Page 48
INSTRUKCE | Teorie golfu
46
|
GOLF
golfu. Když jste podlehli dojmu, že z vás
driving udělal navždy mistra golfu, ne-
nacházíte se v zóně. Pouze jste podlehli
stavu odborně zvanému iluze soutěžení.
Jen velmi málo z toho, co se zdálo snadné
a zvládnuté na cvičném odpališti, si gol-
fi sta dokáže odnést na hřiště a prakticky
to využít při skutečném soutěžení.“
Mám velmi ilustrativní zážitek z doby
svého života v Brazílii. V golfovém klubu
v hlavním městě Brasília byla dobrá parta,
kde se všichni víceméně znali. Přišel mezi
nás jeden Brazilec korejského původu,
který denně odehrával stovky míčků na
drivingu. Po roce jsme ho zvali, ať už se
na to vykašle a jde s námi hrát. Odpově-
děl, že dosud nenastal ten pravý čas, že
musí napřed golf zcela ovládnout.
Po třech letech skutečně opustil driving
a šel s naší mezinárodní partou na hřiště.
Už na dvojce se drajvem dostal pod husté
větve stromů. Vzal si PW a odehrál vzo-
rový švih vzhůru jako na cvičném odpa-
lišti. Pochopitelně mu větve míček sra-
zily ještě hlouběji do lesa. Tam pak těch
wedží odehrál ještě nejméně deset. Vše
se stejným výsledkem. Nakonec jsme mu
museli poradit, ať si vezme patr nebo
drajvr a pošle ten míček po zemi ven
na fervej.
Zdá se mi, že moje golfová generace,
která vyrostla pouze hraním na hřišti, je
o něco kreativnější nežli někteří současní
mladí adepti golfu, kteří se obsesivně
pachtí za technickou dokonalostí švihu
na cvičných odpalištích, jejichž počet se
značně zvýšil. Vzpomínám, jak jsme se
kdysi učili golf se současným golfovým ar-
chitektem Jiřím Veldenem. Hráli jsme po-
řád jamkovku, muž proti muži, bez myš-
lenek na techniku švihu, pouze s jasným
úkolem – dopravit míček na každé jamce
o jednu ránu méně nežli soupeř.
Jeden z mistrů minulosti Jarry Pate o tom
říká: „Mít technicky dobrý golfový švih
může pomáhat, když jsme pod tlakem,
ale není to zdaleka všechno. V golfu je
přece nejdůležitější skóre. S ladností gol-
fového švihu je to jako s cenou štětce. Je
jedno, jestli si malíř koupí ten za 20 centů
ve WallMartu, nebo za 20 dolarů v potře-
bách pro umělce. Na tom přece vůbec
nezáleží! Jediné, co rozhoduje, je to, co
s tím štětcem namaluje.“
Vrátím se krátce k výše zmíněnému
světovému šampionátu v jamkovce Ac-
centure v rámci World Golf Champion-
ship z konce února 2014. Kdo měl to
štěstí a mohl se dívat na finále mezi
Jasonem Dayem z Austrálie a Fran-
couzem Victorem Dubuissonem, ten
přesně chápe, o čem v tomhle článku
píšu. Day hrál finále dobře a Dubuisson
se opakovaně dostal pod tlak, i když
naznačil, že je to všestranný hráč. Ně-
kolikrát se zdálo, že Francouz za žád-
ných okolností nemůže zachránit si-
tuaci, když jeho míč ležel v kaktusech
a mezi kameny.
V těch kritických okamžicích ovšem uplat-
nil intuici a kreativitu, které nejdou vyu-
čovat, lze je získat jen mnoha hodinami
hraní. Nestudoval dlouho ty složité situ-
ace, protože ránu z kaktusů a kamenů
nelze fyzikálně spočítat. Jen se podíval,
jak míček leží a bez otálení rychle seknul
wedží. A Day jen nevěřícně kroutil hlavou
a bezmocně se smál, když se evidentně
nehratelný míč opakovaně kutálel těsně
k jamce.
Rány z kaktusů, vřesu, jehličí, blatouchů
a „zaječího zelí“ vás nikdo nikdy nena-
učí na žádném drivingu světa. Ty se nau-
číte jen tak, že budete hrát, uvolníte svůj
tvůrčí potenciál, představíte si je a pak je
začnete cítit uvnitř.
Když se někdo bude pokoušet kritizovat
váš golfový švih jako neortodoxní nebo si
dovolí říci, že u toho vypadáte, jako ně-
kdo kdo „se snaží zabít hada v telefonní
budce“ (narážka na švih Jima Furyka),
můžete mu připomenout, co řekla Kathy
Whitworth.
Tato americká dáma narozená
v roce 1939 za svou kariéru vyhrála
88 turnajů LPGA Tour – nejvíce, co kdy
kdo dokázal. Přesto je přesvědčena, že
„v golfu není nic absolutního. Golf je hra
natolik individuální, že dva lidé nemohou
mít stejné švihy“.
Nemohu vám dát návod, jak se zaručeně
a rychle dostanete ke svému přirozenému
individuálnímu švihu. Tu cestu musíte na-
jít sami a někdy si ji třeba i vytrucovat
v zápolení s nánosy instrukcí, které pro
vás nefungují. Na rozloučenou vám snad
mohu dát trochu naděje, že golf může
být zábavnější – i když nikdy nebudete
dokonalí.
Na závěr pozvu jako rádce muže, který byl
přímo ztělesněním originality. Walter Hagen
se narodil 1892 v USA a jako profesionál vy-
hrál mj. US Open: 1914, 1919; British Open:
1922, 1924, 1928, 1929; PGA Championship:
1921, 1924, 1925, 1926, 1927.
Byl to skutečný „bonviván“, milovník ži-
vota, krásných žen, dobrého pití a hez-
kého oblečení. Nebyl to člověk, který
by hledal iluzi dokonalého švihu neko-
nečným tréninkem na driving range.
Spoléhal na svůj talent a miloval show.
Často během hry vzpomínám na jeho
vtipné rčení: „Dvě mizerné rány, jedna
průměrná a jedna geniální pořád ještě
dělají par.“
Pokud ještě nejste odhodláni opustit
frustrující honbu za technicky dokona-
lým golfovým švihem, snad vás přesvědčí
názor Waltera Hagena, který toho tolik
vyhrál a v dějinách této hry se stal mo-
delem profesionalismu: „Dnes nemáte
švih, který jste měli minulý rok nebo
v uplynulém týdnu. To jediné co máte,
je váš dnešní švih. Může být daleko od
dokonalosti, ale je to jediné, co máte
k dispozici. Zatněte zuby a zkuste zahrát
to nejlepší možné s tím švihem, který
zrovna teď máte.“
Jestliže se tolik zkušených a úspěšných
golfi stů a golfi stek shodlo na tom, že
na hřiště chodíme pokaždé s jiným
švihem – proč se tedy obsesivně pach-
tit za vidinou dokonalé techniky? Proč si
prostě neužít golf takový, jaký přirozeně
vychází z dispozicí našeho těla a naší
mysli?
Dnes nemáte švih, který jste měli minulý rok
nebo v uplynulém týdnu. To jediné co máte, je
váš dnešní švih. Může být daleko od dokonalosti,
ale je to jediné, co máte k dispozici. Zatněte zuby
a zkuste zahrát to nejlepší možné s tím švihem,
který zrovna teď máte.