Page 21
ROZHOVOR
|
Patrik Kupec
WWW.CASOPISGOLF.CZ
19
aktivity. Bylo to v době, kdy jsem měl
skoro každý den trénink nebo zápas ať
už ve fotbale, squashi nebo fl orbalu. Ver-
dikt byl pro mě vyloženě trestem. Už po
několika dnech jsem měl dokonalý pohy-
bový absťák a pošilhával po sportovních
alternativách.
A tady začalo naše debatování
o golfu. Jak jste se k němu dostal?
Tehdy v místě mého bydliště právě probí-
hala veliká reklamní akce upoutávající na
golf ve Štiříně. Vypravil jsem se tam s myl-
nou a obecně rozšířenou představou,
že golf je sport pro důchodce, a tak mi
žádné nebezpečí nehrozí. Realita byla ta-
ková, že po měsíci, kdy jsem si udělal „ze-
lenou kartu“, se ze mě stal plnohodnotný
golfový „pacient“.
Jaké byly vaše začátky?
Začátky nemohly být pro sportovního
cholerika jiné než krušné. V tomto směru
mi golf dal i spoustu pozitivních zkuše-
ností do života. Musel jsem se hodně
zklidnit a naučit se, v rámci možností,
především trpělivosti.
Takže postupný klasický vývoj?
Co se herní výkonnosti týče, během první
sezony jsem „dospěl“ od zmiňované „ze-
lené karty“ k hednikepu 20. Po druhé
sezoně jsem zakotvil na 12, kde jsem se
další rok s malými výkyvy potácel.
To nebyl špatný start.
V té době jsem náhodou narazil na jméno
Aarona Jon McAdama, profesionálního
trenéra, pod jehož vedením jsem se po-
stupně v následujících letech prokousal až
k hendikepu 2.
Naznačuje tohle vaše „tempo“ nějaký
cíl?
Vlastně ani ne. Rozhodně jsem si nepřed-
stavoval, že bych vstoupil na trenérskou
dráhu. Jednoduše mě hra hodně ba-
vila a bral jsem ji jako oddech od práce
a školy.
Jenže...
Jednoho dne mě požádali kolegové na mém
domovském hřišti, zda bych byl ochoten
asistovat u početnější akademie. Teprve ná-
sledně jsem si uvědomil, že bych si trénování
dokázal představit jako profesi.
Pak jste vstoupil do české PGA?
Nevzal jsem to tak rychle. Absolvoval
jsem kurz cvičitele golfu, který mi dával
možnost za jistých podmínek dávat lekce,
nicméně jsem nebyl zcela přesvědčen, že
mi zanícení vydrží natolik, abych se pro-
fesionalizoval. Po dvou letech už jsem do-
spěl k názoru, že je čas posunout se dále,
a tak jsem podal přihlášku do PGA Czech.
A teď k těm fotografi ím. Jak jste se
dostal do USA?
Do Ameriky, především pak na Floridu,
jsem poprvé zavítal před nějakými čtyřmi
lety, kdy už jsem měl dost zkušeností
s evropskými resorty. A musím říci, že se
mi tam zpočátku vůbec nelíbilo – fádní
krajina, navlas stejná vilová zástavba…
chybělo tomu golfovému ráji kouzlo
a osobitost.
První dojem z Floridy, když přijede
člověk z českých kopečků, není
okouzlující. Poznal jsem to také. Ale
nabídka golfových hřišť to vynahra-
zuje, ne?
Ano, již po měsíci jsem ocenil kvalitní zá-
zemí, právě co se golfu týče, a nakonec
jsem úplně změnil názor, hlavně díky li-
dem, s nimiž jsem se tam seznámil. Od
té doby se na Floridu vypravuji minimálně
dvakrát ročně trénovat své klienty.
Takže jeden klient potřeboval na
turnaji caddyho?
Ano, jedním z mých klientů, který se po-
stupem času stal i, mohu to snad říci,
blízkým kamarádem, mě požádal, zda
bych mu nejel dělat trenéra a caddyho na
pro-am turnaj americké PGA, ze kterého
měl přirozený respekt a cítil by se lépe
s mojí podporou.
Co to bylo za turnaj?
Jednalo se o třetí turnaj americké série
PGA – Humana Challange v kalifornské
La Quintě v lednu tohoto roku, pořádaný
ve spolupráci s nadací bývalého ame-
rického prezidenta Clinton Foundation.
A při této příležitosti jsme měli také
výjimečnou možnost zúčastnit se soukro-
mého turnaje Billa Clintona na uzavřeném
hřišti Porcupine Creek.
To se každému nepovede. Jaký je
Bill Clinton hráč?
Kulantně řečeno, Bill Clinton je velice
zábavný parťák, nesmírně společenský
a se smyslem pro humor. Golf zjevně mi-
luje a náležitě si ho užívá, což je napříč
všemi výkonnostními kategoriemi veskrze
vzácný jev. Co ale mohu s naprostou jisto-
tou konstatovat, to je fakt, že se jednalo
o nejdelší devítku v mém životě. Čtyři ho-
diny jsem půl hřiště na buggynách ještě
nehrál. Každopádně to ale byl nevšední
zážitek a veliká legrace.
Máte nějakou perličku ze hry
s exprezidentem USA?
Tak prezidentské „manýry“ (a to nemys-
lím nějak pejorativně) ho neopouštějí
ani na golfu. Clinton je vůdčí osobnost,
je svůj a rád se podělí o své nabyté zku-
šenosti s ostatními. Na jedné z jamek
začal například zaníceně vysvětlovat
mému svěřenci, jakým způsobem má
hrát driverem. Načež poskytl názor-
nou ukázku v podobě tří učebnicových
hooků do nejbližšího potoka. Ale to
ho to vůbec nerozhodilo a neodradilo
od dalších rad.
Jak se k tomu postavil váš kamarád
po radách od bývalého nejmocněj-
šího muže světa?
Vzniklou situaci komentoval slovy: „Zacho-
vej paniku, když Bill doprovázel astronauty
výtahem ke kokpitu raketoplánu, začal je
prý instruovat, jak a co mají provést, aby
vše dobře dopadlo.“
Nejprve jste byl na turnaji jako
caddy a pak i jako hráč?
Přesněji řečeno naopak. Zahrál jsem si
zmiňovaný turnaj Billa Clintona ve středu
před zahájením soutěžních kol Humana
Challenge a tréninková kola na hřištích
PGA West – Palmer Course a Nicklaus
Course. Při soutěžních kolech hlavního
Absolvoval jsem kurz cvičitele golfu, který mi dával
možnost za jistých podmínek dávat lekce. Po dvou
letech už jsem dospěl k názoru, že je čas posunout
se dále, a tak jsem podal přihlášku do PGA Czech.