Foto: Globe Media/Reuters

SVĚTOVÝ GOLF | Ryder Cup

I letos by teoreticky mohlo dojít na souboj Patricka Reeda s Rory McIlroyem.

Připomeňme si úplné začátky, růst významu souboje kontinentů, nejproslulejší

kontroverze a nahlédněme do kuchyně

obou letošních týmů. Ryder Cup je plný

emocí a velkých gest. Najednou se hraje

za tým, za svou zemi, svůj kontinent.

Dlouhou dobu předem se bojuje o místa

v týmu, a když ta sláva konečně nastane,

emoce propukají naplno. Sledujete muže,

kteří jdou do kolen, mávají pěstí, halí se do

národní vlajky, světové profesionály, kterým

se při vyhlášení tlačí slzy do očí, vítěze majorů, kterým se na prvním týčku rozklepou

kolena vzrušením.

„Zkoušel jsi někdy zahrát ránu, když ti

totálně chyběl kyslík?“ Těmito slovy Billy

Casper popisoval roku 1969 svou první

ránu. Nejde přitom o žádného zelenáče,

na kontě má výhry z 69 turnajů. V podobném duchu hovořil i Padraig Harrington:

„Není to moc příjemný pocit, něco jako

na visuté dráze v lunaparku nebo při bungee jumpingu. Co tady dělám, říkáš si stísněně.“ Po konci si však vydechl se slovy:

„Bylo to úžasné!“

Přitom každý tým má trošku jinou motivaci. U Američanů je jednodušší, je v nich

zakořeněná hrdost příslušníků velkého

národa. Hrají pro „strýčka Sama“. A Sam

24 | GOLF

od nich očekává to nejlepší. Evropané nehrají za svůj národ, evropská identita není

obecně tak silná, přesto ze sebe vydávají

všechno, aby na tomto gigantickém jevišti

demonstrovali spojenectví i porozumění.

„Golf je těžký, i když hraji jen sám za sebe.

A když kromě toho hrajete i za Evropu, je

to ještě o moc těžší,“ shrnul jejich pocity

legendární Seve Ballesteros.

HISTORIE

Ta je na Ryder Cupu to nejcennější. Každé

dva roky si ji připomínáme na stránkách

všech časopisů, které stojí za to číst, a je

to přibližně doba, za kterou zapomeneme

O CO SE HRAJE?

Nijak zvlášť pozoruhodně ta trofej nevypadá. Asi 43

centimetrů vysoká, ani ne dvoukilová, štíhlý pohár

se dvěma oušky a figurkou golfisty na špičce. Možná

je to tím, že Samuel Ryder, který ji dal v roce 1926

zhotovit, byl Angličan. A ti si, jak známo, odjakživa

potrpí na mondénnější trofeje.

Pohár je však cenný hned z několika důvodů. Jednak

je každé dva roky předáván vítěznému týmu Ryder

Cupu, kontinentálního měření sil nejlepších golfistů

Evropy a Ameriky, jednak je kromě podstavce

z čistého zlata a už v roce 1926 stál pana Rydera

250 liber, což dnes odpovídá asi 17 000 euro.

Ke sportovnímu svátku, pateticky nazývanému

„největší událost v golfu“, se náramně hodí.

detaily, takže čteme znova a znova.

Pojďme k úplným začátkům. Proto nezačneme rovnou Samuelem Ryderem, ten se

dostal na scénu až pět let po prvních utkáních Anglie s USA.

Začalo to v květnu 1921 utkáním amatérských týmů v USA. Američané vyhráli 9:3,

byl položen základ, z nějž vyšel Walker

Cup, utkání, v němž dodnes měří síly amatéři. O pár týdnů později se ve vyzývacím

mači utkaly desetičlenné profesionální

týmy obou zemí ve skotském Gleneagles.

Dohrávalo se po skončení zároveň probíhajícího a tehdy mnohem významnějšího

turnaje Glasgow Herald 1000 Guineas.

Většina diváků a novinářů na konec utkání

týmů nepočkala, předpokládali, že jde víceméně o exhibici. A exhibice to byla – exhibice britské převahy!

Na britské straně stáli J. H. Taylor, Vardon, Ray a další vyhlášené hvězdy a vyřídili Američany, vedené neméně proslulým

Walterem Hagenem, drtivě 9:3. Tým USA

tehdy hrál hned po připlutí do Anglie,

řada hráčů na moři trpěla… pak si odpočali a Josh Hutchinson vyhrál jako první

Američan v historii Open Championship.

Hráči obou týmů obdrželi zlaté medaile

z rukou vévodkyně z Atholl, výsledek

ovšem velký ohlas nevzbudil a málokoho