Page 66
CESTY ZA GOLFEM
|
USA
64
|
GOLF
zakoupíme v automatu přímo na zastávce
(nebo u řidiče, kde však je nutné mít přes-
nou částku, protože ti zpátky nevracejí).
Nejvýhodnější je pořídit si lístek na 24
hodin. Stojí sice dvakrát tolik co běžné
jízdné, ale umožňuje vesele a neomezeně
nastupovat a vystupovat, kdykoliv a kde-
koliv se nám zlíbí.
Linka, která projíždí po celé délce
Stripu, je označená jako Deuce a staví
u všech větších hotelů. Pokud se ve-
zeme, vždy musíme počítat s časovými
prodlevami, protože dopravní situace
na Las Vegas Boulevard je opravdu zou-
falá a často se jede doslova krokem.
Stačí jen obyčejná oprava kanalizace,
aby se z celého slavného Stripu stalo
gigantické parkoviště. Nejlépe to má
vyřešené místní policie – kličkuje mezi
pomalu se plazícími vozy na kolech!
Málokdo a máloco jí unikne…
Přestože jsme v Las Vegas, kde se na lec-
cos nahlíží trochu jinak, mějme na pa-
měti, že i zde platí – alkohol od 21 let.
Stejná je minimální věková hranice pro
vstup do kasina.
Valná část atrakcí a jiných doprovodných
programů, které jsou součástí zdejšího
zábavního kolotoče, je zdarma. Samo-
zřejmě ani tady nehrabe žádné kuře za-
darmo, a tak za některé vyhlášené show
zaplatíme naopak několikanásobně více
než jinde. Pokud se nechystáme na něja-
kou vyloženě společenskou akci, můžeme
se obléknout střídmě, pohodlně, jak jsme
běžně zvyklí. Pochopíme, až v kasinu za-
hlédneme sedět u „jednorukého bandity“
nebo slot-machine pěkně nalíčenou dámu
s natáčkami na hlavě a možná v pyžamku
nebo županu. Tady je to každému jedno,
hlavně, že si přisadíte do hry!
Kdo si přece jenom myslí, že by si chtěl
z návštěvy Las Vegas odnést více než zá-
žitek z návštěvy města, může si přes den
udělat výlet do okolí. Je toho tu okolo
k vidění spousta, jen je potřeba auto.
Nebo si zaplatíme túru u některé z míst-
ních cestovních agentur, která zajistí vše
potřebné.
Nejoblíbenějšími destinacemi jsou gi-
gantická přehradní
hráz Hoover Dam
(1936), kde se za vstupné můžeme zú-
častnit prohlídky zdejší hydroelektrárny
s průvodcem nebo si přehradu projít jen
tak sami zvenku a pokochat se pěknými
výhledy: na kaňon řeky Colorado, na ústí
přilehlého jezera Lake Mead, největší
vodní nádrže USA (kam si můžeme po
prohlídce zajet zaplavat), nebo na ne-
dávno dostavěný impozantní most Mike
O´Callagham – Pat Tillman Memorial
Bridge, známý jako Hoover Dam Bypass.
Kdo má na poznávání této části USA
více dnů – z vlastní zkušenosti to chce
v tomto konkrétním případě alespoň 5
navíc – vyrazí přes Hoover Dam pouští
mezi horami dále na jihovýchod, k městu
Kingman.
Tady se může „potkat“ s vyhlášenou sil-
nicí Route 66. Po ní projedete krajinou
s výjevy jako ze starých amerických fi lmů
(opuštěné benzínové pumpy a bufety,
zrezivělé vraky cadillaců, ale občas také
nablýskané Harleye s jezdci v černé kůži)
třeba až do Williamsu, odkud už je to „jen
pár“ hodin (něco okolo dvou) cesty k další
dosažitelné atrakci – jižnímu okraji (South
Rim) národního parku
Grand Canyon.
Pokračovat odtud lze na východ a ná-
sledně na sever do Arizony do města
Page (velmi hezké mistrovské hřiště Lake
Powell National!) a Grand Canyon ob-
kroužit směrem po jeho severní hraně,
přes Navajo Bridge, Jacob Lake, Kanab
(další nádhernou zastávkou může být
prohlídka
národního parku Zion),
Springdale a Mesquite (zde opět na výběr
několik krásných golfových hřišť) zpět
do Las Vegas.
Dalším tipem na jednodenní krátký výlet
je překrásný státní park
Valley of Fire,
nejstarší na území Nevady (1935). Jeho
charakteristickými rysy jsou rudé pís-
kovcové formace, zerodované do neu-
věřitelných tvarů. Zvláště západy slunce
jsou zde nádherné. Tehdy pochopíme,
kde se vzalo jméno parku: Valley of
Fire – Údolí ohně.
A co golf? Minule jsme si představili dva
resorty, nabízející dostatek „zeleného
rozptýlení“ (Legacy a Boulder Creek).
Dnes vám přiblížím další hřiště, která stojí
za návštěvu.
BADLANDS GOLF CLUB, LAS VEGAS
Resort designovaný Johnny Millerem a Chi
Chi Rodriguezem nabízí tři devítky, hra-
telné ve třech 18jamkových kombina-
cích: Desperado/Diablo, Diablo/Outlaw,
a Desperado/Outlaw. Otevřeno bylo v roce
1995. Hřiště je přeséváno dvakrát do roka,
aby byly zajištěny konzistentní hrací pod-
mínky po celý rok. Původní kombinace
Desperado/Diablo se nese v pouštním
stylu s důrazem na umístění ran – vždyť
pouhých 95 akrů (přibližně 38,5 hektaru
z celé rozlohy, která čítá kolem 100 ha) je
zde oseto travami!
Hlavním záměrem designérů byla přiro-
zená scenérie pouště. Ferveje nabízejí
velkorysé dopadové plochy, ale jen v pří-
padě, že zvolíte správnou hůl, jinak bu-
dete mít co do činění s malými kaňony,
průrvami, pískem (waste areas), kamením
a roštím. Přidejte trochu horkých větrných
vírů z okolních hor a máte skvělý mix pro
opravdovou golfovou výzvu.
Obecně řečeno, gríny jsou středně velké
a rychlé. Větší vodní překážka vstupuje do
hry na trojce Desperada a devítce Outlaw.
Každá z osmnácti jamek má svůj vlastní
charakter – místní profesionálové tvrdí,
že každá z nich může být tzv. „signature
hole“. Hřiště je protkáno také množstvím
travnatých i pískových bankrů, ale potkáme
pouze několik málo stromů.
Osmička na Desperadu (par 3, 169 yardů
z modrých) není ani tak testem svojí dél-
kou jako spíše překážkami, které lemují
téměř celou jamku. Bezpečnější rány jsou
na levou část grínu, zatímco krátká rána
často končí na velké skalní stěně před
jamkovištěm a míček při troše štěstí na-
jdeme (pokud vůbec) na dně rokliny, která
Lake Powell National bylo vystavěno na vysoké
náhorní plošině s vyhlídkou na přehradu Glen
Canyon Dam, jezero Lake Powell a překrásné skalní
útvary Vermillion Cliffs. Samo je v odborných
kruzích považováno za „korunní klenot“ golfu
v severní Arizoně.