TÉMA MĚSÍCE | Zpřístupňování golfu

Rasové bariéry se začaly pozvolna hroutit v 60. letech minulého století, někde však přetrvávají dodnes.

Židé. Podobně v Kansas City Golf Club.

Rovněž v Irsku, kam během holocaustu

uprchla část evropských Židů, pro ně zavřely brány některé golfové kluby.

Když budu vycházet z mé osobní zkušenosti, mohu konstatovat, že i například v tak tolerantní zemi, jakou je Chile,

donedávna neměli přístup do golfových klubů Asiaté a Židé. A podobných

příkladů bychom určitě našli na světě

mnoho. Nicméně, statisticky vzato, diskriminace v golfu celosvětově ubývá.

Stále více se vzájemně bez rozdílu barev pleti vnímáme pouze jako „občané

zeleného světa“. Bude tento trend

pokračovat?

HROZBY BUDOUCNOSTI?

Můžeme být u nás doma rádi, že naše

golfová obec je otevřená a demokratická.

Jenomže ty dvě kvality jsou rovněž jen

sociální konstrukt, je to dohoda, která

není ničím trvale zaručena, a je nutno ji

stále obnovovat a kultivovat. Proto mám

obavy z nových hrozeb, které se objevují

v Evropě.

Například v reportáži stanice CNN ze

srpna 2018 otevřeně přiznali, že antisemitismus ve Velké Británii roste tak nebezpečným tempem, že se mnozí Židé připravují na odchod a hledají bezpečnější

místa k životu. Podobně je tomu ve Francii, Belgii a na dalších místech.

8 | GOLF

Ačkoliv mnoho protagonistů marxismu

a neomarxismu pocházelo ze židovské

obce, obě doktríny s nimi sehrály krutou hru. Nejdříve marxisté, jako byl například Stalin, vraždili Židy v procesech

a koncentračních táborech. Vzpomeňme

zdokumentovány případy, kdy byly takto

manipulovány nezletilé školní děti, které

měly ve skutečnosti sklony k autismu,

a proto byly přecitlivělé.

Jestliže může být taková lehkovážná

změna sexuální identity tragédií pro

jestliže rasová otevřenost a rovnost ve společnosti

a ve sportu není ničím bezpečně zaručena, potom si

musíme přiznat, že rovněž v oblasti „sociálního

pohlaví“ nemusí současný stav být automatickým

a trvalým darem.

na naše vlastní procesy z 50. let. A nyní

neomarxistické skupiny v rámci hledání

„nového společenského řádu“ opět křísí

antisemitismus.

Neonacisté to měli v programu vždy,

ale jejich IQ a reálný potenciál jsou dnes

méně nebezpečné nežli rafinované výhonky neomarxismu v intelektuálské

sféře, v médiích, v akademické sféře.

A jestliže rasová otevřenost a rovnost

ve společnosti a ve sportu není ničím

bezpečně zaručena, potom si musíme

přiznat, že rovněž v oblasti „sociálního

pohlaví“ nemusí současný stav být automatickým a trvalým darem.

Asi se dožijeme doby, kdy si budou

moci děti měnit pohlaví bez souhlasu

rodičů, třeba jen pod „vedením“ aktivistické uitelky. Ve Velké Británii již byly

jedince a pro společnost, automaticky

se to rovněž promítne do sportu. Již

dnes si sportovní asociace drbou znepokojeně hlavu nad tím, jak zaručit spravedlivé soutěžení v trans genderové

budoucnosti.

Jak se postavíme k tomu, až se do ženského golfového turnaje přihlásí dvoumetrová Františka, která byla dříve Františkem, a bude drajvovat 300 metrů?

Bude pak pro normální holky taková hra

ještě zajímavá?

Dívám se sice na současný stav našeho

golfu optimisticky a celkově na světový

golf jako na prostředí, které se pomalu,

ale jistě demokratizuje. Pokud však budeme žít v naivní víře, že je to dáno

samo sebou a navždy, mohli bychom se

dočkat i jiných než světlých zítřků.