Page 70
ROZHOVOR
|
Jan Čaloun
68
|
GOLF
Takže z úspěšného hokejisty se brzy
stane učitel golfu?
Přál bych si to. Ale ten plán vidím až od
příštího roku, protože bych chtěl ode-
hrát ještě jednu hokejovou sezonu. Víte,
já golf miluju. Potkávám se na hřišti se
spoustou známých, kteří když vidí, že mi
to jde, chtějí v něčem poradit.
Neotravuje vás to někdy?
Ale vůbec ne, proč něco nespojit s užiteč-
ným? Při odpalu, ač se zdá na první po-
hled lehký, musíte skloubit řadu věcí:
správně si stoupnout, mít pravidelný švih.
Vědět, že snaha o co největší ránu je ta
největší chyba... Já to těm lidem rád řeknu.
Chtěl byste se tím v budoucnu živit
naplno?
Jasně, líbilo by se mi to. Neříkám, že bu-
du hned profesionální trenér, k tomu je
potřeba se nějak dopracovat. Ale stát se
cvičitelem pro začátečníky není zase
tak úplně těžké, tuším, že udělat licenci
trvá zhruba měsíc. Třeba u nás na Tera-
sách je jen jeden profi cvičitel, takže
v klubu už mi sami nabídli, jestli bych
se nechtěl stát jejich zaměstnancem.
Hrozně mě to láká, ale rozhodnu se až
v září podle toho, jestli budu mít ještě
kde hrát hokej.
Terasy jsou tedy vaším domácím
resortem?
Určitě. Mám to blízko od domova, jsem
tam pořád. A moc se mi líbí, jsou tam
dvě rozdílné devítky. V té první se dá
hrát drajvrem jen jedna jamka, jinak je
dost technická. Druhá je otevřenější,
drajvr se tam používá víc – pět jamek
vede kolem vody a vy přes ní musíte
odpálit i 180 metrů.
Jak jste vlastně s golfem začínal?
Bylo to někdy v šestadevadesátém. Tou
dobou jsem byl v Americe, hrál jsem ho-
kej v Kansas City za farmu San Jose
Sharks. Náš agent Jirka Crha nás jedno-
ho dne vzal spolu s Vlastou Kroupou
(Čalounův tehdejší spoluhráč – pozn.
red.) na oběd. Seděli jsme na terase gol-
fového hřiště a sledovali ostatní. Hned
jsme věděli, že tohle chceme hrát.
A chytlo vás to hned?
Okamžitě. Takovým způsobem, že když
jsme v půl osmé večer hráli hokejový zá-
pas, chodili jsme před ním ještě po obě-
dě dát si na hřiště partii. Samozřejmě po-
tají. Vedení klubu o tom nemělo ani páru.
Kdo tedy ze začátku učil vás?
Já neměl trenéra, byl jsem takový samouk.
Tak kde jste v hendikepu nahnal tako-
vé číslo?
Učil jsem se docela rychle, sám jsem zíral,
jak mi to jde od podlahy. Brzy jsem začal
vyhrávat pár turnajů, hendikepem se po-
souval níž a níž. Zjistil jsem, že kouče po-
třebuju, až když jsem se zasekl na nějakých
deseti, jedenácti. Najednou mi došlo, že
jakmile nezačnu trénovat krátkou příhru,
patování nebo písky, nikam se nepohnu.
Od roku 1997 jste působil sedm let ve
Finsku. Předpokládám, že jste golfově
pokročil právě tam...
No jasně, hned jak jsem tam přišel, tak
jsem se zajímal o golf. Byl jsem jím posed-
lý. Ve Finsku tomu propadla spousta lidí,
je tam ohromné množství hřišť. Jejich pro-
blém je, že tam mají krátké léto, takže asi
o čtyři měsíce kratší sezonu než my.
MÁM SEN JEDNOU
PORÁŽET SVÉ DĚTI
Skutečnost číslo 1: Jan Čaloun přímo zbožňuje golf. Skutečnost číslo 2: Hraje ho už
čtrnáct let. A skutečnost číslo 3? V současnosti je na handikepu 6,2. Slušné číslo, že?
Slavného hokejistu nejčastěji potkáte na Terasách v jeho rodném Ústí nad Labem.
„Lidé mě občas zastaví, zeptají se na golfové základy. Tak mě napadlo, že bych mohl
dělat cvičitele,“ tvrdí v exkluzivním rozhovoru. Proč ne? S hokejovou kariérou olympijský
vítěz z Nagana už brzy skončí.
Foto: Jan Čermák
Jan Čaloun (první zprava) na ústeckých Terasách.