Page 17
WWW.CASOPISGOLF.CZ
15
Na jeho triumf byste toho roku nevsadili
ani grešli.
Po prvních dvou kolech byste svého roz-
hodnutí nelitovali. Cutem prošel s odřenýma
ušima. Se svým synem, který mu toho roku
dělal kedíka, nastřílel ve čtvrtek 74 úderů.
V pátek se zlepšil, když kolo prošel na -1.
I to však znamenalo ztrátu šesti ran na prů-
běžně vedoucího Ballesterose.
Další zlepšení přišlo v sobotním kole, kde
Jack dokázal skórovat, zahrál tři rány pod
par a před fi nálovým dnem se usadil na
děleném devátém místě. Celkové skóre -2
znamenalo ztrátu čtyř úderů na vedoucího
Normana, za kterým se o ránu zpět tís-
nili Ballesteros, Langer, Price a Hammond.
V dostřelu zůstávali také Tom Watson nebo
Sandy Lyle.
Když se v neděli ráno před posledním ko-
lem Nicklausův syn Jack zeptal otce, jaké
skóre bude potřeba na vítězství, odpověděl:
„Šestašedesát ran na play-off, pětašedesát
ran a vyhraju.“ Medvěd byl ve hře, přesto
první polovina nedělního kola nenasvědčo-
vala žádnému zázraku. Prvních sedm jamek
prošel v paru. Na pětiparu osmičky přišla
první šance ke skórování, ale zatáhl drajv do-
prava mezi stromy.
Ideální řešení? Zahrát pitch zpět na fervej.
Ne však pro Nicklause, který zvolil ránu skrz
stromy směrem ke greenu, aby i zde za-
chránil par. Hned vzápětí na devítce zahrál
birdie. Do druhé devítky, nejfantastičtějšího
golfového kola v dějinách golfu, vstupoval se
ztrátou pěti ran na Ballesterose.
Druhá devítka hřiště Augusta National však
13. dubna 1986 zažila vzepětí bývalého
šampiona, které vešlo do dějin. Čekala legen-
dární část hřiště začínající obtížným čtyřpa-
rem na desáté jamce a poté vodou protka-
ným Amen Corner, jamkami 11, 12 a 13.
Na tříparu jedenáctky si Nicklaus vyžádal
pozornost všech přítomných, když zahrál
birdie, avšak hned na následující jamce ne-
zvládl třímetrový pat do paru a zdálo se,
že zázrak se v Augustě konat nebude. Bob
Bubka z PGA Tour Radio později vzpomí-
nal, že po bogey na dvanáctce bylo z davu
v okolí cítit obrovské zklamání: „Všichni
doufali, že by toho dne mohli zažít něco
opravdu speciálního, avšak po této ráně
všem začalo docházet, že jde pouze
o zbožné přání.“
Amen Corner končí pětiparovou třináct-
kou a Nicklaus zde vrací po birdie skóre
opět do záporných čísel, -1. Na té samé
jamce o chvíli později zahrál Ballesteros
eagle a zdá se, že je rozhodnuto. Spolu
se svým kedíkem zde však Seve před-
vedl nevídanou věc, která se mu později
krutě vymstila.
Po úžasné ráně do greenu, která skon-
čila opravdu kousek od jamky, kráčel se
svým bratrem-kedíkem ke greenu. Oba se
cestou objímali a gratulovali si. Jako by si
již věšeli zelené sako do šatníku. Tom Kite
k tomu později poznamenal: „V Augustě
přece nikdy neslavíte vítězství na třinácté
jamce, to je jasné!“
Když Golden Bear přicházel na odpaliště
15. jamky, stále ztrácel na vedoucího Špa-
něla čtyři údery. V popředí výsledkové
listiny se drželi ještě Tom Kite, Nick Price
a zezadu dotíral Greg Norman. Nicklaus
potřeboval eagle na tomto pětiparu,
aby vykřesal alespoň teoretickou naději
na vítězství.
