Page 10
TÉMA MĚSÍCE | Zpřístupňování golfu
8
|
GOLF
Židé. Podobně v Kansas City Golf Club.
Rovněž v Irsku, kam během holocaustu
uprchla část evropských Židů, pro ně za-
vřely brány některé golfové kluby.
Když budu vycházet z mé osobní zku-
šenosti, mohu konstatovat, že i napří-
klad v tak tolerantní zemi, jakou je Chile,
donedávna neměli přístup do golfo-
vých klubů Asiaté a Židé. A podobných
příkladů bychom určitě našli na světě
mnoho. Nicméně, statisticky vzato, dis-
kriminace v golfu celosvětově ubývá.
Stále více se vzájemně bez rozdílu ba-
rev pleti vnímáme pouze jako „občané
zeleného světa“. Bude tento trend
pokračovat?
HROZBY BUDOUCNOSTI?
Můžeme být u nás doma rádi, že naše
golfová obec je otevřená a demokratická.
Jenomže ty dvě kvality jsou rovněž jen
sociální konstrukt, je to dohoda, která
není ničím trvale zaručena, a je nutno ji
stále obnovovat a kultivovat. Proto mám
obavy z nových hrozeb, které se objevují
v Evropě.
Například v reportáži stanice CNN ze
srpna 2018 otevřeně přiznali, že antisemi-
tismus ve Velké Británii roste tak nebez-
pečným tempem, že se mnozí Židé při-
pravují na odchod a hledají bezpečnější
místa k životu. Podobně je tomu ve Fran-
cii, Belgii a na dalších místech.
Ačkoliv mnoho protagonistů marxismu
a neomarxismu pocházelo ze židovské
obce, obě doktríny s nimi sehrály kru-
tou hru. Nejdříve marxisté, jako byl na-
příklad Stalin, vraždili Židy v procesech
a koncentračních táborech. Vzpomeňme
na naše vlastní procesy z 50. let. A nyní
neomarxistické skupiny v rámci hledání
„nového společenského řádu“ opět křísí
antisemitismus.
Neonacisté to měli v programu vždy,
ale jejich IQ a reálný potenciál jsou dnes
méně nebezpečné nežli rafi nované vý-
honky neomarxismu v intelektuálské
sféře, v médiích, v akademické sféře.
A jestliže rasová otevřenost a rovnost
ve společnosti a ve sportu není ničím
bezpečně zaručena, potom si musíme
přiznat, že rovněž v oblasti „sociálního
pohlaví“ nemusí současný stav být auto-
matickým a trvalým darem.
Asi se dožijeme doby, kdy si budou
moci děti měnit pohlaví bez souhlasu
rodičů, třeba jen pod „vedením“ akti-
vistické uitelky. Ve Velké Británii již byly
zdokumentovány případy, kdy byly takto
manipulovány nezletilé školní děti, které
měly ve skutečnosti sklony k autismu,
a proto byly přecitlivělé.
Jestliže může být taková lehkovážná
změna sexuální identity tragédií pro
jedince a pro společnost, automaticky
se to rovněž promítne do sportu. Již
dnes si sportovní asociace drbou znepo-
kojeně hlavu nad tím, jak zaručit spra-
vedlivé soutěžení v trans genderové
budoucnosti.
Jak se postavíme k tomu, až se do žen-
ského golfového turnaje přihlásí dvou-
metrová Františka, která byla dříve Fran-
tiškem, a bude drajvovat 300 metrů?
Bude pak pro normální holky taková hra
ještě zajímavá?
Dívám se sice na současný stav našeho
golfu optimisticky a celkově na světový
golf jako na prostředí, které se pomalu,
ale jistě demokratizuje. Pokud však bu-
deme žít v naivní víře, že je to dáno
samo sebou a navždy, mohli bychom se
dočkat i jiných než světlých zítřků.
jestliže rasová otevřenost a rovnost ve společnosti
a ve sportu není ničím bezpečně zaručena, potom si
musíme přiznat, že rovněž v oblasti „sociálního
pohlaví“ nemusí současný stav být automatickým
a trvalým darem.
Rasové bariéry se začaly pozvolna hroutit v 60. letech minulého století, někde však přetrvávají dodnes.