nás
Němcích se
občas traduje, že jsme nudní, ale snad
to není můj případ. Nejsem nijak ztřeš-
těný a v podstatě se chovám podobně
jako na hřišti, ale když jsem ve Státech,
přeci jen se odvážu víc a přebírám něco
z americké nátury.
Jestli to není tím, že jste se za oceán
přestěhoval. Proč jste se ale rozhodl
právě pro Scottsdale. Většina Evro-
panů nebo Australanů preferuje spíš
Floridu.
Mám tu pár přátel, kteří zde žijí přes dva-
cet let. Před čtyřmi roky jsem je požádal,
zda bych k nim nemohl přijet a přes zimu
tu trénovat, protože v Evropě tou dobou
nejsou k tréninku dobré podmínky. Mám
rád hory i místní klima, takže jsem tu na-
konec zakotvil.
Typického „domova“ si ale během
roku moc neužijete. Nepostrá-
dáte třeba své oblíbené jídlo nebo
rodinu?
Cestujeme hodně, ale v mém věku je
skvělé získávat nové zkušenosti, poznávat
odlišné kultury, zahrát si na různých hřiš-
tích. V začátku své kariéry jsem to vítal,
protože jsem se jako hráč mohl zdokonalo-
vat a učit různé druhy ran. Je něco docela
jiného hrát ve Skotsku a týden nato ve Spo-
jených státech, jde o úplně jiné rány, od-
lišná hřiště. Cestování občas bývá únavné
kvůli nepříjemným časovým posunům.
Třeba když jsem se
vracel z Abu Dhabi, trvalo mi skoro týden,
než jsem se srovnal a mohl normálně spát,
ale dokud je člověk mladý, vyrovnává se
s tím docela snadno. Rodinu bohužel ne-
mohu brát neustále s sebou, jenže co se
dá dělat. Golf je moje práce a jsem smířený
se vším, co k tomu patří.
Aby také ne. Vystoupat v pouhých
šestadvaceti letech na samotný
vrchol musí být velkou satisfakcí.
Váš vzestup na žebříčku byl hodně
strmý a to ještě v závětří číhá řada
dalších Evropanů...
O postu světové jedničky sní skoro každý
z nás. Určitě jsem ale nečekal, že se jí
stanu už zkraje letošní sezony. Evropský
golf jde hodně dopředu a je skvělé být
součástí této éry. Motivujeme se navzá-
jem, jsme hladoví po úspěchu, máme
výborný a mladý rydercupový tým. Hrát
v Evropě je zábavné a napínavé záro-
veň. Spousta lidí mi přitom říká, že bych
měl jít na PGA, že je to nejlepší soutěž,
ale i v Evropě je těžké sbírat tituly, star-
tovní pole je rok od roku silnější. Stačí se
jen podívat na žebříček! Dřív to bylo jen
o Tigerovi a Philovi, a teď je tu najednou
kvartet Evropanů.
Vidíte v tom určitý trend? Dá se oče-
kávat, že Evropané v čele na chvíli
vydrží, nebo spíš budeme svědky
častějšího střídání hráčů na čele?
Jsem si jistý, že Tiger i Phil po nás teď pů-
jdou. Na druhé straně, hráči, kteří se vy-
šplhali do čela, jsou velmi konzistentní,
a proto si troufám tvrdit, že nahoře
chvilku vydrží. Pokud bych však měl jme-
novat někoho, komu bych přál usednout
na trůn, pak je to Phil Mickelson. Deset
patnáct let se pohybuje v absolutní špičce
a je neuvěřitelné, jak zvládl skloubit hru se
všemi zdravotními komplikacemi i osob-
ními problémy, které ho vloni provázely,
a ještě čelit mediálnímu tlaku.
V čem vy sám vidíte největší rozdíl
mezi Evropany a Američany?
Když přijdete do Států, dobře si toho
všimnete. Mně osobně otevřel oči Ryder
Cup v roce 2008 (do týmu ho pozval ka-
pitán Nick Faldo, aby zažil atmosféru této
soutěže – pozn. red.), v patování a čipo-
vání nás Američani nemilosrdně válcovali.
Tady jsem si uvědomil, jak moc musím
17
je
n
pr
oto,
že
chci
všechno
dělat
sto
pr
o
centně. Někdy to vy
j
de, někdy ne, a když
z
packám turnaj, chvíli mi trvá, než
se
z
toho
d
ostanu. Zatím jsem ale nik
d
y nic
v
zte
ky
nezdemoloval…
(
úsmě
v)
Byl jste v
ž
dycky takov
ý
kliďas
?
U
rčitě jsem se trochu změni
l
za po
-
sle
d
ních pár let. Je to i tím, že
g
olf pro
mě není ne
j
důležitě
j
ší na světě. Ne
-
těší mě, když ztratím turna
j
nebo za
-
hraju tripláče, ale není to otázka života
a smrti. Ne
d
okážu to
d
ost
d
o
b
ře v
y
svět-
lit, ale pomáhá mi také, k
dy
ž si vzpo
-
menu na matku
(
zemřela v roce 2008
dva
tý
dn
y
po
Martinově triumfu na
BMW Cha
mp
ionshi
p
–
po
zn. red.
).
A
A
co mimo hřiště,
j
ste
stejn
ě
rozv
áž
n
ý?
Jsem úplně normáln
í
kl
uk
.
O
ná
á
s
N
ěmcíc
h
se
cet
let.
Před
čt
yř
mi
rok
y
js
em
j
e
po
žádal,
zda
by
ch k nim nemohl při
j
et a přes zimu
tu trénovat, protože v Evropě tou
d
o
b
ou
nejsou k tréninku
d
o
b
ré po
d
mínky. Mám
rá
d
ho
ry
i místní klima, takže
j
sem tu na
-
konec zakotvil.
Typ
ick
é
ho „domova“ si ale b
ě
hem
roku moc neuži
j
ete. Nepostrá
-
dáte třeba své oblíbené
j
ídlo nebo
r
o
dinu
?
C
estujeme ho
d
ně, ale v mém věku
je
sk
vě
l
é zís
k
ávat nové z
k
ušenosti,
p
oznávat
od
lišné kultur
y
, zahrát si na různ
ý
ch hřiš
-
tích. V začátku své kariéry
j
sem to vítal,
protože
j
sem se
j
ako hráč mohl zdokonalo-
v
at a učit různé
d
ru
hy
ran. Je něco
d
ocela
jiného hrát ve Skotsku a tý
d
en nato ve Spo
-
j
ených státech,
j
de o úplně
j
iné rány, od-
l
išná hřiště. Cestování občas bývá únavné
kvůli nepříjemným časovým posunům.
Tř
eb
b
b
a k
d
yž jsem se