Page 22
ROZHOVOR
|
Martin Kaymer
20
|
GOLF
Jsem zdravý, mám skvělou rodinu, jsem
úspěšný, přesto mi to nestačí. Chci další
vítězství!
Co vám ještě schází?
Nikdy jsem nehrál dobře na Masters. To je
velká výzva. V Augustě hrajeme každý rok,
takže se na turnaj mohu dobře připravit.
V dosavadních třech startech jste
v Augustě ani jednou neprošel cu-
tem. Proč se vám na tomto hřišti
nedaří?
Našel jsem dvě příčiny. Během prvních
dvou startů mě zrazovala krátká hra, na-
potřetí jsem bojoval s tvarováním ran.
Mým přirozeným úderem je fade, ale tady
bych potřeboval draw. Už jsme se na to
s trenérem zaměřili, protože je frustrující
postavit se k míči a vědět, že tu ránu ne-
dokážete zahrát.
Takže vás čekala dost velká změna.
Ptal jsem se trenéra, jak dlouho to všechno
potrvá, a řekl mi, že nebudeme nic drama-
ticky měnit ze dne na den. Šli jsme krok za
krokem, abych si udržel dostatečně dobrou
výkonnost. Pracovali jsme na tom celý rok.
A jak si teď vedete?
Ještě nejsme u konce, draw občas
zvládnu, zvlášť pokud mi zprava pěkně
foukne. (úsměv)
To jste na tom podobně jako fotba-
listé Kolína nad Rýnem, vašeho ob-
líbeného týmu, jehož znak dokonce
máte na bagu.
Teď také trochu bojují sami se sebou
a jsou v dolní polovině tabulky, ale se-
zona je teprve za půlkou. Doufám, že se
na některý z jejich zápasů brzy dostanu,
protože atmosféra na stadiónu je neu-
věřitelná. Začal jsem jim fandit, když nás
s bráchou vzal táta do hlediště. Je to už
asi patnáct let a od té doby jsem jejich
fanouškem. Zpočátku jsem to ještě tolik
nehltal, protože jsem v Düsseldorfu kopal
v dresu soupeřů, ale za posledních pár let
jsem některé hráče poznal osobně a stal
se ze mě jejich velký příznivec.
A jaký jste vy sám fotbalista?
Nejsem zase tak špatný. Docela mi to
šlo a v patnácti letech jsem se musel
rozhodnout, čemu dám přednost. Zhruba
v obou sportech jsem na tom byl stejně.
Něco jsem odkopal za Düsseldorf i za
svůj domovský klub poblíž bydliště, kde si
mě vyhlédli skauti. Možná jsem měl na-
šlápnuto ke kariéře úspěšného fotbalisty,
ale nakonec dostal přednost golf, kde se
nemusím bavit se spoluhráči nebo s tre-
nérem. Mám rád svůj čas i svůj prostor
a na golfu mohu strávit o samotě několik
hodin, aniž by mě kdokoliv rušil.
Ten klid si ale dokážete vynahradit,
třeba na motokáře, že? Nebo jste
se této libůstky po nehodě z před
dvou let vzdal?
Už jsem do ní zase usedl. Asi tři měsíce
po té nehodě, ale řídil jsem jako malá
holka, jezdil jsem jako šnek.
Ve Phoenixu jste jezdil poprvé?
Ne, ne. Začal jsem už v Německu, když
jsem byl mladší. Ve Státech jsem se svezl
jednou a napodruhé přišla ta kolize. Šel
jsem si zajezdit s několika kamarády a je-
den z jezdců zezadu do mě vletěl tak, že
jsem narazil do motokáry přede mnou.
Úplně mi to otočilo chodidlo, ale moc si
z toho nepamatuji, protože bolest byla
k nevydržení. Zlomil jsem si tři kosti a pa-
lec jsem měl úplně někde jinde, takže mi
ho museli znovu zlomit a srovnat.
Auta vám přesto nedají spát. Kde se
ve vás tato vášeň vzala?
My favoritem je BMW M3. Rád se v něm
proháním zvlášť v Německu, kde můžu se-
šlápnout pedál k podlaze víc než kdekoliv
jinde. Vlastním i Mini Cooper, což je taky
fajn vozítko. Řízení si užívám a když mám
čas, rád zkouším, co auto umí. Ještě jako
student jsem dokonce pracoval v jedné
autodílně a docela mě to chytlo. S jedním
instruktorem od BMW jsem si v off-roadu
vyzkoušel i jízdu v písku, ukázal mi třeba, jak
jezdit s méně nahuštěnými pneumatikami.
Parádní zážitek!
Prý jste propadl i horolezectví?
Párkrát jsem to v Německu zkusil, a ni-
kdy bych neřekl, jak je to náročné. Vloni
jsem lozil i v Abu Dhabi a ještě čtyři ho-
diny poté mě pěkně bolely prsty. Vždycky
na to jdeme špatně. Chceme si totiž do-
kazovat sílu, tak to místo nohou rveme
rukama a hlavně bicepsy. (úsměv)
A jaký další extrémní sport přijde
na řadu?
Ve Phoenixu je jedna obří hora zvaná
Velbloudí hřbet. Rád bych na ni vylezl.
Prý je to docela nebezpečné. Jakmile se
vrátím do Scottsdale, začnu to plánovat.
Moje přítelkyně už to dokázala, a když
to zvládla ona, určitě to dokážu taky.
S využitím zahraničních zdrojů připravila
Petra Prouzová
Foto: Isifa, Globe Media, archiv
Vítězství v semifi nále jamkovky nad Američanem Bubbou Watsonem (vlevo)
posunulo Martina poprvé v kariéře na první místo světového žebříčku.
Foto: Reuters