Page 38
36
|
GOLF
Podle výukových materiálů
PGAC připravil
Ondřej Trupl
V průběhu celé akce, během které hráči
využívají sílu, aby jejich dopředný po-
hyb při švihu byl co nejúčinnější a hlava
šla do míče razantně, je potřeba praco-
vat zcela naplno. Od špiček nohou až po
hlavu hole se vše děje – nebo by se mělo
dít – v pevně dané sekvenci. Je to ostatně
zřejmé, pokud provedete mechanickou
analýzu modelu (viz obr.).
Tři válce, A, B a C (poskládané odzdola od
největšího po nejmenší), se otáčejí kolem
centrální osy, přičemž každý z nich je po-
háněný pružinou připojenou k dolní části
každého z válců. Pružina válce A je při-
pojena k pevné základně. U pružin se od
dolního po horní válec snižuje vynaložená
síla. Levá část obrázku zachycuje celý sys-
tém v momentě, kdy pružiny ještě nejsou
natažené.
Předpokládejme, že každou pružinu na-
pneme na maximum otočením válce C
vzhledem k válci B ve směru hodinových
ručiček, poté společným otočením válců B
a C vzhledem k válci A a nakonec i společ-
ným otočením všech tří válců vzhledem
k základně. Předpokládejme dále, že sys-
tém v těchto pozicích lze uzamknout,
takže pružiny zůstanou natažené. Ačkoliv
svaly nelez chápat zcela jako pružiny, ana-
logie s golfi stou nataženým ve vrcholné
fázi nápřahu je zcela zřetelná; ba co víc –
pokud by se válce mohly otáčet navzájem
k sobě vždy o pouhých 30° před nataže-
ním pružin na jejich maximum, pak by se
horní válec otočil o 90° – tedy přibližně
stejně jako golfi stova ramena.
Otázka nyní zní: V jakém pořadí by se
pružiny měly uvolňovat, aby horní válec
rotoval nejvyšší možnou rychlostí při prů-
chodu svým výchozím bodem? Odpověď
je jednoduchá – měly by pracovat od
spodu nahoru. Pružina pohánějící válec
A by se měla uvolňovat první, a protože
zbývající dvě pružiny jsou natažené na
maximum, pohání celý systém A, B a C
dohromady jako jeden celek.
Když všechna (nebo většina) energie
první pružiny pohání celý systém, uvolní
se pružiny připojené k válcům B a A. To
roztáčí válce B a C o něco rychleji a zá-
roveň dochází ke zpomalení válce A. Je-li
následně všechna či většina energie vy-
užívána druhou pružinou, pak se válec C
pohybuje rychleji a dochází ke zpomalení
válce B. Zůstává válec C, který rotuje rychle;
zatímco A a B se pohybují pomalu.
Uvedené sekvence pracují odzdola nahoru,
přičemž dochází k přenosu značného
množství energie, a to od spodní pružiny
až do závěrečného pohybu horní části.
Na základě popisované problematiky lze
obecně konstatovat, že každá část rotují-
cího a (v případě reálného hráče) švihají-
cího systému musí rotovat kolem osy, do-
kud má dostatek energie na vykonávání
tohoto pohybu. V termínech reálného
hráče to znamená, že se postupně zapo-
jují nohy pohánějící boky, boky vedoucí
trup, trup pohánějící horní část hrudníku
a ramena, ramena vedoucí paže a paže
dodávající energii dolní části rukou s šaf-
tem, až po hlavu hole.
Poslední část těla, kde dochází k uvolnění
napětí v dopředné fázi švihu při jeho po-
hybu do míče se uskutečňuje v zápěstích.
Uvolněním zalomeného zápěstí dojde
k přenosu velkého množství energie, jež
se přenáší na hůl jdoucí volně a rychle do
míče. Právě v tom spočívá podstata gol-
fového švihu, respektive části, kdy je hůl
spouštěna dolů do míče.
(Příště: Golfový švih – Akce levé paže)
Lidské tělo a model
Už jsme se podívali na přirozenou sekvenci pohybů tvořících golfový švih, včetně za-
pojení potřebného množství síly. Nyní vše uzavřeme pasáží, v níž se budeme věnovat
fázi, při níž hráč spouští hůl dolů z vrcholu nápřahu.
Obr.: Pružinou poháněný mechanický model ilustrující rotaci trupu a význam tenze během fáze, kdy hráč spouští hůl z vrcholu nápřahu.
Golfová fyzika
abc
a
b
c
a
b
c