Page 6
4
|
GOLF
KOMENTÁŘE
Před dvěma sty lety proběhl první dámský golfový turnaj. Pěkná,
dlouhá tradice – jen s pár drobnými komplikacemi pro pány.
Samozřejmě nemám nic proti dívkám a ženám hrajícím golf.
Radostné zvuky, které se nesou po hřišti po zvlášť povedené
ráně, hlasité výkřiky sdělující okolí radost či smutek, vzájemná
blahopřání, projevy hluboké soustrasti doprovázející nikdy neví-
daný pech spoluhráčky – to všechno dodává akustické pozadí
průvodu mlčenlivých mužů, vlekoucích se namáhavě hřištěm
za čilými dámami.
Nic proti golfi stkám. Ale k tomuto tématu je potřeba přistu-
povat s neobyčejnou obezřetností. Jsou země, kde se dámská
nožka na grínu jednoduše nesmí objevit. Samozřejmě jsem
proti takové diskriminaci. Trošku slabší odvar poskytují hřiště,
kam dáma vkročit smí, ale nemají tam pro ni žádná odpaliště –
a jako vrchol pohany si dáma může píchnout týčko kamkoli
a začít hrát z libovolného místa. Jak nehezké!
Ženy jsou přirozeně objekt naší touhy v mládí, potěšení v letech
dospělosti a každopádně opora ve stáří. Ale přirozeně tady zůstává
otázka, proč musejí hrát zrovna golf?
Zmíněný první turnaj se hrál v roce 1810, ten rok byl také první
Oktoberfest, Napoleonova vojska stála u Moskvy, byla zave-
dena živnostenská daň – prostě katastrof bylo více. V golfu se
utkaly ženy skotských rybářů z Musselburghu, jejichž manželé
tehdy zrovna v bouři a vlnobití nasazovali život při lovu herynků.
Ženy samozřejmě své hole neměly, tak si pomohly holemi svých
manželů.
Pak se rybáři vrátili domů a dost se zlobili – byla tehdy taková
doba, že většina mužů by raději půjčila svou ženu než své dra-
hocenné hole. I po dvou stech letech je tohle téma leckde ještě
otevřené…
Pionýrky z Musselbourghu odměnily vítězku hedvábnými rukavič-
kami. To jasně dokazuje, že módu přinesly na gríny právě ženy.
Móda se za tu dlouhou dobu plně rozvinula a vyvinula – mužské
odění se změnilo vcelku nepatrně, avšak v případě dam to došlo
až do dnešních lehounkých sukýnek a apartních triček s hlubo-
kým výstřihem. Pozitivní vývoj. Jen muži, jejichž smysl pro mo-
rálku a etiku se zcela zdeformoval, proti tomuto vývoji mohou
cosi namítat.
Nemám skutečně nic proti golfi stkám, ale jsou skutečnosti,
které člověka donutí k zamyšlení. Už roku 1567 se skotská krá-
lovna Marie Stuartovna údajně oddávala golfu sotva dva týdny
poté, co byl zavražděn její manžel. No, co myslíte, dokázal by
se takto, bez kousku piety chovat muž? Z děl Shakespearových
i z další četné literatury se však můžete dozvědět, jak to s ta-
kovými ženami chodí – o dvacet let později byla popravena
na rozkaz své nevlastní sestry Alžběty I., toho času královny
anglické.
Jedno malé nebezpečí s sebou dáma ve flajtu nese téměř
pokaždé. Spočtěte si, kolikrát během kola se vám po stan-
dardně zkažené ráně dere z úst nějaké to speciální uklid-
ňující slovo. Průměrný golfista hraje tak sto ran, to máme
mnoho a mnoho potlačených emocí, které se někde nutně
hromadí. Tak se z hry povznášející a sloužící k regeneraci
sil může stát generátor vážných tíživých stavů. Stále ještě
nemám nic proti golfistkám, ale i tento faktor je třeba vzít
v úvahu.
Ale – i když se to podle předchozích řádků nezdá možné –
mohou skutečně nastat situace, kdy i já mohu proti ženám –
golfistkám něco mít. To nastává, když hrají o moc lépe než
našinec, navíc brutálně využívají výhody zkrácených odpališť
a přinášejí mnohem nižší čísla, než jsme my pánové schopni
zahrát. To je pak jediná naděje, jak z toho ven – přestup do
jiného klubu…
Z prvního odpaliště
Nemám skutečně nic proti golfistkám,
ale jsou skutečnosti, které člověka
donutí k zamyšlení. Už roku 1567
se skotská královna Marie Stuartovna
údajně oddávala golfu sotva dva týdny
poté, co byl zavražděn její manžel. No,
co myslíte, dokázal by se takto, bez
kousku piety chovat muž?
Nic proti golfistkám
Ivo Doušek