Strana 67

DOMÁCÍ HŘIŠTĚ | Dolní Dobrouč

I letos jsme měli možnost zahrát si na 18 jamkách vinoucích se po loukách, úbočích, či v údolích obklopených lesním porostem. Vlastně to je tradice platící od otevření hřiště – byli jsme u jeho otevření a zahráli si na něm i v předešlých letech. Na hřišti, o kterém manažerka resortu Petra Rychetská říká, že je živým organismem a proces proměn na něm nikdy nekončí. Tahle slova můžeme jen a jen potvrdit.

Během minulých let se totiž změnilo mnohé – došlo k zastřešení velké terasy u klubovny, k rozšíření restaurace, vznikla nová retenční nádrž a v běhu let se měnilo i hřiště. Při jeho vzniku a uvedení do provozu se majitel resortu

a duchovní otec hřiště Petr Kolář netajil tím, že hřiště má být především sportovní výzvou.

Zpočátku to tak i bylo, ale během let z přísně nasazeného metru přece jen hodně ubral. Původní doslova strašidelné roughy výrazně ustoupily a posunuly se od fervejí o notný kus dál, takže pokud v nich skončí náš míček, můžeme spílat jen a jen sami sobě za nepovedenou ránu.

Nicméně, sportovní výzva hřiště zůstala zachována. Ostatně, přesvědčili jsme se o tom i letos. Byť se letos v červenci, stejně jako drtivá většina golfových hřišť v Česku, potýkalo s nedostatkem vláhy a vody. Na první pohled to bylo znát na všech vodních plochách na hřišti, které měly hodně pod obvyklý stav vody. Tradiční zelenou barvu na hracích plochách zachraňovaly zejména greeny, které byly možná o něco pomalejší, ale to jim neubralo na kvalitě. Navíc jejich členitost zůstala dál leckdy hodně tvrdým oříškem při hledání té správné „lajny“.

O roughech, které ztratily hodně ze své původní přísnosti, už byla řeč. Dalším nastavením, které ještě víc zvýraznilo přátelskou tvář hřiště, byla proměna původních hranic hřiště, tedy autů, v drtivé většině na trestná území. Tudíž v možnost hrát z místa, kde míček opustil hřiště. Tuhle „výhodu“ jsme během naší „inspekce“ okusili i ocenili několikrát…

Pokud máte štěstí, jako jsme měli my, setkáte se na odpališti jedničky s majitelem Petrem Kolářem, strávíte pár příjemných

celých osmnáct jamek. Po dohrání pak bývá už pozdě na to zpytovat svědomí a říkat si, proč jen já jsem slova pana majitele neposlechl?

Ale vraťme se na jedničku, protože to je jamka doslova a do písmene vítací. Stojíte na odpališti a před vámi se jako na dlani vine pětiparová jednička. Jediné, co nevidíte, je její závěr s greenem schovaným za horizontem. Přesně podle návodu tady stačí poslat drajv na širokou fervej.

Pokud se to povede a přidáte potřebné metry délky, může nastat problém. To proto, že poprvé zjistíte, že není snadné vzít si slova o pokoře k srdci a nepokusit se jít už druhou ranou na green. Může to vyjít, ale každou nepřesnou ránu většinou nemilosrdně spolkne trestná oblast. Takže jistější variantou je si druhou ranou přihrát na dohled jamky a až třetí jít na green. Můžete v klidu odejít s parem, nebo dokonce i s birdie.

Ještě víc slova o pokoře a rozumu platí pro druhou jamku v pořadí, opět pětipar, ten nejdelší na hřišti. První ránu hrajete přes údolí na fervej, která utíká doleva. I tady je důležité udržet své ambice na uzdě. Snaha napálit druhou ranou míček přes dogleg naslepo na green častěji přinese ztrátu míčku než úspěch. Takže opět s rozumem, druhá rána na výhled a třetí na green.

Při příchodu na třetí jamku se rázem ocitnete tak trochu v jiném světě – čtyřpar nikterak dlouhý sevřený do údolí nahrává dlouhým hráčům. Jedním dechem je ale nutné dodat, že také přesným, protože

Hřiště v Dolní Dobrouči není nijak extrémně dlouhé, spíš naopak se řadí mezi kratší. Na druhou stranu je tady nutné počítat i s častým a poměrně razantním převýšením. Nejen na jednotlivých jamkách, ale také při přechodech mezi jednotlivými jamkami.

chvil v družném hovoru. Ještě před hrou se vám dostane cenných informací o tom, co vás na hřišti čeká. Včetně receptu, jak na místních osmnáct jamek.

Jak zní? Na první pohled jednoduše. Hrát s pokorou a s rozumem. Jenže ne každý dokáže své ego ukočírovat tak, aby se předloženého receptu držel

každá rána mimo plochy určené ke hře znamená komplikace. Takže i tady platí bezezbytku slova o pokoře a rozumu.

A tak by se dalo pokračovat jamku po jamce. Hřiště v Dolní Dobrouči není nijak extrémně dlouhé, spíš naopak se řadí mezi kratší. Na druhou stranu je

WWW.CASOPISGOLF.CZ

65