Před ranou do greenu se svého syna ze-
ptal, jak daleko myslí, že poletí trojka že-
lezo? Nebylo pochyb, že si hodlá jít pro
eagle. Míček posadil do vzdálenosti něja-
kých čtyř metrů od jamky. John Hawkins
z Baltimore News American tvrdí, že Jack
nosil v bagu 15 holí: „Jméno té patnácté
bylo Bůh. Ten pat prostě nemohl minout.“
Nicklaus skutečně těžký pat proměnil, na-
čež tribuny propukly v nevídaný řev. Novi-
nář Mark Soltau ze San Francisco Examiner
později vzpomínal, že v ten okamžik se
vracel do klubovny, když najednou uslyšel
výbuch nadšení: „Nebyl to obyčejný vý-
buch nadšení, byl to medvědí výbuch.“ Ve
vzduchu bylo cítit elektrizující napětí, jak se
zpráva o Jackově vzepětí nesla vzduchem.
Něco podobného žádný z protřelých gol-
fových komentátorů, kteří byli toho dne
na místě přítomni, nezažil. Od onoho oka-
mžiku se v okolí fervejí a greenů nehovo-
řilo o ničem jiném než o tom, že šestačty-
řicetiletý Nicklaus to může dokázat.
Na řadu přišla šestnáctka. Třípar přes vodu.
Jamka, kterou Nicklaus uměl zahrát snad
i poslepu. „Zasáhl jsem míček a řekl jsem
pouze ,It is!’ Nemusel jsem se dívat, kam
rána letí. Prostě jsem věděl, že je to ta
správná rána. V ten okamžik jsem nebyl
šestačtyřicetiletý Jack Nicklaus. Byl jsem Jack
Nicklaus na vrcholu kariéry.“
Slova „It is“ vešla do dějin Masters. Legen-
dární golfi sta málem zahrál hole-in-one
a následně bezpečně proměnil krátký pat
do birdie. V ten moment se ocitl pouhou
ránu od vedení.
Tíhu okamžiku nejprve neunesl Ballesteros.
Na patnácté jamce se chystal na ránu žele-
zem přes vodu do greenu, něco mezi čtyř-
kou a pětkou železem. Seve se rozhodl pro
delší hůl. Pro jistotu. Nakonec z toho vzešla
snad nejhorší rána jeho života, k níž později
poznamenal: „Nevím, jak se to stalo. Nevím,
proč se to stalo.“ Míček skončil ve vodě, bo-
gey. Španěl se v ten okamžik dělil o vedení
s Nicklausem a Kitem.
Mnohem horší však pro něj bylo, že za-
plněné galerie po jeho nepovedené ráně
aplaudovaly. Všichni toho dne chtěli vidět
Jacka, jak si obléká zelené sako. To byla pro
Ballesterose, milujícího americké diváky,
těžká rána, ze které se už nevzpamatoval.
Na sedmnáctce přišel další Nicklausův zá-
zrak. Svět obletěla fotografi e, jak se svým sy-
nem za zády čte jedenáct stop dlouhý pat
do birdie. „Ten pat jsem přečetl tak, že se
svažuje zleva doprava,“ vzpomínal později
jeho syn Jack, „ale můj otec řekl, ne, ten pat
se vždy láme směrem k Rayově potoku.“
Nicklaus se ocitl v kůži bývalého, i když
stárnoucího šampiona, který doslova na-
plňoval prohlášení Toma Weiskopfa: „Jack
věděl, že vás porazí. Vy jste věděli, že vás
porazí. A Jack věděl, že vy víte, že vás po-
razí...“ Na sedmnáctce tak po patu do bir-
die zazněl nestárnoucí komentář Berndta
Lunquista, amerického golfového komen-
tátora: „Yes, Sir!“ Medvěd zahrál loudavý
ošemetný pat, který našel dno jamky,
čímž se ocitl v samostatném vedení
osma dvacátého Masters své kariéry!
Když se v neděli ráno před posledním kolem
Nicklausův syn Jack zeptal otce, jaké skóre bude
potřeba na vítězství, odpověděl: „Šestašedesát ran
na play-off, pětašedesát ran a vyhraju.“