Page 25
WWW.CASOPISGOLF.CZ
23
vysoko jako u nás. Další dvě čtvrtiny
o něj bojují a až do konce nevědí, jak
jejich snažení dopadne. Pak je poslední
čtvrtina, ve které nechce nikdo být, ale
postupně si tam upevňují svoje posta-
vení ti, jimž to víceméně předurčil
výkon z prvního dne.
Do startovky se vešlo šestnáct našich –
nebývalý počet. Super. Nepřísluší mi
hodnotit jejich výkon, ale jako celek do-
padli tristně. Cedule s výsledky, které
u většiny flajtů nosili pomocníci, si naši
hráči určitě za rámeček nedají. Rád
jsem nebyl, neúspěch nepřeju nikomu,
jel jsem tam s tajnou nadějí, že někdo
z našich zazáří – když už je jich tolik…
ale svůj stín nepřekročil nikdo.
Nejblíž k tomu měl Viktor Skalle, nená-
padný obrýlený dobrácky vyhlížející
muž. Čert tomu chtěl, že jsem se stal
přímým svědkem jeho neštěstí. Už jsem
se pomalu stahoval ze hřiště, on šel
v jednom z posledních flajtů, věděl
jsem, že má asi plus čtyři, ale šel jsem
se na něj kouknout na sedmnáctku, jen
pro jistotu, jestli to nespravil. Měl plus
jedna! Vyrazilo mi to dech, to musel
mezitím hrát tři berdíky!
Ten neúprosný cut byl na plus dvou. Asi
mu to řekli, a adrenalin zřejmě přetekl.
Sedmnáctka je par tři bez výrazného
problému. Viktor vzal jinou hůl než pů-
vodně chtěl - aby nepřestřelil. Bohužel
zůstal v příkopu před grínem, ale druhá
rána už šla do úrovně fangle, pár metrů
vlevo. Vcelku jasná záležitost. Pat do
paru – nic. Přeběhl. Ale bohužel nenašel
jamku ani ten krátký pat do bogey –
a cut byl v háji. Plus tři.
Ještě to šlo spravit berdíkem na posled-
ní jamce. Dvě rány ho dostaly na green,
ale paty spotřeboval dva, par, konec.
Přesto podal z našich nejlepší výkon.
RAKUŠANI
Setkal jsem se tam se dvěma. S jedním
jen velice letmo – to když kopl do hrábí
na dvanáctce a odešel kamsi pryč, ještě
než ostatní dohráli. „Dělá to na každé
jamce co jsem viděl“, pravil ten druhý.
To byl novinář Markus, s kterým jsem
ten pohnutý den s malými přestávkami
strávil, včetně těch pauziček u Vodafone,
kde se stačil několikanásobně zamilovat
nejen do jídla, pití a dokonalých služeb,
ale i do samotných servírek.
Markus mi vyjmenoval řadu jamek,
které považuje na hřišti za perfektní,
porovnal ho s Ostravicí, kde strávil
čtvrthodinku (Čeladná vyhrála, má víc
stromů). Nejvíc chválil jamky 12, 15, 3,
1 a 10. Cestou zpátky se rozpovídal
o jejich Austrian Open turnaji, právě
den předtím z finančních důvodů přelo-
ženém z tradiční Fontány do Diamond
Clubu u Tullnu. „Ten váš je stokrát lepší,
co se organizace týče, i finanční dotace“.
(Austrian Open má třetinovou). A neří-
kal to jen jako pochvalu – spíš nadával
na úroveň toho jejich.
Text a foto: Ivo Doušek
INZERCE