Page 36
INSTRUKCE
|
Emoční inteligence
34
|
GOLF
spustil mlátičku v bankru a potom
předvedl „házečku s válendou“.
Miller později popsal selhání Johnsona
takto: „Nemyslím si, že by jeho mozek
v těch chvílích normálně pracoval. Ocitl
se ve stavu šoku jako někdo, kdo zblízka
prožije výbuch miny nebo granátu.“ Po-
važuji tuto „diagnózu“ za výstižnou. Jak
se dozvíte níže, byl Johnson postižen
stavem, který současná americká psy-
chologie označuje jako „amygdala hi-
jack“. Česky lze tento stav mysli pojme-
novat doslovně jako „amygdalový únos“
nebo jako emoční zkrat.
Přesněji by šlo říci, že se jedná o iracionál-
ní chování, kdy se neuskutečnila komuni-
kace mezi amygdalou a „rozumnou částí
mozku“ (neokortexem) a chování jedince
bylo založeno pouze na emocionálním
a poněkud primitivním impulsu z amyg-
daly. Ale nebojte se, uvidíte, že to vše je
docela srozumitelné a pochopitelné…
Za normálních okolností, kdy funkce na-
šeho mozku nejsou narušeny nějakým
naléhavým poplachem, se v mozku usku-
tečňuje sekvence pochodů, která je ty-
pická pro člověka. Vjemy přijaté pro-
střednictvím smyslů jsou přenášeny do
center (amygdala a hippocampus), jež
jsou součástí tzv. limbického systému.
Ten patří k vývojově nejstarším částem
mozku a je zodpovědný mj. za manage-
ment našich emocí. V „normálním reži-
mu“ limbický systém předá získané im-
pulsy neokortexu – neboli strukturálně
nejvyšší části mozku, která nám umožňu-
je myslet a jednat uvážlivě, racio nálně.
Neokortex obdržené informace
vyhodnotí a pak vyšle zpět podněty
k adekvátní reakci.
Jenomže v lidském mozku nejsou jenom
„komunikační cesty“ zprostředkující
toto racionální myšlení a jednání.
V mozku existuje vývojově starší „zkrat-
ka“, která v určitých mezních situacích
umožňuje, aby amygdala sama o sobě
vydala tělu podněty k jednání, aniž by
celou akci „konzultovala“ s moudrým
neokortexem. Činí tak zejména, když
je málo času a když se zdá, že jedinec
se ocitá v ohrožení.
Reakce vzniklá na základě této „zkratky“
je podstatně rychlejší nežli obvyklá ces-
ta zahrnující komunikaci s neokortexem.
S jistým zjednodušením by se dalo říci,
že tato zkratka produkuje reakce, které
nás vracejí o statisíce let zpátky, jedná
se o reakce přicházející z dob, kdy jsme
byli lovci a současně potenciální kořist –
a o tom, která z těchto dvou variant na-
stane, rozhodovaly jen zlomky sekundy.
Amygdala se stala centrem, které našim
vzdáleným předkům umožňovalo bles-
kurychle se rozhodnout zda prchat,
nebo zaútočit.
Zrychlená reakce založená pouze na
funkci amygdaly může v určitých vypja-
tých situacích člověku také zachránit
život. Mně osobně se to stalo v roce
1992 v Havaně, kde jsem tehdy působil
jako přehnaně zvídavý zpravodaj tisko-
vé agentury ČTK a pod vlivem čerstvě
nabyté svobody v naší vlasti jsem se
choval způsobem značně nepohodlným
pro kubánskou diktaturu.
Má neochota respektovat „tabu“ ku-
bánského režimu měla za důsledek mi-
mo jiné i to, že jsem jednoho odpoled-
ne vystoupil z auta na havanské ulici
a o pár vteřin později jsem ležel na dru-
hé straně toho automobilu s odřenými
lokty a koleny. Můj neokortex to nechá-
pal, nečekal, že by se proti mně odně-
kud vyřítilo auto, které mne mělo při-
tisknout k mému vozu a zlikvidovat.
Díky „zkratce“ amygdaly jsem však rea-
goval reflexivně a bleskurychle jsem vy-
skočil nad můj automobil. V okamžiku,
kdy nárazník útočníkova automobilu
drtil bok mého „žigulíka“, jsem se již
vznášel nad jeho střechou a zachráněný
potom padal na opačnou stranu, aniž
by „moudřejší část“ mého mozku na
tomto spásném skoku participovala.
Ve zcela výjimečných případech nám
tedy „amygdalová zkratka“ může být
užitečná. Nicméně v podmínkách po-
kojného, civilizovaného života a při
činnostech, jako je sport, jsou v naprosté
Správně reflektované emoce mohou náš výkon zvýšit.