Page 12
SVĚTOVÝ GOLF
|
Týmové soutěže
10
|
GOLF
Kvalitou horší tým z kontinentu v krátké
historii dostával na zadek (až letos po
13 letech to bylo jinak, hlavně díky Ita-
lům Manasserovi a Molinarimu). Ale kdyby
hrály za ostrovy i hvězdy, mohlo by být
vymalováno znovu. Do obou týmů se
při nezájmu hvězd dostala jména, která
nepřitáhnou ani masy, ale ani běžné gol-
fové diváky. Nebo vás by ke koupení lístku
přesvědčila jména jako Joost Luiten, Marc
Waren, Grégory Bourdy nebo Tommy
Fleetwood? Zjistil jsem si pro sichr, z jaké
jsou země, ale předtím bych sám za zna-
lost jejich národnosti svůj drajvr do ohně
rozhodně nedal!
Kontinentu chyběl třeba Sergio García –
tomu budiž přičteno k dobru, že férově
jako, tuším, jediný odmítnuvší přiznal
(a jde o Španěla, tedy krajana Ballesterose
i letošního kapitána Olazábala), že má
v kalendáři důležitější sponzorské povin-
nosti, které jej zkrátka živí.
Vzpomínám si na roky, kdy se Seve Tro-
phy rozbíhalo. Ze satelitních přenosů na
mne působilo stejně jako nyní: nápad,
snaha a využití díry na trhu, ale amatér-
ská, povýšená až upocená realizace. Navíc
podřízená politice osobnosti zakladatele
(v dobrém i zlém) a žel i jeho náladě či
emocím. Nejsem si jist, zda by funkcionáři
evropské profesionální asociace neprotes-
tovali, ale zdá se mi, že Seve Trophy není
ani u nich nejmilejším dítětem – prize
money v ní získané se dokonce nepočí-
tají do celoročního evropského fi nančního
žebříčku Race to Dubai.
Ale na druhou stranu Seve Trophy letos
i vždy jindy je ve srovnání s Ryder či Presi-
dents Cupem o hodně civilnější a bližší golfo-
vým tradicím. Nebude asi ani tolik podléhat
mediálním výkyvům a excesům (viz rok 1999
a emotivní Ryder Cup, který dosti pobořil
vztahy týmů i de facto výsledek neurvalým
a nesportovním výlevem amerického týmu,
jejich rodin a nesnášenlivých diváků).
Když se díváte na sestřihy z letošního Seve
Trophy (Málokdo to zřejmě měl sílu či důvod
sledovat živě kromě posledních jamek.), kon-
statujete neokázalé a nikoho nerušící jásání
vítězů, i důsledný respekt k soupeři. I tady
diváci (jak je ostatně v Evropě zvykem) tles-
kají a hodnotí až po výsledku rány a zběsile
neřvou jako fanoušci na americké PGA „Leť
do jamky!“ už téměř při impaktu.
Dovolím si osobní názor. Kdyby si tým
Evropy (Součet GB + kontinentu bude tvo-
řit za rok „evropský“ tým pro Ryder Cup
hraný v Americe.) udržel civilnost a lidskou
vyzrálost doprovázenou nepřehnaným
projevem, mohl by být příští Ryder Cup
skvělou ukázkou rozdílů. Rozdílů přístupu
amerických hráčů, bafuňářů, médií a pře-
devším diváků. Tipneme si, jak to za rok
při mači Evropy a USA dopadne?
Je vám bližší Bobby Jones, nebo Walter Hagen?
Ač oba Američané, měli tito dva znamenití golfi sté jen málo společného (a to
nejen ve scénářích fi lmových předloh). Oba hráli světový golf hlavně ve 20.
a 30. letech. Oba přispěli ke sportovnímu posunu, vnímání (i boření) tradic, ale
i ukázce odlišného přístupu ke golfu, k soutěžím, k sebeprezentaci, k výhrám, ke
sponzorům. Ať je nám bližší jakékoli pojetí, prosím uvědomme si, že v golfu (jako
v životě) jde o hledání cesty a že moudrý golfi sta o hře mluví až den poté, co míč
včera skončil v jamce, celým objemem a je v klidu.
Bobby – typický „amatér“ – nikdy nehrál pro peníze, nikdy za výhru nebral fi nanční
odměnu. Neměl rád exhibice a zúčastňoval se jich výjimečně (a za účast nebral peníze
ani jiné benefi ty). Živil se nikoli jako hráč (chodil do „kanclu“). Ač uměl udělat show, nebylo
to prvoplánové, vždy byla vystoupení maximálně upřímná, prostá a „nemediální“.
Paradoxně však založil nejméně demokratický turnaj v dějinách (hrají jej pouze
pozvaní, a to pozvaní neprůhledným vedením soukromého elitářského klubu – ne
jako při obou Open – ti nejlepší, přičemž se může kvalifi kovat každý hráč světa).
Po skončení turnajové éry se věnoval popularizaci golfu a právem svým přínosem
patří mezi velikány tohoto sportu.
Walter – typický „profesionál“ – vždy hrál hlavně pro peníze. Jeho heslo „nechci být
milionářem, jen chci žít jako jeden z nich“ by mohlo sloužit jako studijní materiál
pro pracovníky sportovního marketingu a PR. Dodnes je se ziskem 11 major titulů
třetí v dějinách, za prvním Nicklausem (18) a druhým Woodsem (14).
Vždy vyhledával nejlépe dotované akce a hlavně exhibice. Spojené státy
reprezentoval v Ryder Cupu (nic jiného se tehdy nehrálo) šestkrát jako kapitán, pěti
ročníků se účastnil coby hráč.
Pracoval pro fi rmu Wilson, navrhoval hole s vlastní značkou. Přitáhl na hřiště
davy diváků. Výrazně přispěl k tomu, že ti, kteří se živili hrou, dostali stejná práva
(předtím třeba nesměli ani do klubovny) jako amatéři. Právem svým přínosem patři
mezi velikány tohoto sportu.
Podle Jana Bělohubého má Seve Trophy zatím blíže
spíše k okresnímu přeboru než k olympiádě.
Foto: Globe Media/Action Images