CESTY ZA GOLFEM | Itálie
Architekti Bernd Hofman a Wolfgang JerA
sombeck vytvořili na 60 hektarech opravs
dový skvost, sportovně laděné a techd
nicky náročné hřiště, kde takřka nikdy
n
nehrajete v rovině. Dokonale prověří vaši
n
fyzickou kondici. V nadmořské výšce 850
f
metrů se vám otevírá pohled na údolí
m
Etschal, jedinečnou kulisu však tvoří imE
pozantní horský hřbet Schlern, který ráp
muje převážnou část zdejších jamek a je
m
p
poznávacím znamením hřiště.
Jižní Tyrolsko je země s pohnutou historií. Dlouhých pět set let patřilo k Rakousku a stejně jako Čechy a Morava
tvořilo součást habsburské monarchie.
Žili zde převážně německy mluvící Rakušané, jenže po konci první světové války
se Rakousko ocitlo mezi poraženými a vítězné velmoci ho poněkud nesmyslně
věnovaly Itálii.
S nástupem fašismu poté docházelo
k postupné italizaci, až byli místní obyvatelé bezprostředně před 2. světovou válkou postaveni před krutou volbu – buď
se vystěhovat do Říše, nebo zůstat, avšak
smířit se se ztrátou své kulturní identity.
Začátek války sice masivní stěhování znemožnil, nicméně volba státní příslušnosti
z donucení se stala jedním ze zásadních
témat v dějinách Jižního Tyrolska.
V již poválečných letech zde probíhalo
mnoho stávek, protestů i ozbrojených
atentátů, které utichly až počátkem 70.
let, kdy Jižní Tyrolsko získalo značnou
autonomii. Dnes jsou všechny rozbroje
zapomenuty a v národnostně unikátní
oblasti se propojují ty nejlepší vlastnosti
obou národů.
Historické události, stejně jako náročné
životní podmínky se promítly i do povahy
místních obyvatel. Uspět v napohled nádherné, avšak drsné krajině vyžadovalo
houževnatost, změkčilost se tu neodpouštěla. Kdo však vytrval a dokázal být
ve správný čas na správném místě, třeba
jako dědeček majitele romantického
56 | GOLF
hotelu Turm, ten uspěl. S rozmachem
Turm
uspěl
cestovního ruchu se totiž Jižní Tyrolsko
stalo jednou z nejnavštěvovanějších turistický destinací, jež má co nabídnout po
celý rok. Z malého ošklivého káčátka se
tak poprvé vyklubala krásná labuť.
GOLFOVÁ HŘIŠTĚ
Podobný příběh napsalo i jedno ze zdejších golfových hřišť – St. Vigil Seis.
I ono mělo na kahánku, a nebýt pomoci
Stephana Pramstrahlera, majitele hotelu Turm, který jej společně s partnerem z Bolzana získal, kdo ví, jaký osud
by hřiště potkal. Dnes už jej Stefan nevlastní, ale jeho historický otisk je nesmazatelný. A hřát ho může fakt, že je
osmnáctka v perfektní kondici a celý resort se má čile k světu. Prostě další nádherná labuť…
O
Osmnáctka s parem 69 není přehnaně
dlouhá, to už by v terénu s výrazným
d
převýšením byla přílišná škodolibost arp
chitektů. Do kopců přece jen stoupáte
c
pozvolněji, abyste délkové metry nap
háněli při hře ze svahu. Nejmarkantněji
h
tuto skutečnost podtrhuje tříparová
t
patnáctka, kde převýšení činí přes pap
desát metrů a chvíli trvá, než míček dosedne na green zpředu chráněný čtveřicí
bankrů. Z kopce vedou i zbývající tři tříparové jamky.
K nejnáročnějším patří šestka, úzký čtyřpar jde sice z kopce, ale to je právě kámen úrazu. Zejména s ohledem na menší
green a úzkou fervej, která nedává velký
prostor pro chybu. Velký test čeká v samotném závěru první devítky – ostrý
levý dogleg, opět z kopce, ale musíte
zahrát velmi dlouhý drajv, abyste si otevřeli pozici pro druhou ránu na green. Jinak snadno zůstanete ve svahu, případně
bude nutné hrát nad nebo mezi stromy
na dvoupatrový green.
Z druhé devítky připomenu ještě čtrnáctku, podle birdie karty nejlehčí jamku,
Na green sedmnácté jamky GC Petersberg vede pouze cesta přes vodu.