Strana 18

ROZHOVOR | Petr Hrubý

Přišel ale zlom. Kdy přišel? Byla to úspěšná kvalifikace na květnový turnaj PGA Tour, na něm zachráněný cut a pak skvělý víkend?

Myslím, že takový první zlom přišel o trochu dřív. Už v Brazílii na PGA Tour Americas to bylo super. Dostal jsem čuchnout a byl z toho skvělý výsledek. Skončil jsem dělený třetí. Vlastně to byla ohromná vzpruha i finančně. Bylo fajn mít zase nějaké peníze, moct cestovat a nemuset se strachovat, jestli nějak vyjdu. Fakt je, že po Brazílii to bylo bolavé, protože další cuty mi nevyšly o ránu nebo pár ran. Až pak přišel turnaj PGA Tour. To bylo super, nezapomenutelný týden. Pravda ale je, že z dlouhodobějšího pohledu, co by mi to mohlo přinést pro sezonu, mi to nedalo vlastně nic.

V jakém smyslu?

Ano, vydělal jsem si nějaké peníze, určitě si vylepšil a vrátil sebevědomí, ale nebylo tam to, že bych si mohl říct, paráda, teď už mám hodně bodů a budu se dostávat na další turnaje. Z pohledu mého dalšího účinkování na Korn Ferry Tour mi to nepřineslo nic. Dohrál jsem v neděli, říkal jsem si, že to byly dva nejlepší dny na golfu, co jsem si pamatoval. Hrál jsem s čistou hlavou, neměl jsem, co ztratit, cítil jsem úplnou svobodu. Jenže hned po dohrání jsme s kamarádem ještě v neděli sedli do auta a jeli tři hodiny do místa, kde budeme hrát v pondělí kvalifikaci. Logistika v téhle části sezony byla fakt šílená.

Povídejte…

Vrátím se k Brazílii. Letěl jsem z Česka do Brazílie, což je sama o sobě docela dlouhá štace. Ani z Brazílie do Argentiny se necestovalo jednoduše. Dostávat se z Cordoby v Argentině do USA to fakt nebylo snadné. V pět ráno tamního času jsem letěl do Peru. Tam krátký přestup. Navíc s hraničními přechody a kontrolami, které tam docela žerou. Spěch na další letadlo a odtamtud do Mexika do Cancunu. Tam následovalo to samé, navíc jsem si musel vyzvednout kufry, vylézt z letiště a zase se zpátky načekovat. Odtud jsem letěl do Seattlu. Takže tři lety s minimálními časy na přestup, od dveří ke dveřím nějakých 28 hodin. Šílenost.

To člověka zrovna neposílí…

To rozhodně ne. Když se k tomu přidá to, že v pondělí neuspějete v kvalifikaci, rychle se přesunete třeba do Peru, kde na poslední jámě zahrajete bogey, které vás stojí o jedinou ránu cut, tak vás to docela slušně srazí na kolena. Potom druhý týden po sobě se vám stane to samé a zase nedáte cut o ránu po bogey na poslední jamce. To už si začnete říkat, to jsi fakt takový mentál, že tohle nezvládneš? Nastěhuje se vám to do hlavy a přemýšlíte, co se to děje. Tohle období byla taková horská dráha.

Kdy jste z ní konečně vystoupil?

Měl jsem za sebou turnaj v Kansasu, kde jsem nedal cut, měl jsem týden volno a říkal jsem si, jestli nemám jet domů do Česka, nepokusit se o reset, ale vrátil jsem se do Seattlu. Přiletěla za mnou přítelkyně a já se konečně odpoutal od golfu. Úplně jsem golf vyhnal z hlavy. To byl ten reset, který jsem potřeboval. Byl to parádní týden. Taková živá voda. Američané měli Den nezávislosti a já ho poprvé za devět let, co jsem byl v Americe, slavil s nimi. Byli jsme u kamaráda, vyjeli jsme si na lodi na moře, užili jsme si ohňostroj a další maličkosti, které jsem potřeboval, abych se vyčistil.

