Foto: Globe Media/Reuters
SVĚTOVÝ GOLF | Ryder Cup
I letos by teoreticky mohlo dojít na souboj Patricka Reeda s Rory McIlroyem.
Připomeňme si úplné začátky, růst významu souboje kontinentů, nejproslulejší
kontroverze a nahlédněme do kuchyně
obou letošních týmů. Ryder Cup je plný
emocí a velkých gest. Najednou se hraje
za tým, za svou zemi, svůj kontinent.
Dlouhou dobu předem se bojuje o místa
v týmu, a když ta sláva konečně nastane,
emoce propukají naplno. Sledujete muže,
kteří jdou do kolen, mávají pěstí, halí se do
národní vlajky, světové profesionály, kterým
se při vyhlášení tlačí slzy do očí, vítěze majorů, kterým se na prvním týčku rozklepou
kolena vzrušením.
„Zkoušel jsi někdy zahrát ránu, když ti
totálně chyběl kyslík?“ Těmito slovy Billy
Casper popisoval roku 1969 svou první
ránu. Nejde přitom o žádného zelenáče,
na kontě má výhry z 69 turnajů. V podobném duchu hovořil i Padraig Harrington:
„Není to moc příjemný pocit, něco jako
na visuté dráze v lunaparku nebo při bungee jumpingu. Co tady dělám, říkáš si stísněně.“ Po konci si však vydechl se slovy:
„Bylo to úžasné!“
Přitom každý tým má trošku jinou motivaci. U Američanů je jednodušší, je v nich
zakořeněná hrdost příslušníků velkého
národa. Hrají pro „strýčka Sama“. A Sam
24 | GOLF
od nich očekává to nejlepší. Evropané nehrají za svůj národ, evropská identita není
obecně tak silná, přesto ze sebe vydávají
všechno, aby na tomto gigantickém jevišti
demonstrovali spojenectví i porozumění.
„Golf je těžký, i když hraji jen sám za sebe.
A když kromě toho hrajete i za Evropu, je
to ještě o moc těžší,“ shrnul jejich pocity
legendární Seve Ballesteros.
HISTORIE
Ta je na Ryder Cupu to nejcennější. Každé
dva roky si ji připomínáme na stránkách
všech časopisů, které stojí za to číst, a je
to přibližně doba, za kterou zapomeneme
O CO SE HRAJE?
Nijak zvlášť pozoruhodně ta trofej nevypadá. Asi 43
centimetrů vysoká, ani ne dvoukilová, štíhlý pohár
se dvěma oušky a figurkou golfisty na špičce. Možná
je to tím, že Samuel Ryder, který ji dal v roce 1926
zhotovit, byl Angličan. A ti si, jak známo, odjakživa
potrpí na mondénnější trofeje.
Pohár je však cenný hned z několika důvodů. Jednak
je každé dva roky předáván vítěznému týmu Ryder
Cupu, kontinentálního měření sil nejlepších golfistů
Evropy a Ameriky, jednak je kromě podstavce
z čistého zlata a už v roce 1926 stál pana Rydera
250 liber, což dnes odpovídá asi 17 000 euro.
Ke sportovnímu svátku, pateticky nazývanému
„největší událost v golfu“, se náramně hodí.
detaily, takže čteme znova a znova.
Pojďme k úplným začátkům. Proto nezačneme rovnou Samuelem Ryderem, ten se
dostal na scénu až pět let po prvních utkáních Anglie s USA.
Začalo to v květnu 1921 utkáním amatérských týmů v USA. Američané vyhráli 9:3,
byl položen základ, z nějž vyšel Walker
Cup, utkání, v němž dodnes měří síly amatéři. O pár týdnů později se ve vyzývacím
mači utkaly desetičlenné profesionální
týmy obou zemí ve skotském Gleneagles.
Dohrávalo se po skončení zároveň probíhajícího a tehdy mnohem významnějšího
turnaje Glasgow Herald 1000 Guineas.
Většina diváků a novinářů na konec utkání
týmů nepočkala, předpokládali, že jde víceméně o exhibici. A exhibice to byla – exhibice britské převahy!
Na britské straně stáli J. H. Taylor, Vardon, Ray a další vyhlášené hvězdy a vyřídili Američany, vedené neméně proslulým
Walterem Hagenem, drtivě 9:3. Tým USA
tehdy hrál hned po připlutí do Anglie,
řada hráčů na moři trpěla… pak si odpočali a Josh Hutchinson vyhrál jako první
Američan v historii Open Championship.
Hráči obou týmů obdrželi zlaté medaile
z rukou vévodkyně z Atholl, výsledek
ovšem velký ohlas nevzbudil a málokoho