Strana 38

INSTRUKCE | Kapitoly z psychologie

Napětí se může šířit stejně jako dobrá nálada.

Stačí si vzpomenout na dvě různá kola. Jedno odehrajete s lidmi, se kterými je vám dobře. Nikdo nikam nespěchá, ale zároveň se nezdržuje a hra má příjemné tempo. Po dobré ráně přijde krátké uznání, po špatné žádné velké drama. Hovor plyne přirozeně, chvíli se mluví a chvíli mlčí. A najednou zjistíte, že jste na osmnáctce a ani nevíte, jak rychle to uteklo.

A pak je tu jiné kolo. Spoluhráč komentuje každou ránu. Dlouho hledá míč, ještě déle vybírá hůl a před každým patem absolvuje malý soukromý rituál. Nebo je naopak nervózní, podrážděný a dává svou nespokojenost najevo celému okolí. Nemusí přitom říct skoro nic. Stačí povzdech, gesto nebo výraz obličeje. A vy najednou nehrajete jen svůj golf. Hrajete také s jeho náladou.

Psychologie pro to má několik vysvětlení. Lidé přirozeně přebírají emoce svého okolí. Napětí se může šířit stejně snadno jako dobrá nálada. Pokud vedle nás někdo neustále spěchá, začneme mít pocit, že zdržujeme. Pokud je spoluhráč nervózní, můžeme být o chvíli později nervózní také, přestože jsme ještě před první jamkou byli úplně v klidu.

Pozornost má navíc omezenou kapacitu. Golfista ji potřebuje k odhadu vzdálenosti a větru, k výběru hole a směru nebo také třeba k vlastní rutině. Jakmile její část

Nálada

ve flightu

Říká se, že golfista hraje především sám proti sobě. Jen‑ že občas do flightu vyfasujeme lidi, kteří nám příliš ne‑ sednou. A ti dokážou naši hru ovlivnit mnohem víc, než jsme si ochotni připustit. Jedinou, třebaže nevinnou po‑ známkou nás mohou zcela rozhodit. Někdy stačí jejich tempo, mlčení nebo způsob, jakým se tváří po našem nepovedeném patu. Golf je totiž nejen technická a men‑ tální hra. Je také velmi sociální.

text: Magda Jochmanová

spotřebuje na myšlenky typu „Proč zase stojí tak blízko?“ nebo „Doufám, že už přestane komentovat moje rány“, na samotnou hru jí jednoduše zbývá méně.

času a jednoduchá rána se snadno změní v sérii pochybností. O to důležitější je umět se znovu vrátit ke své rutině.

A právě golf je na podobné drobnosti mimořádně citlivý. V hokeji nebo fotbale nás často pohltí samotná akce. Golf nám naopak nabízí spoustu času přemýšlet. Mezi dvěma ranami můžeme několik minut kráčet se svými myšlenkami. A čím více prostoru dostanou, tím snadněji dokážou malou nepříjemnost přetavit ve velký problém.

Zvláštní kapitolou je rivalita. Může být dobrým motorem, ale stejně snadno nás může rozhodit. Silný spoluhráč nás často

Nemůžeme si vždy vybrat, s kým budeme hrát. Nemůžeme ovlivnit tempo flightu před námi, náladu spoluhráče ani jeho potřebu rozebírat náš švih na každém odpališti. Můžeme ale rozhodnout, kolik prostoru mu dáme ve své hlavě. Možná právě tady se golf nejvíce podobá životu. Také v něm potkáváme lidi, kteří nás zrychlují, brzdí, povzbuzují nebo rozčilují. Některé si vybereme, jiné ne.

Velká část našeho klidu proto nespočívá v tom, že kolem sebe vytvo-

Nemůžeme si vždy vybrat, s kým budeme hrát. Nemůžeme ovlivnit tempo flightu před námi, náladu spoluhráče ani jeho potřebu rozebírat náš švih na každém odpališti. Můžeme ale rozhodnout, kolik prostoru mu dáme ve své hlavě.

vytáhne nahoru. Jakmile ale začneme sledovat hlavně jeho skóre, délku ran nebo chyby, přestáváme hrát svůj golf a stále víc se necháváme vtáhnout do hry, která se odehrává především v naší hlavě.

Pomalá hra zase dokáže rozhodit rytmus. Čekání dává hlavě příliš mnoho

říme dokonale příjemné prostředí, nýbrž spíš v tom, že se dokážeme vrátit sami k sobě, i když okolnosti zrovna ideální nejsou.

Na golfu k tomu máme pokaždé novou příležitost. Stačí další odpaliště, jeden nádech, pohled na fervej a jediná otázka: Jakou ránu chci zahrát právě teď?

36 | GOLF