Strana 23
ROZHOVOR | Sára Kousková
Hlava v golfu
je stěžejní element
Žádné odpočinkové letní prázdniny, ale pořádný golfový zápřah si, obrazně řečeno, naordinovala v červenci a srpnu Sára Kousková – dva starty na majorech plus tři další turnaje Ladies European Tour. A výsledek? Na obou majorech, na Evian Championship a AIG Women’s Open, prošla cutem, na Open odehrála nejlepší finálové kolo ze všech hráček a vyšplhala se na skvělé 12. místo, což je nejlepší výsledek české hráčky v his‑ torii majorů. Letní sérii pak završila srpnovým druhým místem na Irish Open. Není divu, že spokojená byla 27letá hráčka i její partner a caddie v jedné osobě Jakub Mejzlík.
Jaký zatím byl a je rok 2026?
Chtěla jsem se na léto připravit lépe než loni. Tehdy jsem poprvé startovala na obou evropských majorech, ale cítila jsem se trochu unavená. A také se mi turnaje úplně nepovedly. To jsem nechtěla letos opakovat a myslím, že to o moc líp asi ani dopadnout nemohlo. Dala jsem cut nejen na majorech, ale i na Scottish Open, na turnaji v Londýně a vše zakončila druhým místem na Irish Open.
Co bylo tou největší změnou oproti loňskému roku?
Není to jen jeden moment, ale za mě je tou největší změnou hra jako celek. Celé to vnímání, jak přistupovat ke hře na linksech, ve větru, protože tři turnaje v Británii byly hodně větrné. Byl to ode mě trochu jiný přístup, ovlivnilo to pozitivně i moje sebevědomí a projevilo se to na hře. Nejen z hlediska strategie, ale i kvality ran. Myslím ale, že primárně tou největší změnou bylo právě moje sebevědomí. Věřila jsem své hře.
Ve finálovém kole ženského The Open jste zahrála mezi všemi golfovými hvězdami nejlepší výsledek dne, který vás katapultoval na konečné 12. místo…
Dozvěděla jsem se o tom vlastně až po hře, když mi to někdo ve skóre zóně ukázal. Věděla jsem ten den, že jamky se o moc líp zahrát nedaly, takže jsem
tušila, že je moje skóre dobré. To, že jsem se dokázala pohybovat mezi nejlepšími, pro mě byl důkaz, že svou práci děláme dobře. Jen ty dvě poslední jamky úplně nevyšly podle představ. Ten červík bude vrtat ještě nějaký čas.
V jednu chvíli jste atakovala dokonce i pomyslné stupně vítězů. Když se s odstupem ohlédnete za závěrečnými dvěma jamkami, co se tam stalo?
Myslím, že ten příběh začal už v prvním kole. Začali jsme relativně ok, byť hned na jedničce jsem zahrála bogey. Přišli jsme pak na čtyřku, rána nedoletěla na
mě emoce doslova vytryskly. Přišla tři birdie a zase jsme se vrátili na +1. Jenže na patnáctce se opakovalo to samé. Rána do bankru a tři další, abych se dostala ven. Ta bolest v bankru byla velká, kolo jsme nějak dohráli a do druhého kola jsme si nesli batůžek s ranami navíc. Taky jsme si ale říkali, že pokud se budeme držet plánu, budeme trpěliví a postupně stahovat jednu ránu za druhou, že to může vyjít. Odehrála jsem ve druhém kole hodně skvělých ran, těžké jamky jsme zvládli v paru a na osmnáctce měl rozhodnout poslední pat ze dvou metrů, jestli budu hrát i o víkendu, nebo ne. Byla to skvělá možnost a já proto udělala
Byl to ode mě trochu jiný přístup, ovlivnilo to pozitivně i moje sebevědomí a projevilo se to na hře. Nejen z hlediska strategie, ale i kvality ran. Myslím ale, že primárně tou největší změnou bylo právě moje sebevědomí. Věřila jsem své hře.
green a trvalo mně čtyři rány, než jsem se z hlubokého bankru dostala ven. Když jsem se konečně dostala ven, čekal mě pat dlouhý snad patnáct metrů. Najednou máte v hlavě, že jste si v tu chvíli odbouchli celý turnaj. Tuhle myšlenku jsem ale rychle uklidila do kouta a řekla si, že budeme pokračovat bez poraženeckých myšlenek. Stála jsem na greenu a věděla, že zbývá jediné – poslat míček do jamky. A on do ní spadl. V tu chvíli ze
vše. Ten pat do jamky spadl, ale nejvíc jsem si vážila toho, že i přes to, jak jsme první kolo pos…, v tom druhém jsme se dokázali vrátit.
Vzpomenete si, při jaké ráně na The Open jste prožívala největší nervy?
Myslím, že v každém kole bylo dost stresových okamžiků, ale asi ten pat, který rozhodl, že si zahraju i o víkendu. Připomnělo mi to ten pat na vítězství
WWW.CASOPISGOLF.CZ
21