Page 46
INSTRUKCE | Teorie golfu
44
|
GOLF
ve stylu „grip-it-and-rip-it“. Konstatoval,
že je vzrušující vidět, jak Bubba se zjevně
„doma vypěstovaným“ švihem může po-
kořovat limity délky a švihové rychlosti
a u toho vítězit.
Upozornil na skutečnost, že ze všech zná-
mých golfových švihů vykazuje ten Wat-
sonův nejvíce akcí paží, rukou a zápěstí.
To mu umožňuje nejen brutální akceleraci
švihu, ale také kreativní styl, při kterém
dokáže rukama tvarovat rány a vytvářet
neuvěřitelné křivky na obě strany. Zdů-
raznil, že tento styl golfu musí vycházet
přímo a přirozeně z osobnosti golfi sty
a nelze jej vzhledem k nezvykle aktivní
práci zápěstí vyučovat.
Při té příležitosti dal Watsonovi také
radu založenou na mnohaleté zkuše-
nosti z profesionálního golfu a mnoha
tisících odehraných drajvů. Upozornil
na to, že s postupem věku je akce ru-
kou a hlavně zápěstí v golfovém švihu
nejvíce postižena. A zároveň vyjád-
řil naději, že to snad Bubbovi dlouho
vydrží.
Možná nejzajímavější z postřehů průkop-
níka stylu „grip-it-and-rip-it“ byl ten, který
vysvětluje, proč na pohled neučesané,
divoké či bizarní golfové švihy mohou při-
nášet stabilní a přesné výsledky. Ve sku-
tečnosti vůbec nezáleží na tom, co se
s golfovou holí děje po většinu švihu. Roz-
hoduje pouze krátký úsek před zásahem
míčku a krátký úsek po tom. John Daly to
popsal jako interval mezi tím, kdy hlava
hole mine pravou nohu a pak mine le-
vou nohu (u praváka). To je skutečně dost
krátká dráha v poměru k délce celého
švihu. Jestliže někdo předtím a potom vy-
padá jako klaun, je to jedno. Důležité je,
co dělá hlava hole v tom krátkém střed-
ním úseku.
Po tom všem, co zde bylo řečeno, je lo-
gické, že máte chuť položit otázku: Jak se
tedy mohu propracovat k mému přiroze-
nému, individuálnímu švihu, který možná
nebude na pohled modelový, ale bude
v synergii s mou osobností a bude dávat
dobré praktické výsledky?
V rozměru tohoto článku není snadné na-
bídnout vyčerpávající odpověď. Snad ale-
spoň to nejdůležitější. Po více než 30 le-
tech strávených na golfových hřištích
jsem došel k přesvědčení, že takovýto
přirozený individuální švih nelze vytřískat
na driving range. Cvičná odpaliště patří
ke golfu a je dobré občas si tam zatré-
novat – když už kvůli ničemu jinému, tak
přinejmenším kvůli posilování svalů účast-
nících se golfového švihu. Ale nečekejte,
že z vás driving range udělá skutečné mi-
stry golfu.
Ještě jednou doložím moji tezi slovy re-
spektovaného sportovního psychologa
Dr. F. Pirozolla: „Jste na cvičném odpališti
a odehráváte jeden míček za druhým. Jde
to stále lépe a najednou se vám zdá, že
golf je pro vás snadný. Říkáte si, tak jsem
se to defi nitivně naučil!
Ve skutečnosti jste ale pouze podlehli ne-
bezpečné iluzi. Mlácení míčků na driving
range nemá mnoho společného s hraním
Ve skutečnosti vůbec nezáleží na tom, co se
s golfovou holí děje po většinu švihu. Rozhoduje
pouze krátký úsek před zásahem míčku a krátký
úsek po tom.
Takový Ernie Els si pro ladnost svého švihu vysloužil přezdívku Big Easy.
Foto: archiv