Page 28
26
|
GOLF
Jeho hřiště se oficiálně jmenují Black
River a White Eurovalley, lid golfový je
pragmaticky nazývá podle měst, u nichž
leží – Bernolákovo a Malacky.
Jaroslav Kachlík je na jevišti golfového
světa zvláštní postava: jde svým směrem,
neohlíží se na mínění jiných, jako to
dělají ostatní. Vizionář, prokletý básník,
pošetilec nebo ten, který vidí nejdál?
Asi ode všeho trošku. Proto mne zajímal,
proto jsem se s ním sešel k rozhovoru.
Ten rozhovor vznikal vlastně naněkolikrát.
Začalo to tím, že jsem si byl s pár kamarády
na vlastní kůži osahat, nakolik jsou pravdi-
vé pověsti o hrůzách, které čekají na hráče
v Bernolákovu. Zážitky velice silné, ale ne
negativní, jak jsem je slýchal od jiných. Pak
jsme se sešli na stavbě hřiště v Malackách,
my utahaní po hře v Bernolákovu, on
v holínkách, v uprášené stavební buňce
uprostřed hromad bílého písku.
Poté byly Malacky otevřeny, začalo se
hrát, vítr sfoukl tisíc stromů – zas bylo
o čem hovořit. Opět jsme se sešli. Chystal
jsem si otázky, kterými bych ho provo-
koval k obraně jeho koncepcí, otázky
o smyslu stavby hřišť, která nejsou určena
k nízkým výsledkům. Ale místo toho jsme
se dostali k tématům jiným, filozofičtěj-
ším, popisujícím náhledy na stavbu hřišť,
těch jeho i hřišť obecně. Bylo to mnohem
zajímavější než jsem tušil.
„Nebývá zvykem, aby se hřiště rodilo
deset let,“ pustil se Kachlík do vyprá-
vění a pokračoval, „ale Bernolákovo,
to byl ten případ. Na počátku nadšení,
naivita, cíl vybudovat osmnáctku co
nejblíž Bratislavy bez větších územních
i finančních problémů. V roce 1993
jsem začal hrát golf, tehdy jsme si pro-
najali dvacetihektarový park a v něm
vzniklo devět jamek. A hlavně jsme se
chtěli dostat dolů, za řeku, tam byla
veliká prostora, úplně rovná.“
Panské lúky, tak se to jmenovalo. První
bonita, nejpřísněji chráněná půda.
Za vynětí jednoho hektaru 13,8 milionu
slovenských korun. Šedesát hektarů.
To byla tvrdá realita, k níž přistoupila
nutnost absolvovat řadu správních
řízení. Několikaletá práce.
„Hlubším problémem byla koncepce.
Rozhodl jsem se hodit kámen do vod
golfového designu. Sám jsem urbanis-
ta, krajinář, cítil jsem pozici designéra.
Nechtěl jsem se opřít o nějaké slavné
jméno a pak o něco vést spory. To je
tak – žádný architekt si nechce navrh-
nout svůj vlastní dům, ale přitom se bojí,
že pak bude s něčím nespokojen. I já
jsem se toho bál. Jsem velice náročný kli-
ent a toho architekta či designéra bych
utahal. Tak jsem to vzal na sebe.“
Začal proto jezdit po světě, hledat, co je
jinde dobře a co ne. Nechtěl jít třeba ces-
tou vídeňské Fontany, což je soubor osm-
nácti jamek okopírovaných ze světových
hřišť. Tam slepili vyzkoušené věci.
„Proč ne, ale tohle jsem nechtěl. Otvíraly
se mi nové obzory, začal jsem citlivě
vnímat. Koncepce se měnily – realizovali
jsme až šestou! Do úmoru jsem rozmýšlel,
jak to všechno udělat. V Bernolákovu –
a potom i v Malackách – se povedl velmi
dobrý výběr lokality. To je pak všechno
o mnoho jednodušší a levnější, když tam
máte spodní vodu metr pod úrovní, kvalit-
ní ornici, štěrky a písky – do Bernolákova
nepřijelo málem ani jedno auto s materiá-
lem kromě kamene. O to větší ale byly
přesuny uvnitř hřiště – z roviny jsme
budovali tvarovaný terén.“
O to tvarování jsem se zajímal – na obou
hřištích je vidět velice osobitý rukopis.
Byl jsem na hřišti v podstatě denně,
tvarovali jsme koncept přímo v přírodě,
někdy i metodou pokusů – nařídil jsem
bagristovi, srovnej mi tenhle kopec, pro-
hlédl jsem to, zas změnil, mnohokrát.
Tím, že jsem byl zároveň investorem,
designérem i realizátorem, jsem ušetřil
řadu jednání, která by mezi těmito slož-
kami probíhala. Určitě aspoň tři měsíce
života, jež bych jinak strávil rokováním.
Ale ptáte se na rozdílné rysy tvarování
proti běžným hřištím, na rukopis. To je
i tím, že normálně se hrubé tvarování
provádí buldozerem, ale já jsem zvolil
nekonvenční techniku – bagr. Buldozer
tlačí, bagr vytváří kružnice, je to kružít-
ko, tím je spousta linií ovlivněna.
To bylo dobré rozhodnutí, i když finanč-
ně dvakrát náročnější. Dlouhodobě
spolupracuji se starším bagristou, říkám
mu Čaroděj. Až pochopil, co se po něm
chce, byl sám unesen, co dokáže, stal
se z něj umělec.
V Bernolákovu to byl veliký úkol, udě-
lat z roviny všechny ty tvary.
Neomezil jsem se ničím, dal jsem si abso-
lutní designérskou volnost. 95 % designé-
rů má mantinely, kolik může investovat,
ROZHOVOR
|
Jaroslav Kachlík
MÁM RÁD
SOFISTIKOVANÝ GOLF
„Nikdy mne nenadchlo „obyčejné“ hřiště,“ pravil Ing. arch.
Jaroslav Kachlík, významný slovenský urbanista a tvůrce
dvou opravdu neobyčejných a velice diskutovaných hřišť.
„Hřišť už je po světě nejmíň čtyřicet tisíc, z toho tak tři
čtvrtiny jsou si podobné jak vejce vejci, tak proč bych
stavěl další takové, co nezanechá žádný hlubší dojem?“