Strana 29

DÁMSKÝ GOLF | Sára Kousková

v neděli, před bujaré tribuny a skvostnou historickou klubovnu.

Byl to pro mě obrovský zážitek, ale i další důležitá zkouška. A to primárně co se psychiky týká. Obzvláště během mého prvního kola jsem se naučila nejvíc těchto lekcí a vlastně jsem jich i nejvíc zvládla. Protože když se ohlížím zpátky, tak si myslím, že jsme se na tu dvanáctou pozici po konci turnaje dostali hlavně díky tomu, jak jsme se postavili k situacím, které nás potkaly během prvního kola.

A tak mi dovolte malý příběh, který se mi udál a nejvíce se zaryl do paměti. Na čtvrté jamce turnaje jsem totiž o fous nedopálila proti větru na green a chytla hranu jednoho z pověstných bankrů. Míček se odrazil zpátky ke greenu vzdálenější hraně a číhala na mě docela svízelná pozice z odkloněného svahu na krátký pin. Nicméně po zhodnocení všech směrů úniku, ten k jamce dával podobný smysl jako všechny ostatní, a tak jsem do toho šla. Míček jsem skoro netrefila, což bylo velmi pravděpodobné, takže se jen rozběhl v bankru vpřed. Přijatelný výsledek, pomyslela jsem si a začala přemýšlet o dalším úderu z písku, který byl už relativně standardní, jen trochu do kopce.

Nápřah a gejzír písku, míček se jen tak lenivě vznesl a pak sjel po bankrové hraně zpět k mým nohám. Bylo tam strašně moc těžkého písku a já to vůbec nečekala. U cvičného greenu při rozehrávání jsem zkoušela bankr, ve kterém bylo takové normální množství písku a byl relativně sypký. To se v mém záměru smíchalo s opatrností, abych krátkou pin pozici moc nepřepálila, a tento marný pokus byl tedy velmi očekávatelný. Celým tělem se mi začala rozlévat pochopitelná frustrace a myšlenky na již nemožnou záchranu paru začaly hodně bolet. Míček byl totiž stále v tom zatraceném bankru.

No nic, řekla jsem si, jdeme na to, koncentruj se. Vylezla jsem ven, opět očistila hůl a vyslechla pocitově jako z dálky Kubova uklidňující slova podpory. Zalezla jsem zpět do písku a za několik desítek sekund se mi křivil obličej nad zcela totožným výsledkem.

Hlavou mi probleskly v rychlém sledu myšlenky na celou přípravu a úsilí, které vedlo

až k tomuto turnaji, a také na to, jak to tady doslova a do písmene pohřbívám zaživa. Vylezla jsem opět ven a psychicky mi přišlo, že mě bolí celý člověk. Nádech, výdech, nádech, výdech. Jen jedna další rána, jen tahle. Zhodnoť to a dostaň už ten míček jakkoliv na green. A tak jsem práskla do písku čtvrtým pokusem co největší silou a míček dopadl konečně na green a rozeběhl se za jamku. Naštěstí zastavil zhruba uprostřed greenu.

Myslela jsem jen na svůj plán, na to hrát jen tu další ránu s celou svou pozorností. Všechny myšlenky na to, kolikátou ránu vlastně už hraju nebo kam až se v leaderboardu propadnu nebo jestli jsem si právě nezakopala všechny své šance na cut, jsem zatlačovala v hlavě někam pryč stejně jako valící se slzy v očích, abych vůbec viděla na míček. Podařilo se mi to, viděla jsem jen svůj pat a přesně to, co chci udělat. A míček pak ze zhruba šesti metrů našel jamku. Potěšilo mě to moc a brala jsem to jako velkou odměnu za svou koncentraci.

O několik nádechů a výdechů později jsem se u Kuby ujišťovala, že prostě musím vytrvat, že to musím hodit za hlavu a jen hrát dál, jen další ránu, že nevíme, co dobrého na nás může na dalších jamkách čekat.

A pak jsem odpálila z pátého odpaliště. Během následujících jamek jsme se dostali díky třema berdíkům zpátky na skóre +1, které jsem si nesla už po jedničce.

Na druhé devítce přišel párek bogíček, ale stále jsme kráčeli dál pevnými kroky, jedno rozhodnutí za druhým. Až jsme se ocitli na jamce č. 15 a já jsem skvělým drajvem rozpůlila fervej. Nebo alespoň jsme si to mysleli. Míček však chytil jeden ze sběrných lavorů na ferveji a ten ho posléze odklonil až do hlubokého bankru vedle ferveje. Ve zkratce se příběh ze čtyřky tak trochu opět velmi bolestivě opakoval, tentokrát jsem potřebovala tři pokusy, abych se dostala z písčitých spárů. S bonusem toho, že foukalo proti větru a já se každou ranou osprchovala pískem, který jsem odpálila.

Nicméně, když jsem ležela tou pátou ranou na čtyřparu úplně na konci greenu a k jamce jsem to měla ještě necelých 20 metrů, z posledních sil jsem se snažila koncentrovat jen na pat, který mě právě čekal a všechno ostatní zapomenout. A když už

byl míček těsně před jamkou, hlavou mi běželo, jak děsně absurdní ten náš sport vlastně je. Zaznamenala jsem tedy 6 a jen nevěřícně a se slzami smutku i štěstí zároveň pochodovala přes celý green vyzvednout míček z jamky. Ten den to prostě byla velká škola, ale strašně důležitá.

Jasně, určitě by to bez těch berdíků a všeho jiného nešlo, ale kdybych se na té čtyřce ten první den rozložila, byl by to pravděpodobně úplně jiný příběh. Rozhodl jen a jen přístup, tedy rozhodnutí, jestli z toho písku vylezete stále jako odolný a odhodlaný člověk, který má pořád stejný plán, nebo vás vztek, smutek nebo cokoliv jiného pohltí a váš plán rozcupuje na cucky.

Přesně tohle všechno si uvědomit, přijmout to a věnovat se jen jednotlivým ranám a až na úplném konci je všechny spočítat. Váš přístup je ve finále jedna z mála věcí, kterou můžete při hře golfu ovlivnit. A hlavně u linksového golfu, který je především o chybách a o tom, že se nesmíte nechat zlomit.

Všechno tohle se tam totiž ukazuje v takovém čistém syrovém stavu. Protože i když zahrajete ránu přesně dle svých představ, přijdou linksoví permoníci a prostě zajistí, že se dostanete do obtížné situace, protože právě oni tvoří příběhy The Open a těch největších testů v golfu. A pokud si pamatujete mou analogii s veselými veverkami, tak tohle je něco podobného.

Nejdůležitější je prostě holý golfový fakt, že se každá rána počítá stejně. Ať už má 300 metrů nebo dva centimetry, je to skvělá přihrávka do greenu nebo jen výklep zpod hrany bankru proti směru hry, každá znamená na skórekartě totéž. O to neuvěřitelnější jsou pak příklady typu, že máte na poslední jamce druhého kola okolo deváté večer před sebou pat dlouhý zhruba šest stop, tedy asi dva metry, a ten má rozhodnout o tom, co budete dělat o víkendu. Když vlastně i všechny ty ostatní rány předtím jsou součástí stejného osudu. A tak až si půjdete příště zahrát, zkuste si tohoto faktu všimnout. Je to někdy až drasticky bolestný a zároveň úžasný pocit. A pro mě je to jedna z nejpoutavějších věcí na golfu.

Zdraví vás Sára

WWW.CASOPISGOLF.CZ

27