Page 12
SVĚTOVÝ GOLF
|
Masters Tournament
10
|
GOLF
Bobby Jones chtěl zřejmě hodně těšit
své následníky i po odchodu do golfové-
ho důchodu, a tak nejprve o radu požá-
dal Clifforda Robertse, pozdějšího prezi-
denta klubu, aby přetavením kousku
půdy ve sportovní klenot pověřil známé-
ho designéra Alistera MacKenzieho. Prá-
ce na hřišti začaly roku 1931, formálně
byl Augusta National Golf Club otevřen
o dva roky později. Žel prvního Masters
se už tvůrce mistrovské osmnáctky
nedočkal.
Z „občanky“ turnaje vyčteme, že Augusta
National Invitational, jak se klání původ-
ně nazývalo, se zrodil 22. března 1934.
Zdaleka tak nejde o nejstarší golfové mě-
ření sil, dokonce nejde ani o major s nej-
více křížky na hřbetě, přesto si právě
Masters prorazilo cestu i do povědomí
sportovních fanoušků, kteří v životě
nedrželi golfovou hůl v ruce. Snad proto
nemohla Augusta upadnout v zapomně-
ní ani v těžkých válečných dobách, kdy
tady trávu spásal dobytek.
VYHLADOVĚLÉ PUBLIKUM,
NATĚŠENÍ HRÁČI?
Nerozhazuje se tady největší balík, pří-
tomní diváci jsou možná až příliš zdr-
ženliví, historie Open je nesrovnatelně
delší, a přece Masters mezi podniky na-
příč sportovním spektrem trůní setsakra-
mentsky vysoko. Co za tím jen vězí? Je
to snad vyprahlost fandů, dávajících si
po PGA Championship oddych a touží-
cích spatřit ty nejlepších v nejvypjatěj-
ších momentech?
Může být, vždyť Masters je úvodním ze
všech čtyř majorů, na kterém se nyní
představuje kolem 90 hráčů. Převážná
část z nich se kvalifikuje na základě sta-
novených kritérií (umístění na žebříčku,
šampioni z let minulých, vítězové vybra-
ných akcí, umístění na vybraných turna-
jích), hrstka šťastlivců (povětšinou jde
o mezinárodní plejery) pak obdrží vytou-
žený zvoucí dopis. I tak ale o prestižní
trofej soupeří nejmenší startovní pole
z turnajů velké čtyřky.
DUCH MÍSTA
Je to snad genius loci, co dějišti propůj-
čuje výsadní postavení? Ani tuto odpo-
věď nelze hodit do stoupy, vždyť zatím-
co ostatní majory nás rok co rok
přivádějí na odlišná hřiště, Augusta
zůstává věčná.
Pomineme-li „kosmetické“ úpravy hřiš-
tě v zájmu zachování (zvyšování) jeho
náročnosti, pak jako by si tato osm-
náctka stále uchovávala svůj půvab.
Překotné zvraty v jejím životopise ne-
hledejme. Vždyť ani formát soutěže se
v průběhu desítek let příliš neměnil
a o její přízeň se někteří bojovníci
ucházeli s železnou pravidelností.
V 60. a 70. letech to byla „velká trojka“
Arnold Palmer, Jack Nicklaus a Gary Player,
který byl prvním neamerickým nápadní-
kem, na jehož golfové lichotky Augusta
slyšela. Jako by tím „Černý rytíř“ vyzval dal-
ší internacionály do zbraně. A ti se činili.
Těmto avarům se dokázal postavit až Tiger
Woods, který čtyřmi tituly čelil plenění do-
movského svatostánku. Duch místa už ale
dávno nepatří jen Američanům, už ho oce-
nili všichni ti, kteří obstojí i v lítém boji,
kde místo kulek sviští golfové míče.
VE ZNAMENÍ TRADIC
Dost možná však Masters za svou aureo-
lu vděčí i směsici tradic, jež umocňují už
KDYŽ VEČEŘÍ ŠAMPIONI
K nejvýznamnějšímu turnaji roku se váže řada tradic. Středeční soutěž na hřišti
s tříparovými jamkami je jedna z nejznámějších a nejoblíbenějších, ale o den dříve
je tu ještě jiná. Méně známá, ale výjimečnější. Je to asi proto, že se jí může zúčast-
nit jen poměrně nepočetná skupinka šťastlivců. Oprávnění ke vstupu? Zelené sako
a vázanka.
Řeč je samozřejmě o Champions Dinner, tedy večeři, při které spolu hodují pouze
vítězové Masters (a prezident klubu). Tradice vznikla v roce 1952, kdy Ben Hogan
sezval hosty ke stolu poprvé. Mezi účastníky chybí jen pár jmen, jež v golfovém
světě něco znamenají. Jedině v Augustě tak spolu nad kvalitním jídlem meditují
Nicklaus, Palmer, Player, Mickelson, Woods, Singh či Faldo a jedině zde obhájce
platí tolika legendám účet.
A jak je seznam držitelů zeleného saka bohatý, tak pestré je i historické menu.
Bohužel svíčková se zatím neservírovala, to vídeňský řízek byl díky Bernhardu
Langerovi šťastnější, Tiger Woods podával (mimo jiné) cheesburger s hranolka-
mi, Nick Faldo fish&chips, jedlo se losí maso (Mike Weir) nebo španělská paella
(José María Olazábal). Jen když se v roce 1989 servírovala tradiční skotská
mňamka haggis (Sandy Lyle), využila většina přítomných vítězů práva vybrat si
večeři ze standardního jídelního lístku zdejšího klubu.
Atmosféra večeře se během let prý výrazně změnila. „Za poslední dvě desetiletí
dramaticky, řekl bych. Bohužel už mezi námi nejsou Sam Snead nebo Claude Har-
mon, takže už nemůžeme kromě všech těch fantastických dobrot hltat jejich bá-
ječné historky a vtípky. Teď je to spíš formálnější, ale pořád jde o velký zážitek,“
prozradil Craig Stadler, který menu sestavoval a své hosty zval v roce 1983.
Jistě se teď ptáte, co bude na talíři letos? Argentinec Ángel Cabrera nemusel dlou-
ho přemýšlet. „Asado,“ vysypal ze sebe hned. Budou se tedy mimo jiné podávat
grilované maso, žebra, klobásky. K tomu pečivo, saláty a prý i vlastnoručně připra-
vené omáčky. A samozřejmě spousta vína a argentinská hudba.
Text: Tomáš Simbartl
Z TURNAJOVÉ TRADICE
Vloni všechny favority zaskočil Ángel Cabrera.
Foto: archiv Golfu