Evidentně to pomohlo.

Na prvním turnaji po pauze v Coloradu jsem nemusel hrát kvaldu v pondělí, začínal jsem odpoledne a jako na potvoru, přesně v okamžiku, kdy jsme přišli na týčko, začalo na prvních dvou jamkách foukat proti nám. Totální vichr, jako by někdo zapnul fén. Bylo vidět, že přichází bouřka. Zahrál jsem na první jámě bogey a už jsem si začal říkat, že je to tady zase. Pak ale přišla klika, díky které se možná všechno obrátilo. Na trojce, která byla drajvovatelný čtyřpar a vedla kolem vody na levé straně jamky, jsem zahrál ránu, která zatáčela doleva. Měl jsem štěstí, že těsně proběhla kolem vody až na green. V ten moment zahoukali a vyhnali nás kvůli bouřce z hřiště do klubovny. Po návratu jsem zahrál klidné birdie a zapnul konečně motory, které na začátku sezony hodně dřely. Dohráli jsme, zakončil jsem kolo birdie na doklep a najednou jsem cítil, že tenhle týden jsem schopný něco

uhrát. Už před Coloradem jsem byl několikrát ve slušné pozici, ale v posledním kole to nebylo ono. Teď jsem si řekl, že nechci být svázaný, že chci hrát v klidu, bez stresu a bez nervů, ať zahraju -5, nebo +5. V poli jsem hrál úplně neskutečně, trefoval jsem greeny, vytvářel si šance, ale vůbec mi to nepatovalo. I tak jsem se stále posouval nahoru, nakonec z toho bylo moje první top 10, sedmé místo. A úplně otočka sezony. Jistota, že hraju i další týden. Tu pohodu jsem si převezl i do Chicaga, kde jsem si připsal další top 10. Tohle byl největší zlom v sezoně, mentálně, herně, bodově a vlastně i finančně.

Letošním znakem Korn Ferry Tour jsou hodně nízká skóre. Čím to je? Kvalitou hráčů, menší náročností hřišť?

Začnu asi tím, že na většině míst v Americe, kde hrajeme, jsou letní bouřky, takže se po nich hřiště rozmočí a rázem jsou přihrávky jako šipky do terče. Hřiště je pak snazší. S tím, jak daleko dneska hrajeme, tak je většina pětiparů na Korn Ferry Tour po dobrém drajvu dosažitelná druhou ranou pětkou, šestkou, sedmičkou železem do greenu. Kvalita hráčů je ohromně vysoká. Spousta z nich hrávala na PGA Tour. I dnes tvoří minimálně 20 až 30 procent pole hráči, kteří mají status PGA Tour, byť omezený. Hrají na Korn Ferry, a to extrémně zvyšuje kvalitu startovního pole. Potvrzuje to i světový žebříček, kde má Korn Ferry větší sílu než evropská DP World Tour. A ještě se vrátím ke hřištím. Není to o tom, že by byla krátká, ale míč dnes lítá hodně daleko. Poslouchal jsem nedávno podcast o PGA Tour v roce 1995. Zarazilo mě, že nejdelším hráčem byl tehdy John Daly s průměrnou délkou drajvů 295 yardů. V letošní sezoně PGA Tour je snad jen pět hráčů, kteří mají průměrný drajv kratší než 295 yardů. Celá PGA Tour tak hraje vlastně dál než Daly v roce 1995. A to byl Daly totální bomber. Průměrný drajv byl tehdy 265 yardů, dneska je 305, což je ohromující. Takže za mě je to kombinace více faktorů – kombinace měkčích hřišť, že míč létá daleko, když trefujete drajvem ferveje, na green hrajete už jen wedžkami. Pak házíme šipky na green a dáváme hodně birdie.

16 | GOLF