CESTY ZA GOLFEM | Itálie

Architekti Bernd Hofman a Wolfgang JerA

ssombeck vytvořili na 60 hektarech opravdový skvost, sportovně laděné a techd

nicky náročné hřiště, kde takřka nikdy

n

nehrajete v rovině. Dokonale prověří vaši

n

ffyzickou kondici. V nadmořské výšce 850

metrů se vám otevírá pohled na údolí

m

EEtschal, jedinečnou kulisu však tvoří imp

pozantní horský hřbet Schlern, který rám

muje převážnou část zdejších jamek a je

p

poznávacím znamením hřiště.

Jižní Tyrolsko je země s pohnutou historií. Dlouhých pět set let patřilo k Rakousku a stejně jako Čechy a Morava

tvořilo součást habsburské monarchie.

Žili zde převážně německy mluvící Rakušané, jenže po konci první světové války

se Rakousko ocitlo mezi poraženými a vítězné velmoci ho poněkud nesmyslně

věnovaly Itálii.

S nástupem fašismu poté docházelo

k postupné italizaci, až byli místní obyvatelé bezprostředně před 2. světovou válkou postaveni před krutou volbu – buď

se vystěhovat do Říše, nebo zůstat, avšak

smířit se se ztrátou své kulturní identity.

Začátek války sice masivní stěhování znemožnil, nicméně volba státní příslušnosti

z donucení se stala jedním ze zásadních

témat v dějinách Jižního Tyrolska.

V již poválečných letech zde probíhalo

mnoho stávek, protestů i ozbrojených

atentátů, které utichly až počátkem 70.

let, kdy Jižní Tyrolsko získalo značnou

autonomii. Dnes jsou všechny rozbroje

zapomenuty a v národnostně unikátní

oblasti se propojují ty nejlepší vlastnosti

obou národů.

Historické události, stejně jako náročné

životní podmínky se promítly i do povahy

místních obyvatel. Uspět v napohled nádherné, avšak drsné krajině vyžadovalo

houževnatost, změkčilost se tu neodpouštěla. Kdo však vytrval a dokázal být

ve správný čas na správném místě, třeba

jako dědeček majitele romantického

56 | GOLF

hotelu Turm,

Turm ten uspěl.

uspěl S rozmachem

cestovního ruchu se totiž Jižní Tyrolsko

stalo jednou z nejnavštěvovanějších turistický destinací, jež má co nabídnout po

celý rok. Z malého ošklivého káčátka se

tak poprvé vyklubala krásná labuť.

GOLFOVÁ HŘIŠTĚ

Podobný příběh napsalo i jedno ze zdejších golfových hřišť – St. Vigil Seis.

I ono mělo na kahánku, a nebýt pomoci

Stephana Pramstrahlera, majitele hotelu Turm, který jej společně s partnerem z Bolzana získal, kdo ví, jaký osud

by hřiště potkal. Dnes už jej Stefan nevlastní, ale jeho historický otisk je nesmazatelný. A hřát ho může fakt, že je

osmnáctka v perfektní kondici a celý resort se má čile k světu. Prostě další nádherná labuť…

O

Osmnáctka s parem 69 není přehnaně

d

dlouhá, to už by v terénu s výrazným

p

převýšením byla přílišná škodolibost arcchitektů. Do kopců přece jen stoupáte

p

pozvolněji, abyste délkové metry nah

háněli při hře ze svahu. Nejmarkantněji

ttuto skutečnost podtrhuje tříparová

p

patnáctka, kde převýšení činí přes padesát metrů a chvíli trvá, než míček dosedne na green zpředu chráněný čtveřicí

bankrů. Z kopce vedou i zbývající tři tříparové jamky.

K nejnáročnějším patří šestka, úzký čtyřpar jde sice z kopce, ale to je právě kámen úrazu. Zejména s ohledem na menší

green a úzkou fervej, která nedává velký

prostor pro chybu. Velký test čeká v samotném závěru první devítky – ostrý

levý dogleg, opět z kopce, ale musíte

zahrát velmi dlouhý drajv, abyste si otevřeli pozici pro druhou ránu na green. Jinak snadno zůstanete ve svahu, případně

bude nutné hrát nad nebo mezi stromy

na dvoupatrový green.

Z druhé devítky připomenu ještě čtrnáctku, podle birdie karty nejlehčí jamku,

Na green sedmnácté jamky GC Petersberg vede pouze cesta přes vodu.