Page 68
66
|
GOLF
DRIVING
|
Příspěvky čtenářů
Být na hřišti pořád sám není to pravé oře-
chové. Brzy jsem ale zjistil, že mohu zís-
kat zajímavého společníka, který výraz-
ným způsobem usnadní hledání míčků,
čímž mi značně zpříjemní hru.
Jistě nemusím zdůrazňovat lásku psů
k míčkům všeho druhu. Náš Fík sice začal
s tenisáky, ale při mém tréninku krátké
hry na zahradním grínu se mimořádně
zamiloval i do golfových míčků. Zpočátku
jsme se mu v této oblíbené kratochvíli
snažili bránit, protože jsme měli strach,
aby míček nezhltl, ale postupem času
jsme zjistili, že jsou naše obavy liché.
Fík je naším druhým psem a manželka
při vzpomínce na nevychovanost na-
šeho prvního psa rozhodla, že musí
dostat základní výcvik. Chodila s ním
proto po určitou dobu na cvičák
a základní povely zvládl skutečně
bravurně a v krátkém čase. Není pro-
blém přivolání, chůze u nohy a zůstat
na místě, což náš společný pohyb po
golfovém hřišti velmi usnadňuje.
Na tento výcvik základních povelů
jsem navázal výcvikem specifických
golfových povelů jako „hledej“, „do-
nes“, „dej a nekousej“, protože Fík měl
zpočátku snahu míčky kousat a zane-
chával na nich stopy svých ostrých zu-
bů. Časem se je však naučil nosit, aniž
by je poničil. Naprosto zásadním po-
velem je „zůstaň“, což důsledně pou-
žívám při všech odpalech. Fík tak mů-
že vyrazit za hledáním míčků pouze
na povel „hledej“, kdy už nehrozí, že
bych ho mohl zasáhnout, což se na
golfu, jak jsem se doslechl, už párkrát
také přihodilo.
Na hřišti se pohybujeme ve třech režimech.
Pokud jsme sami, tak je Fík zcela volný
a kontroluji jej pouze slovními povely.
Jsou-li na hřišti přátelé, definované chrá-
něné bio-zóny se zákazem vstupu nebo
vím o přítomnosti jiných psů, zvířat, pří-
padně o dalších omezeních, tak mu při-
pnu vodítko, které tahá po zemi, aby
měl pocit větší kontroly. Má to výhodu
v tom, že pokud přesně neposlouchá
slovní povely, mohu vodítko přišlápnout
a usměrnit jeho chování.
Je zcela pochopitelné, že ne všichni hrá-
či vítají psí přítomnost na hřišti, ve výji-
mečných případech tak musím sáhnout
k tomu, že ho vezmu na vodítko a jde
mi u nohy, aby nevznikl pocit, že Fík be-
re cizí míče. Už se mi totiž stalo, že hráč
nebyl schopen nalézt svůj míč a obvinil
mě, že mu ho můj pes ukradl.
Na druhé straně však musím říci, že se
ve většině případů setkávám s pozitiv-
ním postojem spoluhráčů a ostatních
účastníků hry k Fíkovi, zvláště pokud
záhy poznají, že je nijak neotravuje
a mnohdy je schopen pomoci s nale-
zením jejich ztraceného míčku.
Naprosto chápu „nepejskaře“, kteří psi
na hřišti nevidí rádi, protože chování ně-
kterých psích majitelů je zcela katastro-
fální. Nesbírají psí exkrementy do sáčků,
a tím vytvářejí naprosto oprávněnou ne-
návist okolí vůči psům, zvláště pak, po-
kud do tohoto „dárečku na zemi“ někdo
šlápne. Vždy je však nutné mít na pamě-
ti, že pes za tuto situaci nemůže, je pou-
ze obrazem úrovně svého pána. Z tohoto
důvodu jsem vždy vybaven sadou plasto-
vých sáčků, zvládnutí zcela jednoduché
psí hygieny tudíž není žádný problém.
Pokud míček dopadl na krátce střiženou
plochu nebo do jasně identifiko vatelného
místa ve vyšší trávě, vydám povel „k noze“
a vyrážíme z odpaliště společně. Teprve
DOŠLO DO REDAKCE
VYCHOVEJTE SI
VĚRNÉHO CADDYHO
Společnou láskou naší rodiny je český teriér jménem Fík, ale jen já jsem propadl golfu.
Vzhledem k časově náročné práci mimo trvalé bydliště hraji většinou o víkendech,
v časných ranních hodinách, protože téměř žádnému z mých přátel se nechce tak
brzy vstávat. Hra proti hřišti je jistě zajímavá, ale…
Text a foto: Vlastimil Musil
Fík na golfu