Page 8
KOMENTÁŘE
6
|
GOLF
Tak nevím, co si mám myslet! Je to míněno vážně? Nejde tu
o nějakou recesi? Rozumná odpověď mne nenapadá.
Zatímco v současné době významná a rozumnější část golfové
Evropy hledá cesty, jak odstranit přetrvávající fosilní stav děle-
ní hráčů na amatéry a profesionály, my tu zřizujeme komise
pro dohled nad ryzostí amatérského statusu. A snažíme se
vrátit zpět do doby dávno minulé, do doby, kdy vládl šílený
stařík Avery Brundage. Místo toho, abychom se postavili na
stranu těch, kteří už dnes vědí, že k té změně dojde, a snažili
se na této změně spolupracovat.
Ne, my jsme opět těmi, kteří nemají názor, a naopak se snaží
stávající schizofrenní stav věcí zakonzervovat. Počkáme, až to
za nás někdo udělá. A pak se přidáme a rychle přizpůsobíme.
Do té doby budeme tvrdě trestat. Samozřejmě ty nejslabší.
Soustředíme se na turnaje normální, obyčejné.
VIP akce prozatím vynecháme. Za prvé nás tam nepustí. A za
druhé zbavit amatérského statusu potencionálního sponzora,
významného podnikatele, politika, umělce, no to by bylo přeci
faux pas a nemuselo by se to některým z nás vyplatit!
Budeme měřit a vážit hodnotu cen, budeme přepočítávat
momentální kurz libry na českou korunu. V extrémním přípa-
dě se může stát, že jeden týden vás zisk ceny může zbavit
amatérského statusu, a druhý týden vám to při pohybu kurzu
libry vyjde a amatérský status neztratíte. Není to celé hlou-
post? Známe přece z nedávné doby obdobné problémy hoke-
jistů, tenistů, atletů, smolaře Karla Schranze a mnohé další…
A co myšlenka olympijská?
Vše se mění a sport je dnes jeden veliký obchod. Zda je to
správně, to je otázka jiná. Sportovci potřebují finance, spon-
zoři a mecenáši jim je poskytují. Vědí, že je to často velmi
dobrá investice.
Dnes už prakticky neexistuje žádný rozdíl mezi přípravou
vrcholového sportovce – amatéra nebo profesionála. Všichni,
aby mohli dosahovat kvalitních výsledků, potřebují pro svoji
činnost finanční zajištění. Taková je zkrátka realita.
Já se osobně snažím již osmý rok pořádat společné soutěže
pro amatéry i profesionály. Jsem přesvědčen, že by se spolu
měli poměřovat ti nejlepší. Mezi amatérským a profesionál-
ním golfem v České republice není kvalitativní rozdíl. Jednou
z cest, aby se po dvaceti letech od revoluce tragická výkon-
nostní úroveň českého golfu alespoň trochu pozvedla, je
i soupeření těch nejlepších mezi s sebou.
Z PRVNÍHO ODPALIŠTĚ
Agónie amatérského statusu?
Olympijské slzy
Jsem vášnivým fanouškem běžeckého lyžování. Od podzimu,
kdy začíná světový pohár, zapínám víkend co víkend ke snídani
televizi a fandím nejen Lukáši Bauerovi, ale všem našim borcům
zápolícím v bílé stopě.
Ze všech olympijských příběhů mě tak nejvíce zasáhla pohád-
ka naší běžecké štafety, která získala oproti všem předpokla-
dům bronzovou medaili. Všechny ty kluky sleduji již přes pět
let, viděl jsem snad každou štafetu, které se ve světovém po-
háru zúčastnili, po předloňském vítězství v Davosu jsem slavil
tak, že jsem ráno nevstal do práce, loňské trápení na světo-
vém šampionátu v Liberci jsem si prožil přímo u posledního
stoupání na trati.
Letos poprvé jsem naší štafetě před startem nevěřil. O to víc
jsem celý závod prožíval. Když na třetím úseku Magál zuby
nehty visel za papírově lepším Francouzem a Švédem, měl
jsem tepovou frekvenci snad vyšší než on sám. Když pak Koukal
o deset kilometrů později vjížděl do cílové rovinky na třetím
místě těsně za Norem Northugem, málem jsem zbořil dům
a po medailovém finiši se mi v očích zaleskly slzy.
Podobný pocit jsem měl jen jednou. Bylo to loni v létě, když
jsem na 18. jamce hřiště ve skotském Turnberry spolu s ostatní-
mi diváky aplaudoval bezmála šedesátiletému Tomu Watsonovi
mířícímu za vítězstvím ve 139. Open Championships. Jeho pří-
běh lze přirovnat k příběhu naší běžecké štafety z Vancouveru,
a přesto je trochu jiný.
Myslím, že v každém z nás je trocha vlastenectví, a tak ať je
ona scénka sebesilnější, užijeme si ji nejlépe, pokud se týká
našeho sportovce. Chtěl bych tak jednou čekat na jamce
s názvem Holly na českého golfistu, který bezchybně překoná
pravý dogleg, vyhne se oběma bankrům u grínu a neskuteč-
ným dlouhým patem do birdie strhne vítězství v US Masters
na svou stranu.
Pokud mohla Martina Sáblíková vyhrát tři olympijské medaile
ve sportu, který v Čechách provozuje ne více než stovka regis-
trovaných závodníků, nevidím důvod, proč by se něco podob-
ného nemohlo povést ve sportu, který se pyšní základnou číta-
jící desetitisíce hlav a jehož popularita neustále roste. Pohádce
o českém hráči v zeleném saku věřím a doufám, že jednoho
jarního pondělí nad ránem se mi opět zalesknou oči. A nebude
to únavou.
Jan Vlášek
Jaroslav Peterka